Pro případ, že by mě chtěl náhodou někdo napadnout, že tentokrát slavím v Blues­baru výročí méně významného muzikanta, pro jistotu rovnou odpovídám: ano i ne. Bucky Pizzarelli sem každopádně patří minimálně ze dvou důvodů. V první řadě takzvaně „za výsluhu let“. Je mu devadesát a je stále takříkajíc v činné službě, což je u kytaristy široko daleko historicky i geograficky nevídáno. Jeho speciální sedmi­strunná jazzová lubovka je slyšet dokonce na aktuálním albu jeho syna Johna, které recenzujeme o kus dále.

Bucky Pizzarelli
(nar. 9. ledna 1926)

Bývalý kapelník Jamese
Browna opět ve městě

Na velmi slibnou jazz-funkovou jízdu se můžeme těšit 26. ledna v pražském Paláci Akropolis, kdy zde vystoupí funková legenda, bývalý kapelník Jamese Browna, sedmdesátiletý trombonista Fred Wesley, se svým novým projektem Generations. Ten název není náhodný. V mezinárodním triu totiž s tímto Američanem hraje na hammondky dvaadvacetiletý Leonardo Corradi, prý zázračný jazzový talent z Itálie, a dvaačtyřicetiletý francouzský bubeník Tony Match. Všichni tři se setkali v projektu, který byl poklonou další legendě – varhaníkovi Jimmymu Smithovi. Ten kromě snad všech hráčů na hammondky, co za ně kdy usedli, ovlivnil třeba také tak

rozdílné party jako rap-rockové Beastie Boys či moderně-jazzový jamband Medeski, Martin & Wood. Tenhle kořen je pořád živý.

Krásně se nám to v tomhle Bluesbaru sešlo: slavíme narozeniny Buckyho Pizzarelliho a zároveň recenzujeme nové album jeho syna Johna. A považte: devadesátiletý tatínek na několika snímcích synkovi dělá, stejně jako na řadě předchozích alb, kytarového parťáka! A rozhodně ne jenom z úcty.

Album Midnight McCartney názvem napovídá, o co půjde. John Pizzarelli, elegantní chlapík a brilantní stylový kytarista a zpěvák swingového retra, točí velmi často tematická alba. Věnoval je třeba svým úpravám písniček z repertoáru Franka Sinatry, Nata Kinga Colea, Dukea Ellingtona, ale i – a tady jsme na stopě – Beatles.