-
Foals
What Went Down
Jarda Konáš
text
recenze měsíce
recenze
Plus/minus
tracklist
1. What Went Down
2. Mountain At My Gates
3. Birch Tree
4. Give It All
5. Albatross
6. Snake Oil
7. Night Swimmers
8. London Thunder
9. Lonely Hunter
10. A Knife In The Ocean
What Went Down
Mountain At My Gates
Birch Tree
Nejlepší skladby
kde koupit
Na zásadní desku, která potvrdí výjimečnost Foals, si musíme ještě počkat
Stejně tak platí, že zvuk Foals je zkrátka originální, zábavný a místy hypnotický. Kapela sama sobě na začátku instrumentálně nasazuje laťku zatraceně vysoko a do konce pod ni neklesne. Foals mají našlápnuto k tomu stát se jednou z nejvýraznějších a nejoriginálnějších skupin své generace. Ale na tu zásadní desku, která jejich výjimečnost potvrdí, si musíme ještě počkat. What Went Down jí totiž bohužel není. Z ringu, kam jsme je poslali bez rukavic, ale nakonec vycházejí vítězně a bez modřin.
Do ringu bez rukavic
Jedna z nejočekávanějších indie desek letošního roku je tady. Za koupi stojí, to můžeme prozradit, ale...
Foals jsou kapelou, která má pro velkou část fanoušků status polobohů. Na co sáhnou, to se povede, singly, desky, koncertní sety, klipy, všechno sleduje spousta lidí v napjatém očekávání, zda to bude pořád stejně dokonalé. Ba co víc, podobně nadšený postoj už zaujímají i kritici. Nová deska What Went Down je tak v poměrně nelehké roli. Od Foals se čeká, že natočili zase o něco lepší album než minule, což je s ohledem na kvality předloňské Holy Fire stejně náročný úkol jako poslat do ringu proti Muhammadu Alim eléva bez rukavic.
Foals byli považováni za vizionáře, kteří se ze společné startovní čáry britské elektro-indie vlny minulé dekády vyhráli do pozice nenapodobitelných solitérů a s každou další nahrávkou posouvají hranice. To pro What Went Down už neplatí. Foals na minulé desce dokázali najít ideální kompromis mezi svérázným experimentem, žánrovými standardy a mírně popovou atraktivitou, u čehož se zastavili a na novince to pilují k dokonalosti.
Frontman Yannis Phillippakis prohlásil, že What Went Down přinese nejtvrdší zvuk, jaký kdy kapela měla. To může být zavádějící. Ano, celkově se Foals drží spíš ostřejších kytar a naštvanějšího zpěvu, ale ve srovnání se staršími tvrdšími nářezy – třeba Inhaler – jsou všechny nové skladby čajíček. Pro předchozí tři desky bylo typické, že je před vydáním táhl nějaký silný singl. Baloons u Antidotes, Spanish Sahara u Total Life Forever a především fenomenální My Number z Holy Fire. Na novince se nic takového nekoná. Neznamená to však, že by Foals už nedokázali složit silné skladby. Spíš se rozhodli pro jakousi sevřenost alba, na němž bude každá píseň vyváženě doplňovat ty další. To se stejně nepovedlo. Desku otevírají již známé singly What Went Down a Mountaint At My Gates, pak následuje nádherná Birch Tree, která ve čtyřech a půl minutách obsahuje všechny typické elementy Foals tak, jak je mají fanoušci rádi. Jenže po ní už záživnost z poslechu mírně klesá. Ne že by kapele spadl řetěz, ale rozhodně přehodí na volnější běh. Melodie jdou stranou, nastupuje atmosféra, kterou Foals sice vždycky uměli, ale na albu jako kdyby na ni spoléhali podezřele moc. Opět platí, že se na to dá nahlížet z několika úhlů. Někomu to bude vyhovovat, někomu ne, záleží, co kdo preferuje.
Jestli něco na nové desce funguje spolehlivě, je to Yannis Phillippakis. Se svým hlasem v rozsahu dvou oktáv se naučil báječně pracovat a jeho zpěv se stal poznávacím znamením Foals. Jestliže na prvních deskách občas jen tak přištěkával do muziky, nyní se jeho hlas stal dalším hudebním nástrojem. Poznat je to třeba při roztančené Night Swimmers.
1
1
Předchozí článek:
Mimochodem
Další článek:
Recenze 17. 9. 2015