Pomalu se zhasíná a na pódium nastupují hudebníci z Českého národního symfonického orchestru, velký pěvecký sbor a nakonec s obrovským aplausem i maestro Ennio Morricone – muž malé postavy, ale s velkou osobností. Své pražské turné zahajuje sebevědomě a s láskou ke svojí taktovce, kterou očarovává orchestr, sbor i nás.

text Markéta Jirátová

foto JVS Group

O arena, Praha,
15. 1. 2016

Emoce a vášeň z pódia přímo prýští, a ne jen na úvod. V první polovině koncertu nejvíce zaujala a ohromila skladba z filmu Baaria (Raabia e tarantela), při níž duněly celou sportovní halou bubny a rozhýbaly kdekoho. Další výrazná skladba Chi Mai pocházela z filmu Maddalena. A pak konečně přišly westernové hity z filmů Hodný, zlý a ošklivý a Tenkrát na západě, které Morriconeho nejvíc proslavily a hlavně daly slavným filmům život a city. Ze skladeb The Man with Harmonica a Jill’s Theme vzrušením naskakovala husí kůže, tak byly ohromující. Ale největším zážitkem večera i tak zůstala The Ecstasy of the Gold, kterou obohatilo famózní vystoupení sopranistky Susanne Riggaci.

Po přestávce následovaly další nádherné skladby, které ale už první polovinu

koncertu nepřekonaly. Mohu jen zmínit, že zazněla hudba z nového filmu Quentina Tarantina The Hateful Eight a ukázalo se, že v sobě naživo má potřebné drama. Slavná The Mission oproti tomu pohladila po duši.

Závěr koncertu naplnil mohutný aplaus, který byl tak bouřlivý, že se hala dočkala tří přídavků. Byl to důstojný večer a celkovému vyznění neublížily ani drobné technické lapsy. Největším problémem zůstala až do konce jistá neosobnost velké arény. Kdyby Morriconeho hudba zněla v komornějším sále, nebylo by k výslednému dojmu co dodávat. Svou práci totiž neodvedl perfektně jen Ennio Morricone, ale všichni od silného pěveckého sboru přes muzikanty z Českého národního symfonického orchestru až po zvukaře.