text Veronika Ondečková

foto Profimedia

Letos bude mít slavný „Gentleman“ Greg Dulli napilno. Jeho znovuobnovení The Afghan Whigs jsou totiž uprostřed příprav nového alba. Ani to mu však nezabránilo, aby vyrazil na intimní sólové turné, se kterým 19. února zavítá také do Prahy. V rozhovoru vysvětlil, proč ani na chvíli nedokáže zahálet.

Při ohlédnutí za kariérou Grega Dulliho, ať už v jeho domovských The Afghan Whigs, nebo mimo ně, na člověka dýchá nadčasovost. V době, kdy světu vládl grunge, dokázal koexistovat s vlnou jeho popularity a přitom zformovat svůj vlastní styl. O nic méně syrový ve své nespoutanosti, ale stále elegantní a soulem prozářený. Dulliho všeobjímající tvorba je především odrazem jeho šarmantní osobnosti a mnohdy palčivého pohledu na svět. Sice ponurého, přesto nikdy černobílého. Zkoumá emoce ze všech jejich spletitých úhlů a zasazuje je do nových kontextů.

Svého intuitivního a mimořádně upřímného přístupu k hudbě se drží dodnes. Po plodném období v The Twilight Singers, příležitostném projektu The Gutter Twins, který založil s žijící legendou Markem Laneganem,

a sólové dráze, se opět hlásí ke slovu z pozice zpěváka, skladatele a kytaristy The Afghan Whigs, kteří jeho hudební pouť odstartovali. A je v nejlepší formě.

Brzy vás čeká sólové turné, teprve druhé za celou vaši kariéru. Co vás přimělo vyrazit na cesty?

Turné pro mě bude především příležitostí vyzkoušet si naživo nové písničky a zároveň znovu dostat do ruky několik dalších, které už jsem delší dobu nehrál. Snažím se nevypadnout z rytmu.

Od osmdesátých let, kdy jste s hudbou začínal, jste se prakticky nezastavil, myslíte, že něco takového vám vůbec hrozí?

Ovšem. Potřebuji být neustále v pohybu, aby pro mě věci kolem zůstaly nové a inspirativní. Navíc rád cítím, že jsem vyhraný tak, jak to jenom jde. A turné je nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout. Pořád vás na něm může něco překvapit.

Není tajemstvím, že The Afghan Whigs právě pracují na novém albu, představíte i nový materiál?

Ano, zazní i některé z připravovaných skladeb, vzhledem k pojetí turné se ale dočkají komornějšího provedení.

Koncerty The Afghan Whigs patří k těm nejenergičtějším a často bývají pořádně

nahlas, nebude intimní atmosféra trochu zrádné testovací pole?

Toho se nebojím. Emoce, které jsou základem jednotlivých písniček a jejich sdílení s publikem jsou tím nejdůležitějším, a nemění se ani tehdy, pokud přijde zklidnění. Kromě toho vystupování v užší sestavě s akustickými nástroji není překážkou, abychom do toho pořádně šlápli a přitvrdili. Ostatně to se stává poměrně často.

Měníte často písničky za pochodu?

Ano, není to nic neobvyklého. Dokud nemám stoprocentní pocit, že je písnička hotová, jsem otevřený změnám. Hledám správný výraz, hraju si s načasováním nebo jinými

Manuel Agnelli je pouze jedním z nepřeberného množství hudebníků, se kterými jste spolupracoval. Mark Lanegan, Thurston Moore nebo Dave Grohl jsou příkladem dalších. S jakými osobnostmi se vám nejlépe hledá společná řeč?

To se nedá jednoduše zobecnit. Občas spolupracujete s někým, s kým máte mnoho společného, což do věci vnese spoustu pohody. Jindy se zase konfrontujete s někým zcela odlišným, ale může vás to postrčit kupředu. Osobně mi vyhovují obě varianty a v životě jsem měl na kolegy pouze samé štěstí.

Vaše kariéra je spjata především s The Afghan Whigs. Jak jste vnímal rozpad skupiny a období, které přišlo po něm?

Doba, která předcházela rozpadu The Afghan Whigs byla nesmírně intenzivní, po hudební stránce i lidsky. Pokud ale člověk stráví třináct let v jedné kapele se stejnými lidmi, dřív nebo později si vytvoří určité mantinely, v jakých uvažuje a tvoří. Proto když jsme se rozhodli ukončit činnost, nebyl to pro mě důvod, abych propadl zármutku. Navzdory tomu, že z mého života v tu chvíli odešlo cosi velkého a důležitého, vnímal jsem to jako vzrušující příležitost poznat nové lidi a rozšířit si obzory. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že se přestěhuji do Itálie a budu se těšit z vystupování s místními hudebníky. Vyzkoušel jsem si, jaké to je vykašlat se na zpívání, skládání a být pro jednou kytarista. Podobné zážitky, kterých mám celou řadu, mi přinesly do života vítané osvěžení a nové zkušenosti.

Objeví se na programu nějaká píseň, na kterou se těšíte obzvlášť?

Můj dlouholetý kamarád Manuel Agnellio se zhostí úvodní části večera a věřím, že dojde i na pár skladeb, které odehrajeme společně. Pokaždé, když mám příležitost si společně s ním zazpívat v italštině, je to povznášející okamžik. Na to se těším velmi.

Vím, že Manuela a jeho legendární kapelu Afterhours Afterhours dlouhá léta aktivně podporujete. Jak jste se vlastně seznámili?

Představil nás společný přítel poté, co jsem přicestoval do Itálie. Afterhours, kteří jsou mimochodem obdivuhodná kapela, a doporučuji zajít na jejich koncert každému, jsem ale znal už dlouho předtím. Zhruba před dvanácti lety jsem se podílel na jejich albu Ballads for Little Hyenas a od té doby jsme přátelé.

detaily. I když ke své hudbě přistupuji kriticky a většinou vycítím, do čeho je třeba zasáhnout, reakce publika jsou v tomto směru důležitým ukazatelem.

Znovuobnovení The Afghan Whigs přišlo po více než deseti letech. Jak dlouhá se zpětně jeví taková doba v očích muzikanta pilného tak, jako jste vy?

Popravdě bývám tak ponořený do práce, že čas nedokážu počítat jinak než podle alb, která dokončím. Vzhledem k tomu, že za tu řádku let jsem stihl vydat pět nebo šest nahrávek, musela to být opravdu dlouhá doba. Uteklo to ale zatraceně rychle, to vám povím.

Když se kapela dala znovu dohromady, fungovalo všechno hned hladce?

Myšlenka oživit The Afghan Whigs se zrodila zhruba před pěti lety. Byl jsem tehdy na akustickém turné a poprvé po dlouhé době hrál některé naše písničky. Nikdy jsem je nepřestal mít pod kůží, tenkrát jsem jejich aktuálnost ale vnímal silněji než jindy. Konečné rozhodnutí následně vzešlo z diskuzí s Johnem Curleym, kterého znám už od puberty a je pro mě skoro jako bratr. Bez něho bych si The Afghan Whigs nedokázal představit. I díky tomu, že jsme byli na stejné lodi, šly věci velice rychle a snadno. Během pár měsíců se nám podařilo natočit desku a odehrát první koncerty.

Sestavu The Afghan Whigs v současnosti tvoří několik nových tváří. Jak zapadly?

Všichni noví hráči, kteří nahradili část původní sestavy, jsou moji dlouholetí přátelé. Neřešili jsme proto žádné vzájemné oťukávání a mohli jsme okamžitě těžit z nové dynamiky. To byla od začátku součást plánu.

Prozradíte na závěr, jak pokračuje příprava nového alba?

Zatím je předčasné zabíhat do podrobností. Deska se rýsuje pomalu, ale jistě a vyjít by měla letos na podzim. Zrovna včera jsme dokončili další song, ze kterého mám velkou radost, stejně jako z celého nového materiálu. Jsem si jistý, že vzniká silná nahrávka.

Věděl jsem přesně, co můžu od koho očekávat a že společně vytvoříme semknutou sestavu. To se také stalo.