Ve vlastním stínu
Chairlift posilují trend „divné“ pop music a nasazují si vysokou laťku.
Nové album Chairlift média zařadila mezi nejočekávanější tituly počátku letošního roku hned, jak skupina ohlásila jeho vydání. Debut Does You Inspire You totiž brooklynský projekt vynesl na ostře sledované místo v čele pop music pro gurmány a s druhou deskou se zde usadil ještě pohodlněji díky zázemí, kterého se jim dostalo u vydavatelství Columbia. Přestože se Chairlift, jejichž jádro v současné době tvoří zpěvačka Caroline Polachek s kolegou Patrickem Wimberlym, rekordně rychle vypracovali na pozici, ze které by (obzvlášť po úspěchu singlu Bruises v reklamní kampani pro Apple) mohli snadno zasáhnout širší publikum, pořád se raději drží cesty, která se klikatí stranou hlavního proudu.
Je radost pozorovat, jak si Chairlift počínají. Moth je nahrávka, kterou si ušili na míru a dokonale odráží symbiózu mezi ústřední autorskou dvojicí. Caroline překypuje songwriterským talentem, jemuž hranice domovského projektu začínají být malé. Pustila se po vlastní ose s alter egem Ramona Lisa, spolupracovala s r’n’b předákem Blood Orange a song si od ní vyžádala i samotná Beyoncé. Multiinstrumentalista Patrick Wemberly má zase čuch na aranže, díky nimž se Chairlift vzdalují unylým laptopovým polotovarům.
Pokud v něčem Moth opravdu vyniká, pak je to převracení zažitých klišé jako volání parketu, vyznání lásky nebo síla pořádného chorusu. Všechny tyto stavební kameny, od kterých předem čekáte, že vám přivodí alergický záchvat, Chairlift rozbíjí neustálými překvápky a vychytávkami, díky nimž jsou o krok napřed a udržují posluchače ve střehu. Stačí vhodně umístěný synťák, hravá kytarová linka nebo Carolininy vokální kličky a přímočarý dance pop se posune do nevšedního kontextu. Podobně jako třeba v případě Kanaďanky Grimes, i když ta je z jiného divnotěsta.
Polovinou úspěchu nejenom novinky, ale Chairlift jako takových je těžko zařaditelný zpěv. Nabízí se pro něj slova jako výrazově bohatý nebo nespoutaný. Ve skutečnosti však jde o geniálně zúročený handicap. Caroline je vlastníkem super křehkého, řezavého hlasu, který ve výškách ztrácí na síle a tahá za uši. Ale na místo toho, aby své slabiny skrývala, pouští se raději do hrátek bez pravidel a jemných falší, jaké slýcháte od spolubydlících ve sprše, když věří, že nikdo není doma. Někdy je to až na hraně. Ve většině případů, ale z tohoto přístupu těží. Tedy alespoň na albu.
Chairlift si své třetí album produkovali sami. A navzdory tomu, že nahrávku uchopili bravurně, druhou polovinu tracklistu zapomněli zbavit plevele. Přinejmenším trio závěrečných skladeb je z kategorie nesmyslů, které své místo na čtyři roky připravované desce neobhájí. Deska trochu vaty ustojí, na Chairlift tím ale přece jen padá stín amatérů, kteří si nejsou stoprocentně jisti tím, co dělají.