text honza vedral

foto united island

Hlídej si prachy, radil B. B.

Bývá označován za nejlepšího bluesového kytaristu své generace. A jisté je, že publikum ho miluje. Joe Bonamassa se k nám vrátí po dvou letech. Pro Headliner se rozpovídal nejen o svých vzorech Albertu Kingovi, B. B. Kingovi a Freddiem Kingovi, s jejichž materiálem na turné trávil uplynulé léto.

Do České republiky přijede osmatřicetiletý hudebník se vlastním repertoárem i čerstvě dotočenou novou deskou. Hrát bude 5. října v pražském Foru Karlín. „Pro pražské publikum se hraje skvěle, lidi u vás totiž milují muziku,“ těší se na to Bonomassa.

Jak jste vůbec přišel na myšlenku turné věnovaném třem Kingům blues?

Zrodila se z úspěchu koncertu, který jsme pojmenovali Muddy Wolf a odehráli loni v létě na Red Rocks v Coloradu. Tam jsme s kapelou vzdávali hold Muddymu Watersovi a Howlin’ Wolfovi a přišlo se na to podívat devět tisíc lidí. Proto jsme se rozhodli, že

zkusíme skládat poctu bluesovým legendám každé léto. A letos jsme vybrali tři Krále.

Takže s touto show do Prahy nedorazíte?

Ne, Three Kings Tour byl jen měsíční projekt, který jsme předvedli v srpnu ve Státech. V Praze se vrátíme k našemu běžnému hraní, zazní staré písně z mého katalogu i novinky.

Zůstaňme přesto ještě u Králů blues. Co pro vás jejich hudba znamená. Pamatujete si, kdy jste poprvé slyšel Alberta Kinga, B. B. Kinga a Freddieho Kinga?

Jejich nahrávky jsou pro mě důležité.

Freddie, B. B. a Albert jsou DNA moderního bluesového hraní

Freddie, B. B. a Albert jsou DNA moderního bluesového hraní. Byli nejúspěšnější, měli nejlepší písně, nejlepší koncertní kariéry… Jejich vliv jako zpěváků i hráčů je neuvěřitelný. Jejich hudba nikdy neomrzí a nezačne nudit. Já jsem jim propadl už jako kluk, táta mi pouštěl jejich desky každou sobotu.

Je dobře známo, že jste dokonce v pouhých dvanácti letech B. B. Kingovi předskakoval. Pamatujete si z toho něco?

Pro dvanáctiletého kluka to byl splněný sen. Navíc jsem hrál pro největší publikum, jaké jsem do té doby měl, v tom stanu mohlo být tak čtyři, pět tisíc lidí. Když skončilo léto a já se vrátil do školy, měli jsme napsat práci o tom, co jsme dělali o prázdninách.

Sepsal jsem do detailu souhrn toho, jaké je to být na turné s B. B. Kingem. Učitelka mi nevěřila ani slovo!

Jak jste se na to tehdy připravoval?

Zkoušel jsem každý den, v každém okamžiku. Tou dobou jsem měl navíc už vlastní kapelu, která se jmenovala Smokin’ Joe Bonamasa. Docela se nám dařilo v klubech v Buffalu, New Yorku nebo Scrantonu, hrávali jsme tam o víkendech.

Dal vám tehdy před nebo po koncertě B. B. King nějakou důležitou radu?

Byl to on, kdo mi řekl, že si mám hlídat svoje peníze, vždycky se ujistit, že jsem dostal

správně zaplaceno. Pomohl mi napsat scénář, podle kterého se teď řídím.

Pustit se do jeho písní a vlastně i materiálů ostatních Kingů je docela odvaha. Co na tom bylo nejtěžší?

Zůstat pravdivý, když do jejich hudby přidávám svůj vklad. Když jsem hrál písničky od B. B. Kinga, v žádném případě jsem se s ním neporovnával. Moje hudba je cesta, kterou mohou lidé B. B. Kinga objevit. Nejsem Freddie King a nesnažím se být Freddie King. Jen zpívám jeho písničky způsobem, který zvládám. To samé platilo pro Howlin’ Wolfa nebo Muddyho Waterse. Nejsem Muddy Watters ani Howlin’ Wolf, ale mohu zpívat jejich písničky a dělat to, jak nejlépe umím. A doufat u toho, že se lidem bude líbit můj přístup.

Přejděme teď k vaší současné muzice. Právě jste dokončil nové album. Jaký je jeho příběh?

Vrátil jsem se do Nashvillu, kde jsme napsali a natočili loňské Different Shades of Blue, abych mohl pokračovat v práci se stejnými autory. Je to úžasné místo pro skládání a uvolnění kreativity. Jel jsem tam a byl jsem schopný se soustředit a napsat pár původních věcí. Mám z toho dobrý pocit.

Ve svých osmatřiceti platí za bluesovou superhvězdu. Za posledních třináct let stihl vydat patnáct desek, jedenáct z nich pokořilo bluesový žebříček Billboardu. Na kytaru začal hrát ve čtyřech letech, kdy sjížděl materiál od Erica Claptona nebo Jeffa Becka. Ve dvanácti měl svou první kapelu a dostal nabídku, která se neodmítá – předskakovat na dvaceti koncertech B. B. Kinga. Jako tři zásadní alba, která ho ovlivnila, Bonamassa označuje Beano od Johna Mayalla & Bluesbreakers s Ericem Claptonem, Irish Tour od Roryho Gallaghera a Goodbye od Cream.