Mikulovský Eurotrialog s podtitulem „festival nepopulární hudby“, konaný pravidelně před koncem prázdnin, nepatří mezi velké ani známé festivaly. Ale je to každoroční osvěžovna pro všechny, které nebaví mainstream na velkých akcích a vyhovuje jim až komorní pojetí.

text Martin Lér

foto Karel Šuster

Eurotrialog, Mikulov 28.–29. 8. 2015

Duší a tváří Eurotrialogu je Romek Hanzlík, dlouhodobě spjatý s tuzemskou alternativní scénou mimo jiné jako manažer legendárních Psích vojáků nebo Už jsme doma (viz rozhovor v tomto vydání Headlineru). Akce je vpravdě komorního charakteru, odehrává se v areálu mikulovského amfiteátru, který slouží jako hlavní stage, menší pódium je ve stanu, letos konečně s rozumnou kapacitou. Doplňkem jsou dvě neobvyklé scény – známá Dietrichsteinská hrobka, kde letos Josef Klíč ztvárnil na cello své Requiem za Magora. A synagoga, v níž odehrálo duo Winkler – Kellerer klezmerovou úpravu Stravinského Svatebních tanců.

Line-up festivalu stabilně představuje výběr z tradičních jmen československé alternativní a undergroundové scény namixovaný s méně známými kapelami a okořeněný několika zahraničními hosty. Letos to byl například izraelský projekt La Gitana a skvělý běloruský akordeonista Yasinski. Vrcholem pátku byl bez diskuse koncert Už jsme doma, kteří letos průběžně slaví třicet let své existence. V Mikulově každé své vystoupení doplňují speciálními kostýmy a letos se účastnil za ohromného ohlasu publika také nehrající člen, malíř Martin Velíšek.

Potěšila rovněž slovenská, ne tak často vystupující kapela Tornado Lue či Schrödingerova kočka. Velký ohlas získaly ve stanu Děti kpt. Morgana, kterým uprostřed setu vypadl proud a nepodařilo se ho už do konce vystoupení nahodit – Děti začaly hrát akusticky, zpěvák stan „uřval“ – a z běžného koncertu se stal nevšední zážitek. V sobotu se na hlavním pódiu kromě zmíněné La Gitany (perkusistka + cellistka + tanečnice), Kieslowski či Republic of Two objevila také legenda českého undergroundu DG 307, ovšem největší ohlas asi získaly dvě mladší partičky.

Svou náloží neurotické hudební masy jednoznačně bodovali kluci z Vložte kočku a samotný závěr a vrchol pak patřil pomalu se uklidňující „enfant terrible“ současné hudební scény Nikole Mucha (a její kapele).

Eurotrialog není svým záběrem pro každého, můžeme diskutovat o některých volbách v dramaturgii, ale jako zážitek je to festival epesní. Blízko hranic tří států, v krásném prostředí vinařského kraje, s takřka rodinnou atmosférou znovu se potkávajících známých (a asi největším poměrem dětského publika) a s bonbonky jako byla improvizace Dětí kpt. Morgana či noční posezení s Muchou u kytary. Byla to prostě čirá radost z hudby, z lidí, ze života.