text Veronika Ondečková

foto Fource Entertainment

Britská čtveřice patří k jedněm z mála kapel, kterým se podařilo zabodovat nejen u kritiky, ale navzdory svébytnému deformování pop music si získali také fanoušky. Před prosincovým koncertem v Praze nám baskytarista Jeremy Pritchard s kytaristou Alexem Robertshawem svěřili, jaká byla jejich cesta k úspěchu.

O tom, jak skvělý ten koncert byl, jsme psali v prosincové aktualizaci Headlineru. Není divu, sám Jeremy si aktuální turné hned v úvodu rozhovoru pochvaloval těmito slovy: „Všechno zatím vychází mnohem lépe, než jsme čekali. Mimo Británii jsme se nikdy necítili jako velká kapela, tentokrát si ale užíváme hraní pro plné kluby a nadšené publikum.“

Prý patříte mezi kapely, které jako první milovala kritika, posluchačskou základnu si ale musely teprve postupně vybudovat. Je to tak?

Jeremy: Určitě, posledních pár let jsme tvrdě pracovali na tom, abychom se prosadili. Koncertujeme tak často, jak je to jenom možné, a i když to byl běh na dlouhou trať, ta investice se vyplatila. Jsem moc rád, že

jsme se vydali touhle, řekněme, staromódní cestou. Je dobré vědět, že jsme nic nedostali zadarmo a vyhráli se.

Pomohla vám společná šňůra s Muse?

Alex: Od několika lidí už jsem slyšel, že na nás narazili právě díky ní. Nemyslím si ale, že bychom tenkrát zaznamenali nějaký průlom. Fanouškům Muse naše hudba nesedla. Nejsme holt žádní Mumford and Sons.

Jeremy: Turné s Muse pro nás byla velká škola, a abych byl upřímný, dost jsme se na něm natrápili. Jak se dalo očekávat, nestali jsme se zrovna miláčky davů a museli to nějak ustát. Kapela samotná se k nám ale chovala skvěle a odnesli jsme si z toho období cenné zkušenosti.

Zatím zůstáváte věrni starému kontinentu. Kdy vyrazíte dobýt USA?

Jeremy: Doufáme, že brzy. Nedávno se nás ujal americký label, který nám pomáhá připravit půdu, zatím jsme ale ve fázi plánování. Chceme podniknout turné se zastávkami ve všech důležitých městech, což pro kapelu našeho formátu není žádná legrace. Stačí jediný přešlap a všechno je v háji. Nechceme nic podcenit.

Zastavme se u vašeho nového alba Get To Heaven. Při práci na něm jste se prý mnohokrát pustili na tenký led, v jakém smyslu přesně?

Alex: Přáli jsme si udělat desku, se kterou budeme stoprocentně spokojeni a zároveň o ní budeme moci říct, že reflektuje nás jako Everything Everything. Skladatelsky jsme se proto stali ještě více vyhraněnými a nepřemýšleli nad tím, jak bude reagovat publikum nebo kdokoli jiný. To je zásadní rozdíl oproti předchozí nahrávce, kterou jsme se snažili krapet přiblížit fanouškům, a ještě víc oproti práci debutu. Tenkrát bylo všechno velice intuitivní a v podstatě jsme ani pořádně nevěděli, co děláme. Na Get To Heaven jsme upřímnější a cílevědomější než kdy dřív. Vnímáme proto jako velkou satisfakci, že se album setkalo s pozitivním ohlasem.

Vždy je lepší mít po ruce někoho, kdo vypíchne slabá místa a vnese do věci nový úhel pohledu

tím procesem měli projít sami. Vždy je lepší mít po ruce někoho, kdo vypíchne slabá místa a vnese do věci nový úhel pohledu. A taky dokáže uplést pomyslný bič, kterým nás přiměje soustředit se a dostat ze sebe maximum. Tuhle roli by nikdo z kapely nechtěl a hlavně ani neměl zastávat.

Vaše novinka je narvaná nápady a drobnými detaily. Jak dlouho vám trvalo dotáhnout ji do finální podoby?

Alex: Byla to náročná a pekelně dlouhá práce, při které jsme se neustále cítili pod tlakem vlastních nároků a často se dohadovali. Fyzicky i emocionálně mě to naprosto vysálo. Myslím, že nám dost přitížilo vědomí, že pracujeme na třetím albu. Člověk se v takovou chvíli neubrání a říká si, že do třetice by se mu mohlo podařit dosáhnout něčeho výjimečného. Zároveň usiluje o to, aby překvapil posluchače a zaujal je. Všechno tohle se nám honilo hlavou a nebyli jsme si jisti, jestli jsme dosáhli té kvality, v jakou jsme doufali. Tvrdá práce se ale vyplatila a já jsem šťastný za to, jak deska dopadla. Některé pasáže jsou výsledkem stovek změn, zpětně bych na nich ale nic neměnil, a naživo si nové písničky moc užíváme. Je to opravdu úleva.

Považujete Get To Heaven za závěrečný díl jedné trilogie?

Alex: Ve smyslu vývoje kapely rozhodně. Neuvažujeme nad tím ale tak, že by se novinkou jedna kapitola uzavírala a přicházela nová. Budeme dál pokračovat v tom, co jsme dělali do nynějška, jenom sebevědoměji.

Podstatnou část prací na albu jste nicméně zvládli bez jeho pomoci. Nemáte chuť jít příště cestou ryze vlastní produkce?

Alex: Je pravda, že Stuart za námi dorazil do studia až poslední týden. Většinu věcí jsme spolu řešili telefonicky, po mailech nebo vůbec. Přestože si rádi ponecháváme kontrolu, nedokážu si ale představit, že bychom celým

Odvážně se rozhodně jeví i spolupráce s popovým producentem Stuartem Pricem. Jak vám vyhovovala?

Jeremy: Mít vedle sebe Stuarta pro nás bylo rozhodně přínosem. Na obou předchozích deskách jsme pracovali s Davidem Kostenem, kterému vděčíme za mnohé. Byl to on, kdo nás zasvětil do řemesla. Po dokončení Man Alive jsme ale cítili, že je na čase vyzkoušet něco nového. Už jsme si navzájem předali maximum. Na základě referencí by nás nikdy nenapadlo, že zrovna Stuart bude ten správný člověk, nakonec jsme si ale ohromně sedli. Získal si nás svou energií hned při prvním telefonátu. Je neuvěřitelné, jak rychle a efektivně pracuje. Motivoval nás tím překročit naše dosavadní standardy.

Jak jste reagovali na Jonathanovy texty, když vás s nimi seznámil poprvé?

Alex: Nebyli jsme překvapeni. Věděli jsme, jak Jonathan pracuje, a osobně ho za to neskonale obdivuji. Podle mého názoru vyžaduje hodně odvahy vyjadřovat se na rovinu tak jako on a neschovávat se za žádnou symboliku.

Jeremy: Možnost kapel navázat vztah s tolika lidmi po celém světě silou sdělení jsem vždy považoval za výsadu, kterou by byl hřích promarnit. A pokud jde o texty, Jonathan je pro nás neskutečnou devizou. Mluví za nás všechny, i když vlastními slovy.

Hodně se mluví o otevřenosti, s jakou vaše texty reflektují témata jako terorismus nebo migrační krize. Pomohly vám navázat novou spojnici mezi posluchači?

Alex: Myslím si, že ano. Jonathan (zpěvák kapely – pozn. autorky) se snažil už na minulém albu vyjádřit co nejaktuálněji a nejsrozumitelněji, plně se mu to ale podařilo až tentokrát. Vezměte si třeba Regret, hned úvodní skladbu z alba, která pojednává o různých perspektivách dnešní reality. Má jednoznačné sdělení a schopnost dotknout se každého.