-
text Ondřej Čížek
Máme rádi, jak věci vypadají. A tak jsme vybrali sedm ikonických obalů hudebních alb od sedmi komiksových velikánů. Došlo na pop-artového Draculu sloužícího Queens of the Stone Age, na kubistického Iggyho Popa a samozřejmě i na českému vesmíru stále kralujícího Káju Saudka.
Šesté studiovce pouštních strážců Queens of the Stone Age nechybí vůbec nic. Má chirurgicky přesné kytary, pozoruhodnou lyriku a půvabně potemnělou atmosféru. A precizní art-work, který tuhle hřmící melancholii dotahuje do posledního detailu. Stojí za ním liverpoolský výtvarník s přezdívkou Bonegace, proslavený především svými portréty (nejenom) komiksových ikon s vizáží otrhaných pankáčů, jimž neustále crčí fialová krev z nosu. Lídr kapely Josh Homme na jeho portfolio narazil při listování magazínem Juxtapoz a Bonefacův dekadentní pop-art ho okamžitě dostal. Pro Queens of the Stone Age tak nakonec spáchal nejenom romanticky trýznivý obal desky inspirovaný klasickým filmovým Draculou, ale rovněž kresby pro patnáctiminutové groteskně brutální video, které je volnou audiovizuální adaptací desky samotné.
Když se podíváte na seznam nominací na Pulitzerovu cenu pro rok 2015, v kategorii novinových karikaturistů figuruje jméno Dan Perkins. Nominaci získal díky svému satirickému stripu This Modern World, který pod pseudonymem Tom Tommorrow tvoří již 25 let a v němž se stále stejnou vervou, vtipem a vycizelovaným sarkasmem řeže do tradičních amerických hodnot, morálky a politiků. Do hudební historie se zapsal především jako autor obalu pro devátou studiovku Pearl Jam nazvanou Backspacer. Vypointované politické komentáře šly ale tentokrát stranou a Perkins pro změnu předvedl komiksový surrealismus. Devět výjevů na coveru tak spíš ilustruje momenty z groteskně bizarního kabaretu než atmosféru alba samotného. Na svém webu ostatně Perkins publikoval příspěvek s názvem Klíč k obalu Pearl Jam, v němž píše pouze tyto dvě věty: „Sny a vzpomínky. To je vše, co k tomu mohu říct.“
Z českého výběru by tu klidně mohl figurovat nějaký kus frontmana Priessnitz, výtvarníka Jaroslava Švejdíka alias Jaromíra 99, nicméně přednost musí zákonitě dostat dosud nesesazený král českého komiksového vesmíru Kája Saudek. Na počátku 70. let to byl právě on, kdo měl nakreslit obal pro desku skupiny Olympic. Dle obsáhlé biografie od Heleny Diesing dodal akční Saudek hned dva návrhy. Ten první shrnoval dosavadní historii kapely a mistr v něm ukázkově prezentoval oba své nadlidsky vyvinuté smysly – ten pro vtipnou komiksovou zkratku i ten pro nadsazenou kresbu lidských proporcí. Diesing nicméně píše, že vzhledem k tomu, že se na dějově zhuštěném přebalu vyskytovaly i režimem nežádoucí osoby, vydavatelství se přiklonilo k návrhu číslo 2. Dává na odiv čtyři ústřední naddimenzované hlavy a celkově se může pochlubit větší mírou ikoničnosti. Amerika v rozjařeném hippie spreji a zároveň čistý saudkovský realismus.
Podle časopisu Rolling Stone jedna z nejdivnějších věcí, které tenhle osmašedesátiletý kmotr punku spáchal. Všechny trvalé i pomíjivé historky o jeho eklektickém dvaadvacátém albu prodchnutém jazzem, surovým umem spisovatele Michele Houellebecqa i duchem Francie s přehledem doplňuje i jeho neméně zajímavé vizuální ztvárnění. Pochází z dílny íránsko-francouzské výtvarnice Marjane Satrapiové, autorky autobiografického klenotu Persepolis. Frontální výjev z obalu desky v sobě kombinuje lehkost jejího stylu, osvěžující kubistické elementy a především atmosféru příběhu o čím dál cyničtějším, vyhořelém komikovi, prototypu novodobého zbytečného člověka z Houellebecqova románu Možnosti ostrova.
Karel Veselý ve svém výtečném průvodci černošskou muzikou nazvaném příznačně Hudba ohně píše o Wu Tang Clan jako o praotcích klanové mentality. Rapperská formace z newyorského Staten Island dle něho vždy vystupovala jako uskupení pouličních válečníků v čele s producentem RZA, budujících si vlastní soběstačné hiphopové impérium produkující počítačové hry, vlastní módní značku nebo komiksy. Právě s tímto uměním má co dočinění debutové album velkého šéfa RZA, čilého popkulturního všežravce. Vydal ho na sklonku 90. let a vtělil se v něm do svého virtuálního alter-ega, hi-tech bouchače Bobbyho Digitala. Aby bylo všeobjímající coolness úplné, RZA si pro vytvoření vizuálního profilu desky nenajal nikoho menšího než skutečného kreslířského mága Billa Sienkiewicze. Je fascinující pozorovat, nakolik se dokázal alespoň zčásti vzdát svého osobitého rukopisu, aby pro amerického renesančního producenta tak i tak zhotovil ikonický cover, který spíš než k majestátním, ale drásavým malbám má blíže k plakátu k rozmáchlé akční sci-fi, levitující mezi áčkovou a béčkovou kategorií.
Greg Capullo. Jméno, které bylo v 90. letech skloňované především kvůli úzké a úspěšné spolupráci s Toddem McFarlanem, tvůrcem komiksového démona Spawna. Capullo v jeho stínu kráčel i ve chvíli, kdy Korn v srpnu 1998 pustili do světa třetí album Follow The Leader. Obal desky je přitom jejich plnohodnotnou spoluprací, kdy McFarlane načrtával původní skicu a Capullo vše dotahoval hutnou linkou a barvami. Interpretací významu přebalu desky jsou hromady a bouře mezi fanoušky zuří prakticky dodnes. Jedni vidí jasné odkazy na okultistické symboly okolo Black Sabbath, potažmo sólové tvorby Ozzyho Osbourna, druzí „pouze“ jednoduchou metaforu toho, že pokud budete jen slepě následovat svého vůdce, můžete se za chvíli ukončit skokem z útesu. Jisté jsou dvě věci: artwork se stal výraznou součástí videa k singlu Freak on a Leash, které v roce 1999 bralo cenu MTV za nejlepší rockové video, a Greg Capullo v současné době patří mezi absolutní špičky svého oboru, které lídři DC comics už pár let svěřují svůj největší poklad – Batmana.
Kdo by byl býval řekl, že se v Gerardu Wayovi ukrývá tolik výtvarného talentu. Skrze lásku k Davidu Bowiemu si vybudoval silný vztah k umění, který podtrhl během studií na prestižní School of Visual Arts v New Yorku. Poté, co mu v Cartoon Network zatrhli pilotní díl animovaného seriálu The Breakfast Monkey, vytvořil alespoň krvavou črtu pro obal debutu Three Cheers for Sweet Revenge frenetických My Chemical Romance. Vrchol jeho snah propojit výtvarno s hudbou přichází ovšem až v době konceptuální opery The Black Parade. Way předkresluje expresivní skici, které k dokonalosti dotahuje James Jean. Právě tento malíř tchajwanského původu opatřuje zásadní desce Wayovy kapely obal, který ve velkém formátu může jít rovnou na zdi galerií. V jeho kouzelně pochmurné vizi posmrtného „černého průvodu“ se snoubí veškerá melancholie, snovost, vznešenost i tragédie příběhu o Pacientovi, který protíná celé album. Stejně mocně působí ostatně i Jeanovy obálky pro netradiční superhrdinskou ságu The Umbrella Academy, za niž Way v roce 2008 právem obdržel veleváženou Eisner Award, komiksovou obdobu Oscara.
Queens of the Stone Age ...Like Clockwork
Korn – Freak on a Leash
top
1
1
Předchozí článek:
CocoRosie
Další článek:
Vypsaná FiXa vs. Wohnout II