-
text Jarda Konáš
foto Archiv JH
James Harries
Pašovali mě přes kuchyň
5
enface
1
-
Britský písničkář James Harries jezdí po celé Evropě a dokončuje novou desku. V pořadí již sedmou, ale první natočenou v Čechách, které se staly jeho domovem.
„Hudbě se věnuju od čtyř let,“ vypráví čerstvě čtyřicetiletý rodák z Manchesteru. „První koncert za peníze jsem měl ve čtrnácti letech. Hrál jsem tehdy na saxofon s bandou starších chlápků dixieland a jazz po hospodách, kvůli věku mě museli do sálu pašovat přes kuchyň. Ke kytaře jsem se dostal o něco později, když strejda odešel z Manchesteru, nechal u mé mámy starou kytaru. Na tu jsem zkoušel brnkat a skládat první věci, takové dlouhé balady. Když to nemělo dvacet veršů, tak to bylo neseriózní. Ale vystoupit s tím před lidmi jsem si troufl až o několik let později.“
Nahrávání na hotelu
Zajímavé je, že se hudebního řemesla drží dodnes, ačkoli hraní v barové kapele vyměnil za vlastní tvorbu. „Doma mi z legrace říkají, že jsem nikdy nezkusil pořádné povolání,“
komentuje svou dráhu se smíchem James. Na druhou stranu, brzy začal koncertovat po celé Evropě a našel si tak cestu do Čech, které se staly jeho domovem. „Nejprve jsem tady měl občas vystoupení, pak jsem se začal vracet stále častěji a už tady zůstal. Žiju tu nastálo, ale samozřejmě občas jedu na turné nebo do Anglie, kde sídlí management, a teď jsem tam byl dokončovat desku.“
Novinka je první album, které nahrával u nás s tuzemskými muzikanty a v Londýně už zbyl čas jen na dotáčky a postprodukci. Při našem povídání se ale na chvilku vracíme z českého studia o několik let zpátky. Zajímavým momentem v Harriesově kariéře byla předposlední deska Voice Memos, která z něj udělala světového rekordmana. Údajně jde totiž o první album v historii kompletně nahrané na mobilní telefon.
„Nápad vznikl na začátku mého turné v Londýně, kde jsem mluvil s manažerem a řešili
5
enface
2
-
Dočetl jsem se, že jde o první nahrávku na světě nahranou na mobil
James Harries – Salvation
První singl z blížící se nové desky
což asi taky pomohlo trochu se zájmem médií. Ale nebyl to záměr, kdyby ano, asi bych to rovnou natočil třeba ve vaně. Šlo prostě o demo pro studiovou desku, které jsem se nakonec rozhodl vydat tak, jak je,“ vzpomíná.
Sotva James dovypráví, jedním dechem navazuje: „No a právě novinka je naprostý protipól, to je zase studio jak svině, jsou tam kytary, smyčce. Nechci říct, že je to konceptuální deska nebo že bych byl jako Pink Floyd, ale od začátku jsem se držel konceptu dvou stran desky, jedna s kapelou, jedna já jako písničkář. A tak jsou na nové desce dvě polohy. Sólová,
jsme nejbližší plány. A jak jsem pak jezdil po Evropě, nahrával jsem si demáče na mobil, a když byla v nějakém městě chvilka, zašel jsem někam do studia nahrát seriózní demo. Standardní postup, kterým vznikala například právě má novinka. Jenže když jsem se pak vrátil do Čech, šel jsem se projít do lesa a poslouchal při tom z mobilu, co jsem na cestách složil. A zvukově mi to přišlo zajímavé a kouzelnější než dema ze studia, tak jsem se rozhodl, že vydám výběr z těch písniček nahraných po cestách. Je tam skladba z Londýna, Amsterdamu, Berlína… Myslím, že to bylo nahrané velmi lehce, dočetl jsem se, že jde o první nahrávku na světě nahranou na mobil,
Možná jsem cynik
Ruku v ruce s vydáním v tuzemských podmínkách se nabízí otázka, jak vstřícná budou česká média. Na klubové scéně je James Harries
kde jsem sám s kytarou nebo klavírem, a kapelní, kde je snad všechno kromě kuchyňského dřezu. To je takový náš anglický idiom, everything but the kitchen sink, ale já myslím, že na té desce mám možná i ten dřez.“
Album vychází na českém alternativním labelu Tranzistor a pro Jamese jde o novou zkušenost v tom smyslu, že premiérově vychází nejprve u nás a následně bude distribuována do dalších zemí. „Také pro mě byla novinka, že jsem se soustředil především na hudbu, dlouho ji skládal, připravil asi třicet písniček, a o zbytek desky se starali producent a manažer. Hodně jsme spolu komunikovali na dálku, proskajpovali hodiny, vybírali, dohadovali se, co dál, ale když jsem se pak zavřel s kapelou ve studiu, šlo to už rychle a měli jsme nahráno za pár týdnů,“ tvrdí.
5
enface
3
-
Když chci naladit Zelenou vlnu, vyskočí na mě komunistické hitovky ze sedmdesátých a osmdesátých let
Jenže on mě rychle vyvádí z omylu. „Minulý týden jsme se vraceli do Manchesteru půjčeným autem, které nemělo přehrávač na cédéčka. Pět hodin cesty a dalo se zapnout akorát rádio. Tak jsme se snažili naladit něco pořádného, a nešlo to. Furt samé sračky, buď starší hity, nebo současný mainstream, ale fakt špatný, ani třeba Taylor Swift, kterou mám rád, rádia moc nehrají. Ale je fakt, že v Británii rádia celkově dávají prostor mladší hudbě. Když jezdím po Praze a chci naladit Zelenou vlnu, vyskočí na mě komunistické hitovky ze sedmdesátých a osmdesátých
poměrně známou postavou. To může určitým způsobem podtrhovat fakt, že v poslední dekádě je v Praze silná a viditelná enkláva britských písničkářů, kam patří třeba Alasdair Bouch nebo Bob O‘Keeffe. Marná sláva, že songwriteři frčí v klubech, ještě neznamená, že se toho chytnou média. A tak zatímco u nás v lepším případě v éteru točí Tomáše Kluse a Xindla X, ptám se Jamese, jestli s tímto žánrem není reálnější uspět v Anglii. Přece jen, že tam v hitparádách bodují Passenger nebo Damien Rice, dolehne i k nám.
5
enface
4
-
Možná jsem jenom cynik a už nevěřím příběhům
James Harries
Narozen roku 1974, pochází z Manchesteru. Hudbě se věnuje od dětství, je multiinstrumentalista. Jako songwriter procestoval celý svět, má na kontě sedm desek včetně soundtracku k filmu Lidice, na kterém se podílel s Michalem Hrůzou, další Harriesovy písně se objevily ve více než patnácti filmech. Žije v Praze, jeho novinka je první deska nahraná v Čechách s tuzemskými hudebníky.
let, což nepochopím. Takže v Británii rádia možná hrají podobné hovadiny, ale rozhodně mladší. Máme tam BBC 6, ta hraje super muziku, ale ne všude se dá naladit,“ říká.
V návaznosti na mainstream se dostáváme k britskému pop folku a příběhům lidí jako je Ed Sheeran, který pár let zpátky hrál na ulici a dnes je globální celebrita. „Nechci říct, že je to přímo Sheeranův případ, ale v Anglii je naprosto běžné vymýšlet příběhy jako součást propagace. Třeba když několik let nazpět pár britských hudebníků zazářilo díky MySpace, šlo o předem promyšlené strategie. Nebo se objevil hit jednoho chlapíka, který o sobě tvrdil, že doteď žil na ulici, přitom už patnáct let pracoval v hudebním průmyslu a lidé z branže ho dobře znali. Proto nemůžu posoudit Sheeranův příběh, protože ho moc neznám, stejně jako jeho hudbu. Ale možná jsem jenom cynik a už nevěřím příběhům,“ uvažuje James Harries.
Ať už to bylo jakkoli, jisté je, že je rozhodně svůj a příběhy si nevymýšlí. Raději vezme
kytaru a vyrazí po Čechách i Evropě. Momentálně se soustředí na dotažení desky, která vyjde na konci srpna a 15. září bude pokřtěna v pražském klubu NoD. Následovat by mělo delší turné, které je plánované na podzim a následující měsíce.
5
enface
5
Předchozí článek:
Distrubed
Další článek:
Jack Ü