-
Už u východu z metra mě praštila přes nos vůně připálených klobás a zvětralého kelímkového piva. Dav fanoušků mě unášel směrem ke vchodu do O areny. Vzduch jiskřil bigbítem. Vánoční koncert skupiny Kabát mohl začít.
text Vojta Libich
foto Bestsport
Rocková euforie
bez vycpávekKabát
4
naživo
1
-
Snad nejrozporuplněji vnímaná kapela v republice se rozhodla, že na svém vánočním vystoupení prakticky dramaturgicky zopakuje svoje úspěšné letní turné k nové desce. Myslím, že se ale ve vyprodané O areně toho prosincového večera nenašel jediný hlas, který by jim kvůli tomu vyčítal repetitivnost. Repetitivnost je ostatně jedna z věcí, na kterých právě tvorba Kabátů staví svoji sílu. A to bez jakéhokoli pejorativního zabarvení.
Koncertní set tak samozřejmě stál na atmosféricky vzestupném sledu největších hitovek narušeném jenom ještě stále čerstvými songy z nové desky Do Pekla / Do Nebe, z nichž některé ozvláštnili hosté jako kontrabasista Rafan v písni Myslivecký ples nebo violoncellistka Alice Kodýtková v temné Valkýře. Jak praví klasik – all killer-no filler –, po vycpávkách skutečně nebylo v hodinu a půl dlouhém setu Kabátů ani stopy. Tepličáci drtili publikum energicky zahraným materiálem, jehož razance nedovolila člověku téměř ani skočit si na chodbu pro pivo – když už se tedy jedná o ten pivní bigbít.
Ostré kytarové riffy, které si ještě pamatují na svou metalovou minulost, bubeník Hurvajz drtící nekompromisně bicí v tričku Motörhead, hláškující Pepa Vojtek, ohlušující, ale precizní zvuk – i kdybych se snažil sebevíc, na tomhle mixu bych prostě nenašel vadu. A to nejen v rámci žánru, ale v rámci celkového dojmu. Málokterá kapela umí vytvořit tak monumentální rockový patos bez použití přehnané pódiové show víceméně za pomoci vlastních sil a potu. Ok, pyrotechnika místy šlehala vysoko, ale oheň už jenom dokreslil atmosféru, kterou si prostě Kabáti vybojovali sami, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Co působilo trochu rušivě, možná místy až infantilně, byla masivní a především bizarní videoprojekce, jejíž smysl zůstal utajen naprosto všem, možná byl její autor na cracku, možná to prostě jenom odfláknul, jedno z toho to ale každopádně bude. Ani to nikoho ale nemohlo vyvést z míry.
Podpora publika byla neuvěřitelná. Tihle lidé jsou skutečně oddaní. V první
naživo
4
2
-
O arena, Praha,
15. 12. 2015chvíli jsem si připadal trochu nepatřičně, že netleskám do rytmu (sem tam spíš mimo rytmus) s celým sektorem a taky jsem si za to vysloužil pár zkoumavých pohledů od slečen vedle mě. Po chvíli nepohodlný pocit zmizel a po pár písních jsem se přistihl, že divoce házím hlavou a refrény zpívám sborově se zbytkem natřískané arény. Ano, častá kritika může mít pravdu. Kabáti možná staví úspěch své tvorby na poměrně jednoduchém, místy přízemním vkusu velké části své fanouškovské základny. Nedělají to však primitivně. Hudba i texty se sice tváří přímočaře a jednoduše, ale oboje má svou zakouřenou a lehce špinavou severočeskou poetiku. Jestli posluchač nahlédne pod její slupku, už je jeho věc. Výsledek
nicméně funguje v obou případech. A naživo to platí dvojnásob. Když jsem se nechal euforickým davem vynášet ven z haly, napadla mě ještě jedna věc, ať už sebevíc poznamenaná dnešním zeitgeistem. A sice, že zvlášť poslední dobou si zaslouží respekt každá kapela, která dokáže v lidech vyvolat tak pozitivní pocit sounáležitosti, a to bez použití strachu, nenávisti nebo xenofobie. Zjednodušeně řečeno – pro české pivaře míň Ortelu a Landy, víc Kabátů! Koneckonců intelektuální vtípky o buranském bigbítu můžeme vést donekonečna, ale těžko se dá po zážitku, jakým byl Vánoční koncert v O areně, popřít dojem, že kdyby lidi poslouchali víc Kabáty, možná by bylo na světě hned líp.
naživo
4
3
-
naživo
4
4
Předchozí článek:
Jelen
Další článek:
Vypsaná Fixa