-
Podkrkonošská akce i po letech vystupuje z početné festivalové množiny. Hledači progresivní dramaturgie musí pátrat jinde, ale co do atmosféry a otevřených dveří i jiným než jen komerčně úspěšným kapelám se dá konkurence stále spočítat na prstech. A letos navíc dorazili i The Prodigy.
text Antonín Kocábek
foto Jan Nožička
Tanec na Bojišti
Trutnoff 2015
3
naživo
1
-
Trutnovský festival patří nejen k nejstarším u nás, ale i k názorově nejvyhraněnějším. I proto má vedle příznivců také řadu odpůrců, kteří s oblibou zveličují všechny jeho chyby a problémy a tváří se, že jinde nejsou. Stejně tak v tomto případě nejvíce vystupuje na povrch pokrytectví mnoha interpretů, protože jen u málokterého jiného festivalu lze nalézt tolik kapel, které na jedné straně v soukromí na organizátorech nenechají nit suchou, ale zároveň jim to nebrání v tom na akci opakovaně vystupovat.
Jak ale poznamenal Dan Bárta, účast na zdejším – jak říkají pořadatelé – setkání, je i vyjádřením konkrétního občanského postoje. Protože rozhodně ne každý je dnes ochoten se přihlásit k podpoře svobodné Ukrajiny či k toleranci v náboženství, kterým byl aktuální ročník věnován. A stejně tak ne každý festival má „koule“ vzpomínat v dobrém na Václava Havla, který se nikdy nebál
k festivalu hlásit, i když mu to na popularitě rozhodně nepřidávalo.
Letošní ročník si nicméně budou všichni pamatovat hlavně kvůli účasti The Prodigy, kteří přilákali tolik diváků, kolik jich amfiteátr Na Bojišti už několik let nezažil. Jejich dobře poskládaný i odehraný set (zahájili s osvědčenou hitovkou Breathe, ale hned několikrát sáhli k letošnímu albu), který nabídl i skvělou světelnou show, byl navíc poněkud v rozporu se zařazováním skupiny kritiky do starého železa. Základní trojice, doplněná bubeníkem a kytaristou, se totiž představila s takovou energií, formou a nasazením, že je snem každého festivalového pořadatele, aby měl podobných účinkujících co nejvíce.
Bohužel The Prodigy byli spolu s energickými Ukrajinci Kozak System jedinými zahraničními hosty, kteří nepůsobili jako šedý průměr. Zklamal židovský zpěvák Matisyahu,
naživo
3
2
-
Trutnov,
20.–23. 8. 2015
diváky unudila metalová Gojira a poppunkoví The Subways či New Found Glory předvedli jen zaměnitelný průměr, který kvalitativně zaostával i za mnohými domácími účinkujícími.
I při vší konzervativnosti dramaturgie a převažujícím počtu těch, kteří v Trutnově hrávají téměř každý rok, v programu nechyběli ani interpreti, kteří nejenže vystoupili zcela poprvé či po dlouhých letech, ale navíc předvedli i vynikající koncert. Platí to o Vložte kočku (kteří obstarali důstojné finále festivalu po The Prodigy), náladových Ladě či dívčím sboru Rózinky, ale i mnohem známějších Danu Bártovi s Illustratosphere nebo Ivě Bittové s Čikori.
Představu čistě „máničkovského“ či „androšského“ festivalu na druhé straně i tentokrát úspěšně rozbíjela účast řady mainstreamových interpretů. Lze vést debaty, zda by to bez nich nešlo, lze diskutovat o přínosnosti jejich kalkulem prošpikované hudby,
ale nelze přehlížet, že byli přijati více než pozitivně a s nadšením. Ano, řeč je třeba o Čechomoru nebo Voxelovi.
I oni ostatně posílili žánrový rozptyl, jaký mnoho festivalů u nás není schopno nabídnout. Ani tentokrát totiž nechyběly folk i metal, blues i folklór, šanson i ska. Barvy hip hopu na úrovni hájil Vladimir 518, Ondřej Havelka s Melody Makers už dávno nejsou kuriozitou a došlo i na operu či recitaci poezie na hlavní scéně.
I po letošním ročníku vše nasvědčuje tomu, že Trutnoff bude i nadále vyvolávat polemiky a jedněmi zůstane vychvalován a druhými zatracován. To jen potvrzuje jeho životnost. A mnohem důležitější než fakt, že má stále co zlepšovat, je to, že mu nechybějí věrní, kteří vědí, proč na něj znovu přijedou. Přestože nejspíš znovu nebudou vědět, kdo kdy hraje a zda se objeví kromě obvyklého inventáře i někdo překvapivý.
naživo
3
3
-
naživo
3
4
Předchozí článek:
Cocotte Minute
Další článek:
Okoř 2015