hranice je mezi šokem a nadšením? Co je prvoplánové a co naopak opravdové? Mike Kuhn aka NAH je mašina. Zabíjecí. Bubeník s velmi speciálním flow, producent s extrémním talentem stavět katedrály intenzivních hlukových ploch a umělecky profitovat z jejich následného, o nic méně ohlušujícího kolabování. Osciluje mezi hodně alternativním hip hopem a noisem. Dost možná do světa elektronických beatů ani nepatří. Dost možná nepatří ani na tuhle planetu. A to je na něm právě vzrušující.

Light as Fuck si můžete poslechnout, a dokonce zdarma stáhnout zde:

Jmenuje se Light as Fuck. Skalpem tu hustou, neprostupnou hmotu, plnou nástrah a neurvalostí rozřízl na dvě dvanáctiminutové části a nazval je lakonicky stranou A a stranou B. Technicky se nejedná o debut, přesto, i podle jeho vlastních slov, je to poprvé, co bez kompromisu následuje svoje hudební vize a vše předtím ve srovnání s Light as Fuck označuje za jedno velké demo. Možná se tahle konzistentní čtyřiadvacetiminutová tortura měla spíš jmenovat Violent as Fuck. Při jejím poslechu vyvstává hned několik palčivých otázek najednou, na které neexistuje jednoznačná odpověď. Proč je někdy umění tak temné, nepříjemné, šokující a frustrující? Je cílem posluchače podobných věcí vyděsit, nebo naopak bičovat k nějaké sebereflexi? Jak tenká

Checknout, ale i stáhnout ho můžete zde:

Uhnula od stále nudnějšího elektra do temnějších vod odtažitého techna ve stylu Gesaffelstein a s vlastními tracky jako Plague, Lucifer nebo Lunatic dává světu vědět, že její čas teprve přichází. První kolekce vyšla na prestižním sublabelu Nest HQ (OWSLA) a Rezz následně dostala lano od Deadmau5ova labelu Mau5trap, což je tak trochu přestup do extraligy. Její mix Rezz On Deck je plný originálů, ale proložený tracky od The M Machine, Dog Blood nebo skvělých Francouzů Alesia.

tak zákeřně, že už jí nikdy nedostanete ven. Miluju tu věc, v originálu i v remixu od HxV. Can’t Feel My Face je naopak víc groovy a tepe v pozitivnějším duchu, přičemž dává prostor brilantní hlasové ekvilibristice. Kanadský Drake, jak se někdy Tesfayemu říká, zkrátka z tajemného outsidera s citem pro fashion sexy r’n’b dorostl v regulérní popovou hvězdu první třídy a není to vůbec špatně, protože si ponechává to všudypřítomné dusno lehce zvráceného sexu, lascivní glam a chorobný perfekcionalismus. Dark Times s hostujícím Ed Sheeranem stejně jako výborná líná a infekční Prisoner s Lanou Del Rey, jsou už jen takové třešně navrch. Napuštěné koksem. Je to jedna z desek roku, o tom nemůže být pochyb.

Zkrátka to těšení mělo i mírně skeptický rozměr, to nezastírám. Už s první věcí Real Life je ale jasné, že tajuplný král obscénního r’n’b je zpátky a v plné síle, s urgencí, odpovídající tomu, že se píše rok 2015. Beauty Behind The Madness není rozhodně albem jen pro fanoušky žánru. Je temné, hitové, má minimum slabých míst a enormně pevné sloupoví tří vybraných singlů. Je emotivní a řemeslně velmi chytře udělané. Přestože The Weeknd ostentativně ohrnuje nos nad mainstreamem, i tak mu lehce natrhává prdel, zdrogovaně si mumlajíc něco o superstar. The Hills je jeden z vrcholů celé desky. Má tak tragickou stavbu, že už dlouho nic nemělo takovou hloubku. Melodie vám naleptá paměťové centrum

Duchové dali doteku nový spin. Ubrali na plynu a akcentovali relaxovanou houseovou estetiku i snový vokál Daniely Andrade. Subtilní linka akustické kytary a decentní klapy, to je Touch v dalším životě. Navíc, kam chvátat, když léto pomalu, ale jistě končí.

IDM, deep house od dvou lídrů z New Yorku, Gucci Mane a techno? Ehm, ano, pěkně prosím. Bez milosti. Bez kompromisu. Bez předsudků a zbytečných řečí. Robotí koitus.

Jackal vystrkuje růžky už dlouho, dělá si jméno svými vlastními tracky i na remixerské brigošce. Ale až s Animal Style si říká o zaslouženou pozornost. Perfektní, twerkem injektovaný trapový track, úrovní kvality dosahuje vydání na Diplově labelu Mad Decent. Přímo křičí: „Hrajte mě!“ A tak se také stane. Všechna velká jména současné scény ho budou mít ve svých setech.

Všechno pomalu, ale jistě houseovatí. Co vznikne, když Skrillexův obhroublý basový zvuk znásilní o nic méně basový Jauzův house? Demolice. Squad Out je recept na destrukci. Nezkoušet doma.

Kultivátor vlnění Gallant skóruje skoro se vším, s čím si nás dovolí galantně obtěžovat. Právě proto je chráněncem polobožstva ZHU. Weight In Gold dostala nekonečnou řadu remixů, ale až tenhle downtempový skvost od On Planets, navíc s živými dechy, je ultimátní „gamechanger“. Dost keců, jděte dělat děti.