Vyprodaný koncert Interpol v Praze stál především na podpoře oddaných fanoušků, kteří dokážou přimhouřit někdy i obě oči.

text Veronika Ondečková

foto Kryštof Kalina

Lucerna Music Bar, Praha, 12. 8. 2015

Od vydání ikonického debutu Interpol uběhlo třináct let. Za tu dobu hvězdy post-punkového revivalu podstatně ztratily na lesku. Poslední tři alba vykazují sestupnou tendenci a ještě slabší ohlas pravidelně sklízí jejich koncerty. To ale nic nemění na tom, že fanoušci zachovávají Interpol věrnost a netrpělivě je vyhlíželi i v Praze. Z Lucerna Music Baru odcházeli spokojení. Překážkou všeobecného nadšení nebylo vražedné vedro, zhoršené zvukové podmínky ani samotný výkon headlinerů, kterým překvapivě zdatně předskakovali domácí I Like You Hysteric.

Koncert Interpol lze popsat slovy, kterými je v minulosti častovalo už nesčetně redaktorů. Přehnaná melancholie kontrastující s minimem prožitku, stejnorodost setlistu a diletantismus zpěváka i dalších členů ansámblu.

Svět je plný frontmanů, kteří se postavili za mikrofon, aniž by nosili zlato v hrdle, a řada

z nich dokáže tento handicap obrátit ve svůj vlastní prospěch. Paul Banks bohužel není ten případ. Vystupuje nerad a je to na něm vidět. Pár úsměvy to stěží zamaskoval a naslouchat jeho pátrání po správném tónu bylo stejně skličující jako přihlížet úsměvným přehmatům kytaristy Daniela Kesslera. Je s podivem, že i po letech praxe dokáže v setlistu nasekat tolik školáckých chyb, že by zasloužil pohlavek. A to Interpol nehrají technicky nic zvlášť složitého.

Výsledek koncertu naštěstí nikdy není pouze v rukou kapely. Je to hudba, kterou přiváží, a také fanoušci, kteří jí vdechující vlastní život. O tyto faktory se Interpol opírali více než jiní. Esenciální skladby díky tomu nevyzněly do ztracena a publikum nemuselo odcházet s pocitem promarněného času. Přilákal by je ale takový výkon ke kapele, aniž by ji obklopovala aura kultovního debutu?