-
text Vojta Tkáč
foto warner music
SUEDE
Vždy jsme se cítili jako outsideři
8
rozhovor
1
-
Suede jsou považováni za spoluzakladatele britpopu, tuto nálepku ale nikdy nepřijali. Odstartovali jedno z největších britských hudebních hnutí všech dob, přesto se nepovažují za vlastence. Kdo tedy vlastně jsou? Nejen to v rozhovoru pro Headliner přiblížil jejich vysoký baskytarista Mat Osman.
„Jde o nejambicióznější desku, kterou jsme kdy natočili,“ říká Mat a na mysli má novinku legendárních Suede s názvem Night Thoughts. Při její tvorbě si prý kapela pohrávala s paranoiou i důležitými životními otázkami. Mimo jiné se ale poučila z předchozích nezdarů.
Pilotní singl vaší nové desky se jmenuje Outsiders. Cítili jste se někdy jako outsideři?
No jasně, od samého začátku! Mnoho lidí tvrdí, že jsme přišli odnikud a okamžitě se prosadili. Ale ve skutečnosti jsme dlouhou dobu nemohli sehnat nabídky na dobré koncerty ani smlouvu s nahrávací společností. Určitě jsme se cítili jako outsideři, ale s odstupem času jsme za to moc rádi. Je důle
žité, aby se kapela kvůli popularitě okamžitě nehnala za tím, co je trendy. V průběhu naší kariéry jsme se někdy, naštěstí pro nás, trendy stali, ale jindy jsme byli úplný opak. Vlastně jsme se trochu jako outsideři cítili i u tvorby Night Thoughts. Pořád nám někdo radil, jak se má správně dělat deska v roce 2015, ale my se vydali vlastní cestou. Mnoho interpretů se dnes žene za věcmi, o kterých jim někdo řekne, aby se za nimi hnali.
Váš zpěvák Brett Anderson nedávno za hlavní problém dnešní hudby označil to, že muzikanti pořád zpívají jenom o sobě.
Hudba by se měla věnovat okolnímu světu, ale je to velmi obtížné, protože písně píšete z vlastního úhlu pohledu. My se vždy snažili
8
rozhovor
2
-
Slavné vystoupení Suede
na Brit Awards.Suede – Animal Nitrate
tvořit hlavně pro ostatní lidi. Skrze hudbu s nimi chceme komunikovat a sblížit se. Nejlepší zážitek je, když někdo přijde a vylíčí mi, jak neskonale miluje Beautiful Ones, Trash nebo jiný z našich songů. Album vzniká pro lidi a s úmyslem stát se součástí okolního světa. Každopádně je pravda, že se dnes mnoho muzikantů považuje za mnohem zajímavější, než ve skutečnosti jsou.
Umím si představit, že jste se jako outsideři cítili třeba na Brit Awards 1993.
Přesně tak. Jen těžko se dá dnes popsat, jak strašně staromódní tenkrát britská hudební scéna byla. Na Brits tehdy seděli jen lidi v oblecích, a protože nás velké labely a pop nezajímaly, nikoho z nich jsme samozřejmě neznali. Pozvali nás tam, protože si nás tehdy oblíbilo pár magazínů jako mladou svěží kapelu. Jakmile vystoupení skončilo, vypadli
jsme odtamtud a na nějakou afterparty se vykašlali. Byl to přece „hudební průmysl“ a s průmyslníky my nepaříme (smích).
Na druhou stranu šlo o vystoupení, které z vás udělalo hvězdy, nebo ne?
Jo, asi máte pravdu. Paradoxně jsme jen přišli, zahráli a rychle zmizeli. Na naší kapele jsem měl vždycky rád, že nepotřebujeme světelnou show nebo tančící obnažené holky. Když jsme se před pár lety dali zase dohromady, udiveně jsme koukali na všechny
8
rozhovor
3
-
kapely s doprovodným orchestrem a vymoženostmi na pódiu. Nemusí to přece být takhle komplikované – když máte dobrý zvuk a dobrou kapelu, nepotřebujete nic jiného.
Právě tak jste působili tehdy na Brits. Myslíte, že se v ten večer zrodil britpop?
Vlastně bych řekl, že ano. Téhož roku jsme vydali náš debut, který se stal tak trochu návodem a plánem pro plno dalších kapel. Některé z nich byly dobré, přestože nezněly ani trochu jako my, a některé příšerné (smích). Zpívali jsme o dělnické třídě,
Hvězda na telefonu
Skoro dvacet minut poslouchám v telefonu otravnou uvítací melodii jako z výtahu v nákupáku. Kdesi v Londýně by měl hovor přijmout Mat Osman. Během nekonečného čekání uvažuju, jak asi bude znít skoro dvoumetrový baskytarista a člen kapely, která britskou hudbu v devadesátkách změnila jednou provždy. Výtahová písnička utichá a ozývá se příjemný hlas s londýnským akcentem: „Ahoj Vojto, jak je?“ S dychtivostí náctileté fanynky ze sebe vyhrknu: „Super, a co vy?“ Okamžitě mi dochází, že nehovořím s arogantní rockovou hvězdou. Poučení z rozhovoru se Suede? Ne každý muzikant britpopové éry je Liam Gallagher.
8
rozhovor
4
-
Venkov? To není úplně styl Suede
jsme se nechtěli stát čistě britskou skupinou. Jedna z nejkrásnějších věcí na hraní v kapele totiž je, když poprvé koncertujete v cizí zemi. Třeba nerozumí vašemu jazyku, ale žerou vaši hudbu. A to je zatraceně skvělý pocit.
Když jste poprvé oznámili, že pracujete na nové nahrávce, řekli jste, že se posunete zase o kus dál a jiným směrem. Jak se to podle vás povedlo?
Myslím, že jde o nejvíce ambiciózní desku, kterou jsme kdy natočili. Zní velmi temně a je plná fragmentů, které propojují jednotlivé skladby. Dostává tak v určitých momentech atmosféru téměř filmového soundtracku. Dost lidí nám radilo, abychom věci tentokrát dělali jinak, nahráli krátké písně, vydávali třicetisekundové teasery a podobně. To nás ale moc nebaví, vždy jsme upřednostňovali náležité dlouhé album, které vynikne jako celek. Takové, kdy se vykašlete na vše okolo sebe a jen posloucháte. Ve výsledku je tedy o něco obtížnější, ale také ctižádostivější než předešlá deska Bloodsports.
Narazíme na skladby When You Are Young, ale také When You Were Young. Má album znázorňovat jakousi životní cestu?
První píseň pojednává o kousku dítěte, který v sobě všichni máme, a obavách každého člověka, když je mladý. Druhý na tuto dobu retrospektivně pohlíží a vzpomíná. Všem už nám je okolo čtyřiceti let. Proto když zpíváme o mládí, tak hlavně z tohoto pohledu. Takže vlastně trochu ano. Album se věnuje rodině, vztahům a také znovuzrození.
Jak jste se tedy cítili, když se Brett objevil na obálce Select magazínu v popředí britské vlajky?
Nejhorší na tom bylo, že vlajku tam přidali až dodatečně. Bretta před vlajkou nikdy nevyfotili. Asi tušili, že kdyby nás požádali, aby před ní zapózoval, stoprocentně bychom odmítli. Británii nepovažuju za nijak mimořádnou a naše hudba ji nikdy nevychvalovala nebo podobně. Prostě jsme se tam narodili, ale necítili jsme se jako žádní spasitelé národa. Tehdy nás to neskutečně rozčílilo, nikdy
chudých vyděděncích společnosti a podobně. Ukázalo se, že upřímné nahrávky o životě lidi baví, a proto se stal britpop hitem. Myslím, že jsme jedním z kořenů tohohle hnutí a započali jsme cestu pro mnoho muzikantů.
Nálepku britpop ale přesto Suede moc rádi nemají.
Britpop totiž v určitých dobách působil i hodně nacionalisticky a líbivě, což Suede nikdy nechtěli. Některé indikátory britpopových kapel byly fakt hovadiny. Zároveň nastaly časy, kdy to bylo super. Doteď nás moc těší, že jsme mohli někoho inspirovat a stát u zrodu.
8
rozhovor
5
-
Podívejte se na klip Like Kids.
Suede – Like Kids
Předpokládám, že název Night Thoughts neznamená, že jste tvořili hlavně během nocí.
Neznamená (smích). Celá deska obsahuje hodně paranoidních pocitů a myšlenek, které člověka napadnou většinou okolo třetí hodiny v noci. Myšlenky, kdy jen ležíte a rozjímáte nad světem nebo o životech svých blízkých. Potom vstanete a tyhle paranoidní dojmy i deprese se rozplynou.
Nahrávali jste ji v Londýně a Bruselu. Proč zrovna Belgie?
V Bruselu je jedno úžasné studio! Jmenuje se ICP, před lety jsme tam nahrávali i část Bloodsports. Jde o typ studia, který už člověk v Londýně těžko najde. Místa, kde jsme nahrávali naše první tři alba, se přestavěla na nějaké luxusní byty. ICP je hodně vintage záležitost a působí tam týpek, který má obrovskou sbírku všemožných kytar a nástrojů. Kromě toho jde o městské obytné studio, v němž můžete zůstat, jak dlouho chcete. Obytná studia se jinak skoro vždy vyskytují někde na venkově. A venkov není úplně styl Suede.
Na začátku prosince jste vydali videoklip k songu Like Kids. Působí docela zvráceně, jaký příběh se v něm odehrává?
Nová deska byla od začátku do konce trochu nevyzpytatelná. Původně jsme žádné videoklipy natáčet nechtěli a místo toho natočili čtyřicetiminutový film, který s albem vydáme. Klip k Like Kids je jen kousek z celku a větší smysl bude dávat až v kontextu celého filmu. V kostce jde o party někdy
Jak plánujete film propojit s novým albem?
V současnosti ho promítáme během koncertů na obrovské plátno, za kterým vystupujeme. Společně s celým filmem odehrajeme skoro celé album. Občas zpoza plátna na chvilku vylezeme.
Není to trochu neosobní?
Ano, jsme tak trochu odříznuti od publika, což k nám úplně nesedí. Po první části každopádně následuje tradiční show Suede s maximální interakcí s diváky. To děláme nejradši a nic se tomu nevyrovná.
Jak důležitá pro vás tahle interakce na koncertech je?
Nejdůležitější. Jde o kruh energie mezi pěti lidmi na pódiu a pěti tisíci v publiku. A když
v devadesátých letech a týpka, který si v hlavě stále dokola projíždí ty samé myšlenky. Mozek mu sžírá paranoia a žárlivost.
8
rozhovor
6
-
Kdokoli se cítí jako génius na úrovni Boha, musí být zákonitě kretén
nejsou dobří oni, znamená to, že nejsme dobří my. Z nového filmu máme velkou radost a klidně bychom ho mohli živě pouštět donekonečna, ale o to nejde. Koncerty jsou právě ta nepopsatelná energie a interakce.
Na začátku loňského roku Suede získali NME Award v kategorii Godlike Genius. Cítíte se jako božští géniové?
Ani náhodou. Myslím si, že se nikdo nemůže považovat za Boha. Velmi mi lichotí, že můžeme být ve stejné kategorii jako New Order a Johnny Marr, kteří tuhle cenu taky vyhráli. Ale nikdo z nás se necítí jako génius na úrovni Boha. Kdokoli se tak cítí, musí být zákonitě kretén.
Co pro vás každopádně tahle cena znamená? Asi neexistuje nic lepšího než přídomek hudebního génia.
Samozřejmě, jde o obrovskou poctu. Vyrůstal jsem na magazínu NME, takže si toho nesmírně vážím. Ale buďme upřímní, stejně nám vždy záleželo jen na tom, aby se lidem líbila naše hudba a rádi chodili na naši show. Od autorů z NME takové uznání potěší, ale větší radost jsem loni měl z toho, že se deska Bloodsports dostala do Top 10 britských alb a lidem se líbila.
Váš comeback s Bloodsports před třemi lety byl fakt velkolepý. Čekali jste, upřímně, že se takhle vydaří?
8
rozhovor
7
-
Těžko říct, na té desce jsme fakt tvrdě makali. Když se po dlouhé době vrátíte na scénu, je lehké se nechat svést tou znovunabytou euforií. Hrajete songy, které jste předtím hrál už milionkrát, ale lidé na ně nadšeně a netrpělivě čekají, protože už je roky neslyšeli. Potom si usmyslíte, jak je to vlastně jednoduché a rozhodnete se vydat nové album. Mnoho kapel se obnoví, vydá comebackovou desku, ale moc lidí bohužel nezaujme.
Čím to je?
Po dlouhé pauze a s přibývajícími roky je totiž psaní nových skladeb mnohem složitější než dříve. Nám třeba tvorba Bloodsports zabrala několik let, během kterých jsme zahodili skoro třicet nedodělaných songů. Pořád jsme začínali od znova. Netušili jsme, jak fanoušci výsledek přijmou, ale byli jsme si jisti, že jsme do toho dali všechno, jinak bychom ji nevydali. Toho jsme se bohužel nedrželi u nahrávky A New Morning před skoro patnácti lety... na Bloodsports jsem ale opravdu hrdý.
Suede – Beautiful Ones
Suede – Outsiders
SUEDE
8
rozhovor
8
Předchozí článek:
Ivan Prokop
Další článek:
Savages