text lucie drugdová

foto jan nožička, jiří e. duchoň,

archiv Wohnout

Teď už se chápeme

Po letech potkávání se na stejných pódiích a stovkách vypitých piv před i po koncertě se z nich stali skvělí kamarádi. Ale vždycky tomu tak nebylo. Řeč je o kapelách Wohnout a Vypsaná fiXa. Jejich osobití frontmani Matěj Homola (42, Wohnout) a Márdi (41, Vypsaná fiXa) pro Headliner vzpomínají nejen na to dobré.

Těžko byste na české hudební scéně hledali dvě kapely s výraznějším rukopisem. Když se tedy před dvěma lety skupiny Wohnout a Vypsaná fiXa poprvé rozhodly spojit své síly a vyrazit na společné turné, byl to nářez. Není divu, že letos na podzim vyjedou „udělat bordel“ po republice znova. Jaká byla cesta k jejich kamarádství a vzájemnému respektu prozradili po natáčení obálky Headlineru frontmani obou kapel.

1. První společná vzpomínka

Márdi: Můj první zážitek s Wohnoutama je z koncertu v klubu Žlutý Pes. Myslím, že to byl asi rok devadesát osm nebo devět. Já zrovna dělal osvětlovače, protože do

tohohle klubu jsi přišel, blikal jsi a na baru ti za to zaplatili dvě stovky, za které se pak pařilo. No a já jsem tam teda v podstatě jako svítil.

Matěj: (smích)

Márdi: Počkej, já si vlastně nepamatuju, jestli jsem to byl zrovna já, protože vždycky probíhaly strašné bitky mezi mnou, Pítrsem a Mejlou, jelikož každý chtěl ty dvě stovky, že jo. Ale vím, že jste zvučili, pak šli pryč z pódia a za mnou právě přiběhl zvukař a říkal, že má váš bubeník problém. Tak jsem šel ke stolu a povídám tehdy ještě dreadatýmu Fenkovi. „Čau, hele máš tam problém.“ No a on na to: „Jo, jdu to vyřešit.“ A pak šel. Takže takhle přesně si pamatuju, jak jsem vás poprvé potkal.

Poprvé jste na mě působili jako nějaká banda narkomanů

Matěj

Matěj: To moje první setkání s Fixou bylo, teď nevím, jestli trefím přesně rok, ale asi v roce devadesát osm. Tenkrát mě moje bývalá přítelkyně vytáhla na nějaký minifestival do Rock Café v Praze, kde zrovna Vypsaná fiXa hrála. Můžu říct, že v ten moment jste na mě působili jako nějaká banda narkomanů.

Márdi: No jasně (smích).

Matěj: Jako opravdu, prostě banda tvrdých narkomanů. I když už vím, že teď ani nehulíte. Jenže tenkrát to na mě prostě tak působilo. Naprosto chaotická hudba, navíc jste vypadali úplně strašně zmaštěně, do toho tam ještě běhal Pítrs v davu s činelem a paličkou a všelijak si tam bimbal. Já z toho byl vážně znechucený a přítelkyně jsem se ptal, na co mě to proboha vzala.

Márdi: (smích)

Matěj: No ne, jako fakt. Když jsem vás pak viděl o pár let později v Týnci nad Sázavou, vynořila se mi v hlavě tahle strašná vzpomínka a říkal jsem si: „Ježíš, to zase bude.“ Jenže tehdy už se mi to právě hrozně líbilo.

Márdi: To moderoval Lipčík tenkrát.

Matěj: Fakt?

Márdi: Mluvíš o Sázavafestu?

Matěj: Jo.

Márdi: No, tak to si pamatuju.

Matěj: Tam na mě váš koncert zapůsobil hrozně pozitivním dojmem. Sice jsem si tehdy ještě nedokázal zapamatovat jednotlivé skladby, ale potom se začalo všechno kolem provazovat a my víc potkávat. To vlastně nakonec vygradovalo až k tomu, že jste teď moje nejoblíbenější česká skupina a mám vás rád. Myslím, že určitě i celá naše kapela.

2. Čeho si na sobě vážíme

Matěj: Jak se říká, někdy si to sedne, a někdy zase ne. U nás si to sedlo. Když to vezmu po lidské stránce, tak pivo si dáte, panáka taky a ještě si vždycky skvěle pokecáme, čehož si hrozně cením. A jako muzikanti jste také naprosto v pořádku.

Márdi: Náš basák je váš ultra fanoušek, takže pokaždé, když Wohnoutům vyjde nová deska, tak si ji pouštíme a hodnotíme. Strašně oceňujeme, jak máte všechno promakaný. Hlavně teda kytarově. Hrajete ale úplně odlišným způsobem, takže my

Písnička, kterou Vypsaná fiXa neuměla zahrát.

Dohromady to působí pozitivně

Matěj

třeba nikdy nebyli schopni zvládnout udělat covery vašich skladeb. Hrajete prostě… no prostě jinak. Ale fakt super.

Matěj: (smích)

Márdi: Vzpomínám, jak jsme se natrápili ve zkušebně. Bylo to vážně hrozné. Ale myslím, že právě to, že máme problém vás zahrát, je vlastně dobře. Pamatuješ si, jak jsme měli vystupovat na nějaké akci s vaší skladbou a naprosto to zvojtili?

Matěj: Co to tenkrát bylo za písničku?

Márdi: Buď Osmák degu nebo… ne, vlastně Marie Gabrrrhelová, takže těžké rytmy a složité počítání. Ale i když to neumíme hrát, tak vás strašně rádi posloucháme.

Matěj: Mě zase hrozně baví ty vaše fixí nápady. Jednak skvělé melodie, ale i texty, respektive slovní obraty. Všechno dohromady na mě ve výsledku působí strašně pozitivně. Ono hlavně k tomu, aby se člověk dostal do nějaké kapely, která mu nic neříká, je nejdůležitější tu skupinu pochopit a navézt se do jejího myšlení. Prostě se nechat zaplavit proudem, který z ní teče. A já myslím, že my jsme se vzájemně pochopili.

S jinou kapelou by nám na turné ale možná nakonec úplně hráblo

Márdi

Márdi: To jo. Já třeba se Zemánkem hrál v Kašpárkovi v rohlíku. Takže jsme se spolu dost bavili. A je jasné, že čím víc s někým mluvíš, tím jsou ty rozhovory normálnější. Často se stává, že když si poprvé povídáš s nějakou kapelou, bývá to dost zvláštní a dál už se to nikdy ani nedostane. S vámi je to ale úplně v pohodě. Nikdo si na nic nehraje, jste správně odrzlí a máte super kecy. Sice do nás pořád ryjete…

Matěj: Ale to je v pořádku (smích).

Márdi: Vždyť jo. Je to sranda a hlavně se s vámi dá vydržet. Kdybys měl jet třeba dvacet koncertů s nějakou jinou kapelou, tak je dost možné, že by ti z nich nakonec úplně hráblo.

Ale my se potkáváme, koncertujeme a je to v pohodě. Doufám.

Matěj: To je.

Hrozně mě vytáčí Fenek a jeho bubny

Márdi

3. Co nás štve

Márdi: Hrozně mě ale teda vytáčí Fenek a jeho bubny. Jak se s nimi vždycky úplně neuvěřitelně piplá a všude roztahuje.

Matěj: Máš pravdu. To mně vadí taky.

Márdi: Jsou totiž dva typy bubeníků. Jeden je Pítrs, který nemá na svoje bubny ani obaly a válí je v dodávce, kde se mu furt poškrabávají. No a na druhé straně je právě Fenek – všechno potřebuje svůj futrál, rysku, místo. I na pódiu si to vždycky pěkně rozestaví. Ale už si docela zvykl, že do něj věčně ryju, aby se neroztahoval, takže je to spíš taková legrace.

Matěj: Mě jen tenkrát trošku naštvalo obvinění, že jsme vám vytáhli během koncertu šňůru ze zásuvky.

To nebyla pravda. Teda alespoň Zemánek s Fenkem to dodneška tvrdí.

Márdi: Pamatuju si, že to nakonec hrozně nabobtnalo a za vámi pak dokonce chodili i fanoušci a ptali se, jak jste nám to mohli udělat, když se spolu tak kamarádíme (úsměv).

Matěj: (smích)

Márdi: No a ještě mě taky občas štve Zemánek, protože když má člověk horší den, tak on na něj furt doráží: „A co ti jako je?“ (mění hlas) a dokolečka šťourá. No, je to zajímavé.

Matěj: (smích)

Další poměřování sil mezi Wohnout a Vypsanou fiXou čtěte v příštím Headlineru.

Matěj Homola a Wohnout

Márdi a Vypsaná fiXa