text Václav Trávníček (MF DNES)

foto Archiv kapely

ZA VŠECHNO MŮŽOU VAŠE MATKY

Skvělé písničky. Autenticita. Život. Vulgarity. Brno. Vagína. To všechno proběhne člověku hlavou, když se vydá na koncert brněnské kapely Mucha. Skupiny, která se stala fenoménem klubové scény díky sprosťárnám a vlastnoručnímu vynálezu – femipunku.

Mucha zaujímá na tuzemské scéně zvláštní místo. Vyrostla z tradičního brněnského undergroundu, který v 80. letech formovaly kapely Ještě jsme se nedohodli, Pro pocit jistoty nebo Třírychlostní Pepíček. Zároveň v sobě nese komediální poťouchlost tohoto města, která je v něm přítomná od nejslavnější éry divadla Husa na provázku a pokračuje přes Žít Brno či „hořící pařez“ dodnes. Nádavkem má v sobě čtyřčlenná skupina i kus brněnské dekadence (Prigl.cz, KKRD Boys). Vlastně se dá říct, že jestli se chcete něco dozvědět o Brnu, pusťte si Muchu.

Jejím mozkem i srdcem je Nikola Muchová, zpěvačka a skladatelka, kolem které se vše točí. První písničky začala psát v patnácti ve slováckém Kyjově, kde vyrůstala. „Přišlo mi zábavné zhudebňovat slova. Hrála jsem

tehdy na klavír, ale ten si k ohni nevezmeš. Tak jsem se začala učit na kytaru,“ vzpomíná. Když se přestěhovala do Brna, hrávala v tamních undergroundových klubech a kavárnách, kde si také coby servírka vydělávala na chleba. Od osmnácti let se totiž jako samoživitelka starala o dceru Johanku, což jejímu životu dalo jasnou lajnu.

Za tohle může Kyšperský

Zvrat nastal, když jí bylo jednadvacet. A může za něj Martin Evžen Kyšperský ze skupiny Květy. „Tehdy mi kamarádi pankáči chtěli vydat živák z legendárního klubu Boro. Martin mi řekl, ať se na ně vyseru. Že ty písničky jsou lepší, než aby vyšly jen jako záznam koncertu z nějakého zaplivaného klubu.

To mě tehdy hodně namotivovalo,“ vypráví.

Pak věci nabraly rychlý spád. Kyšperský se mladé zpěvačce s pronikavým hlasem nabídl, že s ní bude hrát v kapele. Následoval příchod Petra Zavadila, kytaristy Těch Syčáků, jenž Květům bookuje koncerty. A čtvrtým do party byl Štěpán Svoboda, bubeník Budoáru staré dámy. „Ten mě prý někde viděl hrát. Přišel za mnou s tím, že chce se mnou mít kapelu. Já si to ale vůbec nepamatuju, asi jsem byla ožralá,“ vzpomíná Nikola.

Skupina si nechala jméno Mucha, které její frontmanka občas používala při sólových vystoupeních, a začala pracovat na písničkách. Z prvního sběru zazářily dvě, na něž později natočila úspěšné videoklipy: Ježíš a Chlapi sú kokoti.

První jmenovaná skladba vznikla jako reakce na video, které se v roce 2009 šířilo na YouTube. Náboženská sekta na něm zpívá

dokola jeden a ten samý motiv o Ježíšovi. Mucha téma zpracovala po svém, až slogan „Mrdá mi v hlavě“ u stále rostoucího počtu fanoušků zlidověl.

Doba nám svědčí

To samé se dá říct o singlu Chlapi sú kokoti, na němž se zpěvačka rozhodla za použití

Vždycky jsem říkala, že muzikant musí být buď hodně dobrý, nebo aspoň vtipný

album Josefene. „Zatímco první deska vyloženě stála na mých písničkách, které jsem kolikrát hrávala sama po klubech, druhá už byla víc kolektivní dílo. A mám dojem, že příště bude zásah kluků do mých prvotních nápadů ještě výraznější,“ říká Nikola.

Mollový sextakord

Poslední dva roky Mucha funguje jako zavedená kapela. Letos ani nikoho nepřekvapilo, že vystoupila třeba na Colours of Ostrava. Nikola díky koncertům mohla seknout s prací v kavárně a věnuje se výhradně muzice. „Jasně, mívám krizovky a občas mě to nucený paření sere, ale pořád je to nejlepší práce, jakou jsem kdy měla. Až si říkám, jestli to nepřišlo příliš brzo. Vždyť si několikrát do měsíce plním sen a ještě z toho můžu žít,“ tvrdí.

Jenže aby vůbec stíhal své domovské Květy, musel dát Muše po druhé desce sbohem „otec zakladatel“ Kyšperský. Nebude to pro další tvorbu problém? „Nechci to nazvat

Humor se dostal i do názvu debutu Slovácká epopej, který skupina vydala s přispěním fanoušků v roce 2013. Protože koncerty přibývaly, bylo potřeba rozšířit repertoár. A tak za necelých dvanáct měsíců vzniklo druhé

dialektu zúčtovat se svým bývalým přítelem. Muchy byl najednou plný internet. „Žijeme v přehlcené době. Všichni si pořád chtějí něco ukazovat, sdělovat, pouštět. A my na bázi tohohle přenosu hodně fungujeme. Lidi si říkají: ‚Hele, slyšel jsem písničku, tu ti musím pustit.‘ A pak rádi pozorují toho, komu to pouští, jak se u toho baví. Jsme klasický virál a doba nám svědčí,“ míní.

S úspěchem „Kokotů“ se také zrodil pojem femipunk jakožto označení stylu, který kapela hraje. Ale jak už je u ní zvykem, berte ho s nadsázkou. „Když zpívám, že chlapi sú kokoti, musí přece každý cítit, že je to prdel. Mám pocit, že lidi po pěti dnech v hokně nechtějí přemýšlet, chtějí se na koncertě pobavit, eventuálně si zařvat,“ zamýšlí se Nikola. „Nechceme být zábavovka, ale humor táhne. Vždycky jsem říkala, že muzikant musí být buď hodně dobrý, nebo aspoň vtipný.“

Kolikrát jsem při psaní písniček tak ožralá, že ani nedomáčknu akordy

vyloženě komplexem, ale určitou dobu jsme si říkali, že to přece musíme zvládnout i bez něj. A přicházíme na to, že to jde,“ hledá odpověď šéfka uskupení. „Není to tak, že bychom měli naráz holý zadek. Já předtím neměla žádné zkušenosti s kapelou ani se skládáním písniček, ale dost jsem se toho naučila.“

Kapela za Kyšperského hledala chvíli náhradu, až se na osiřelém postu basáka ustálil Ondřej Kyas, multiinstrumentalista s klasickým vzděláním. „Svou genialitou nám ze začátku lezl na nervy. Je schopný naše písničky zapsat do not, což mě šokuje. Až budeme mít dvě stě písní, udělá nám zpěvník. Přijde mi to vtipné. Kolikrát jsem při psaní písniček

tak ožralá, že ani nedomáčknu akordy, a tohle pak putuje přes Ondru až do notového zápisu. To je fakt vtipné,“ směje se kyjovská rodačka a přidává historku: „Jednou jsme v Ústí nad Labem čekali na koncert. V dálce najednou zatroubil parník a Ondra vykřikl: Mollový sextakord!“

Lidi chtějí novou desku

V nové sestavě teď vznikají písničky na plánované třetí album. Jak vlastně u Muchy vypadá tvůrčí proces? „Začíná u nějakého mého nápadu. Mám ale problém dotahovat je do konce, hodně jich skončí jen u sloganu. Když se mi však nějaký sejde s riffem, s kapelou ho pak zkoušíme rozvinout do podoby písničky,“ prozrazuje a ilustruje to na vzniku nové skladby, která brněnské kapele momentálně vzniká pod rukama. „Jednoho dne jsem v hospodě dospěla k závěru, že za všechno můžou vaše matky. Zapsala jsem si to a najednou mě

napadl rým – za všechny vaše nedostatky můžou vaše matky. K tomu jsem vymyslela nějaký jednoduchý zvrat na kytaru a bylo to.“

Plánované album by Mucha chtěla natočit příští rok na jaře. „Lidi už to chtějí, cítím poptávku po nových věcech. Nahrávají si je na koncertech na mobil a pak je dávají ven v debilní kvalitě. To je jeden z hlavních impulsů, že je potřeba něco dělat,“ všímá si Nikola.

Ještě předtím ale její kapelu čeká společné podzimní turné se skupinou Poletíme? První koncert je na programu 2. října v pražském Rock Café.