Nejenom David Bowie zůstává i v devětašedesáti hudebníkem, který si stále zaslouží pozornost. Vánoční koncert Michala Prokopa připomněl, jak je dobře, že se některé jistoty nemění.

text Dany Stejskal

foto ivan prokop

Forum Karlín,
Praha, 22. 12. 2015

Forum Karlín, kde se vánoční vystoupení Michala Prokopa koná vlastně už tradičně, k jeho léty prověřeným písním a muzikantskému umu kapely pasuje perfektně. Zvuk v něm byl ten večer jako v pokojíčku, takže skvěle vyzněly všechny detaily, které v sobě Prokopovy písně mají. I když si člověk musel zvyknout, že to „není moc nahlas“, ke koncertu skoro sedmdesátiletého muzikanta jistý klid a umírněnost již patří.

Stalo se už tradicí, že na vánočním koncertě Framus Five doplnili spříznění hosté, kterými tentokrát byli Roman Dragoun, Vladimír Merta s triem a také zajímavý vokální soubor Skety. Jádrem koncertu ale zůstaly Prokopovy písně, které ani po letech neztrácejí při živém podání nic ze svého půvabu. Bylo to tak, i když se Karlínem rozeznělo Blues o spolykaných slovech, Krásný ztráty

a samozřejmě nejslavnější Kolej Yesterday.Sympatické bylo i zjištění, že samotný Prokop stále neztrácí energii a schopnost uzmout si tak velké pódium jen pro sebe. Pokud bychom jeho vánoční koncert měli brát jako pozvánku na dvoudenní oslavu sedmdesátin, která se chystá mezi 12. a 13. srpnem v amfiteátru u hradu Loket, není se třeba bát, že by se chystalo jen nucené stavění pomníčku. Prokop se v současné formě neztratí mezi veterány, jako jsou Vladimír Mišík nebo Radim Hladík, kteří mají na festivalu vystoupit první den, ale ani mezi mladší generací, kterou by měli na sedmdesátinách reprezentovat třeba Tata Bojs.

Doufejme, že takových vánočních večírků s Michalem Prokopem, jako byl ten na konci roku 2015, ještě několik prožijeme. Protože to vůbec nebylo špatné.