-
text Antonín Kocábek
foto archiv P. H.
Prokop Holoubek
České kapely
jezdí ven jen
na návštěvu9
insider
1
-
Je úspěšným manažerem, promotérem, dýdžejem i muzikantem v jedné osobě. Brněnskou Flédu dostal mezi nejznámější kluby u nás, stará se o DVA, aktuálně jednu z nejčastěji v zahraničí vystupujících českých skupin, hraje v Midi Lidi. A zároveň v agenturě BumBum Satori zastupuje celou řadu zahraničních interpretů. Prokop Holoubek je praktickým důkazem, že hudbou se lze živit i bez kompromisů.
Vzhledem občas připomíná šíleného vědce ze sci-fi seriálů, na pódiu s kapelou Midi Lidi zase představuje vážnou protiváhu frontmanu Petru Markovi, který se nezastaví před ničím. A přestože se manažersky stará o interprety, kteří jsou komerčně úspěšným kolegům svými snahami nepochopitelně „divní“, při osobním kontaktu působí až plaše. „Jsem prostě suchar,“ komentuje to s nadhledem.
Vaše jméno začalo být známé, když jste pracoval pro brněnskou Flédu. Jak se kluk ze Vsetína stane dramaturgem jednoho z nejznámějších klubů u nás?
Někdy v půlce devadesátých let jsem v rodném městě začal pořádat typ kultury, která
mi tam chyběla: poslechovky, divadla, projekce, občas koncerty. To už jsem pracoval jako lesník, což byl obor, který jsem vystudoval. Pak jsem začal díky kamarádovi Marianovi Veteškovi zvučit a spolupořádat větší koncerty a techno parties. No a na konci devadesátých let jsem se přestěhoval a začal v Brně studovat Fakultu výtvarných umění. Jednou mě málem vyhodili ze školy, a když jsem si posteskl spolužákovi Petru Herzánovi, že si asi budu muset sehnat práci, Petr, který teď mimochodem hraje na ságo u Vojty Dyka, mi dohodil místo vedoucího kina v právě vznikajícím klubu Fléda. Takže jsem s Petrem Vídeňským, Danem Giačem, Ludvou Ivančíkem a Láďou Kočím byl už u vzniku.
9
insider
2
-
Při zakládání Flédy jsme hodně riskovali, šli jsme do toho po hlavě, asi adekvátně věku
Do Flédy jste se tedy dostal přes film?
Měl jsem zkušenosti ze vsetínského filmáče, takže to šlo. Netrvalo dlouho a Filmový klub Fléda se stal hned po Aeru druhým nejnavštěvovanějším artovým kinem v České republice. V roce 2004 se naskytla příležitost klub převzít celý, tak jsme s Lukášem Starou založili firmu a začali Flédu provozovat sami.
Kde jste na to vzali? Zadlužili jste se?
Byli jsme blázni a hodně jsme riskovali, šli jsme do toho po hlavě, asi adekvátně věku. Jenže podobně velké kluby v ČR jako Roxy anebo Palác Akropolis v Praze mají vždy klíčovou částku na provoz zajištěnou z dotací města. To v Brně nebylo a není dodnes. Takže to finančně vždy bylo stále jako na houpačce. Což je obrovský nápor na psychiku. Na Flédě jsem pracoval do roku 2011, kdy se naše firma vlivem únavy materiálu rozpadla. Já už jsem paralelně několik let dělal management a booking několika kapelám.
Co pro vás, když se ohlédnete, těch sedm let dneska znamená?
Mix pocitů. Euforii z koncertů, které jsme si vysnili, kapel, které jsme zbožně poslouchali jako náctiletí na kazetách: Young Gods, Nomeansno, Exploited, Napalm Death, Chumbawambu, Kid Koalu a stovky dalších. Ale i bezesné noci, kdy jsem měl starost o návštěvníky – aby se někomu něco nestalo v plném klubu, aby nedej bože nezačalo hořet nebo někdo nezačal střílet. To mi ostatně zůstalo do dneška, proto paradoxně
Co se povedlo a z čeho máte i s odstupem skvělý pocit?
Umělecky rozhodně série klubových nocí Itch My Ha Ha Ha, s jejímž konceptem přišli na Flédu Tomáš Kelar a Robin Smith v roce 2004. Pokračujeme v ní do dneška už mimo Flédu. A pak festival NewNew!, který jsme vydrželi dělat pět let a se kterým mi kromě spousty dalších lidí hodně pomáhala i Lenka Zogatová, která už bohužel není mezi námi. A z konkrétních koncertů asi Autechre – to bylo pro mě splnění nesplnitelného snu. Koncert mě nadchl a dopadl dobře i návštěvností – úspěchem tak nějak potvrdil, že má náš koncept na české klubové scéně důležitou pozici i své věrné návštěvníky. A pak jsem taky rád, že se mi podařilo, opět s pomocí Lenky Zogatové a taky Barbory Šedivé, udržet na Flédě po dvě sezony hostování geniálního slovenského divadla Skrat. Vlastně
nemám moc rád vyprodané koncerty. Je toho spousta, strávil jsem v klubu intenzivních deset let a sedm z nich jsem v podstatě neměl dovolenou.
9
insider
3
-
Jeden z prvních velkých koncertů, který Prokop Holoubek v Brně udělal, byli Tata Bojs.
toho bylo hodně a většinou to nebyl jen můj osobní úspěch, ale týmová práce.
Proč jste se tedy pak rozhodl osamostatnit?
Z Flédy jsem odešel, protože nebylo vyhnutí, přestali jsme si s někdejšími kolegy pracovně rozumět. Takže jsem se začal naplno věnovat tomu, co už jsem paralelně chvíli dělal – bookingu a managementu. Čím dál víc mě to zajímalo a bavilo. A na chvíli jsem s promotérstvím sekl úplně.
Kdo byl první, komu jste dělal manažera?
DVA, Midi Lidi a brzy pak přibyl Ventolin a Kazety. DVA byli první kapela, na které jsem si všechno vyzkoušel, dělám pro ně od začátku kompletní management. Řeším vydávání, distribuci, strategii fungování
v zahraničí, komunikaci s labely, PR a agenty, synchronizaci atd. V podstatě jsem neviditelný člen kapely. Musím říct, že Honza a Bára patří k nejpracovitějším, nejtalentovanějším a nejpozitivnějším lidem, co znám. Považuju za velké štěstí, že jsem se s nimi potkal i že nám to spolu tak dlouho vydrželo.
Dnes už zase koncerty pořádáte a taky jste asi jedna z mála agentur, která nabízí jak kapely, tak dýdžeje. Není to příliš velký rozptyl a tříštění sil?
Mě to všechno baví. A ano, je to občas na palici, přepínat mezi tím vším. Prakticky je to tak, že se vždycky nějaký čas soustředím na jednu věc a pak přepnu zase na další, klasický projektový management. Aktuálně uvažuju, že pořádání koncertů po skončení festivalu Itch My Ha Ha Ha zase výrazně
9
insider
4
-
Mám kolem sebe dost odstrašujících případů pořadatelů, kteří splácejí roky dluhy kvůli tomu, že jim zapršelo
Manažerem i sám sobě: Trio Midi Lidi tvoří spolu s režisérem Petrem Markem a promotérským kolegou Tomášem Kelarem.
Midi Lidi – Rád vařim
O vlastním festivalu nesníte? Dost často se mluví o tom, že třeba obdoba přehlídky, jakou je slovenská Pohoda nebo polský Off, u nás úplně chybí.
Ale já ho dělám – akorát není letní. Letní festival je dobrý sluha, ale zlý pán (směje se). Mám kolem sebe dost odstrašujících případů pořadatelů, kteří splácejí roky dluhy kvůli tomu, že jim zapršelo. A nechce se mi dělat v dramaturgii moc kompromisy. Samozřejmě uvažuju o něčem už léta, poskládal jsem si v duchu i na papír desítky ideálních line-upů, ale zatím nenastala taková konstelace, abych do toho fakt šel. Mám rád akce velikosti, jaké dělám, kdy si při práci užiju i vystoupení a setkávání v zákulisí – proto to
omezím a soustředím se víc na kapely. Navíc dokončujeme s Midi Lidi po skoro pěti letech novou desku a je kolem toho spousta práce.
Jak se ta důvěra projevuje?
Třeba tak, že když teď vypíšu výběrové řízení na agenta, přijdou mi desítky nabídek. To je přece skvělé! Všimly si nás zahraniční
dělám. Letní festival by mi při své produkční náročnosti tenhle komfort nejspíš neumožnil.
V agenturním portfoliu máte hlavně jména, která nepatří k mainstreamovým hvězdám. Trochu to vzdoruje všeobecné představě, že chce-li se někdo v ČR věnovat managementu, nutně potřebuje „alespoň jedny Chinaski“. Je těžké se uživit i bez nich?
Ano, stojí to hodně úsilí, zvlášť první roky po odchodu z Flédy byly těžké. Jako každý nový projekt, firma – začátky od nuly při budování nové značky, to je vždycky dřina. Ale zdá se, že po pěti letech jsme si s Bumbum Satori vybudovali určitou pozici na našem minitrhu, že nám promotéři i umělci věří. Z toho mám dobrý pocit.
9
insider
5
-
Jestli bude mít muzikant co jíst, závisí jen na schopnostech manažera
Pro DVA dělám od jejich začátku.
DVA – Nunovó tango
V oblasti popu a hudbě, kde je byznys na prvním místě, to často funguje tak, že má každý svého osobního manažera, ale zároveň je i několik dalších agentur, které mu ochotně pomáhají s bookingem, tedy pouhým zajišťováním koncertů. Jak to funguje na scéně, kde se pohybujete vy?
Management se dá dělat naplno tak třem projektům najednou, záleží na velikosti a náročnosti projektu. V případě, že se umělec rozhodné stát polo- nebo naplno profesionálem, je to komplexní věc, náročná na zodpovědnost – právě na schopnostech manažera závisí, jestli bude mít co jíst! Ten stav, kdy má profesionální umělec nebo kapela manažera, který řeší kariéru a prostřednictvím ostatních zajišťuje vše ostatní – tedy booking, PR, publishing atd., je samozřejmě ideální. V kontextu trhu u nás, který je opravdu malý, management a booking může zvládnout jedna osoba. Možností a pohledů je víc a každá scéna má své zvyklosti.
Jak se vám povedlo, že dnes zastupujete i světově známá jména, jako jsou Young Fathers nebo někdejší mozek Siouxsie and The Banshees Steven Severin?
Ke každému je jiný příběh. Ke Stevenovi jsem
Kolik těch agentů dnes vaše agentura má?
Jsme tři agenti (Martin Kolář, Vašek Havelka a já), k tomu Adam Kvasnička, který nebookuje, ale řeší administrativu a logistiku. V procesu nástupu je Lucie Redlová a paralelně probíhá ještě výběrové řízení. Děláme jednak booking, ale i management, což jsou dvě různé věci, i když se to v českých podmínkách moc nerozlišuje.
agentury, takže čím dál častěji plníme funkci sub-agentů a bookujeme pro ně střední Evropu. Náš tým se rozrůstá. Díky tomu, že dělám kromě bookingu i kompletní artist management zaměřený i na zahraničí pro duo DVA, tak ta práce není nikdy stejná. Taky musím říct, že jeden z nejdůležitějších elementů v tom všem je, že mám obrovské štěstí na partnerku. Pracuje ve stejném oboru, zná kontext a podporuje mě. Je to pro oba do určité míry posedlost. Oba milujeme hudbu a umění, je to pro nás základní součást života.
9
insider
6
-
Britské Young Fathers k nám
poprvé přivezl v době, kdy je skoro nikdo neznal.Young Fathers – SHAME
Společně s Tomášem Kellarem vystupuje Holoubek i jako dýdžej.
se dostal díky bývalému manažerovi Siouxsie & The Banshees, který žije v Brně. Jednou za mnou přišel a poprosil mě o pomoc s jeho sólovým turné. Což pro mě byla jako pro velkého fandu té kapely pocta. Steven je velký gentleman, hudební fanoušek, chodící encyklopedie a pokladnice zážitků, už jen s ním sedět na pivu a poslouchat všechny ty příběhy stojí za to. Young Fathers jsem náhodou objevil na internetu před pár lety, tehdy o nich v podstatě nikdo nevěděl, měli venku jen pár EP. Ale nám se to s Tominem (Tomáš Kelar, kolega z Midi Lidi a dramaturg brněnského Kabinetu Múz – pozn. red.) moc líbilo, pozvali jsme je do Brna a skamarádili jsme se. Kluci pak dostali Mercury Prize, a byť to znamená, že se stali přes noc slavnými, tak naše spolupráce pokračuje. A i když spolupracují s největšími agenturami na světě, ČR jim „dělám“ já. K většině zahraničních
umělců jsem se nejdřív dostal jako pořadatel, je to nejjednodušší cesta, jak s někým navázat kontakt a zároveň ho rovnou přesvědčit o tom, že něco umím.
9
insider
7
-
Někdy začnu spolupracovat s někým prostě jen proto,
že mu chci pomoctJe to vždy jen shoda náhod? Co vlastně brání tomu, aby čeští manažeři pracovali pro známější zahraniční muzikanty nejen na našem území? Vy jste třeba jeden z mála, kdo se u nás orientuje na polské interprety.
Nic tomu samozřejmě nebrání, mně možná hraje do karet má promotérská zkušenost, ale dělat to může každý. Polsko mám moc rád, mám rád i polskou kulturu, mám tam spoustu kamarádů. Máme k sobě přece tak blízko! Hned po Slovensku je nám Polsko kulturně jednou z nejbližších zemí. Dělám asi s desítkou polských kapel, postupně to přirozeně vyplynulo – první byli Napszyklat, které jsme potkali na turné v Poznani, stali se z nás dobří přátelé. Stejně tak mě baví „vyvážet“ české umělce do Polska, třeba DVA tam mají stabilní publikum a vyprodávají tam kluby. Podle mě má propojování se sousedními zeměmi jasnou logiku a nejen díky kulturní spřízněnosti, ale i z pohledu objevování nových trhů. I když většina umělců by se asi radši viděla v Anglii nebo USA.
Spousta manažerů občas utrousí, že umělci jsou jako malé děti. Máte s nimi nějaký vyloženě negativní zážitek?
Mám, ale nechám si ho pro sebe, v tom
jsem diskrétní, navíc to k tomu trochu patří. Většina umělců má nějaké speciality, ale musím říct, že mám štěstí a těch opravdu příšerných zážitků, které by bylo lepší zapomenout, je minimum. Se všemi umělci máme spíš kamarádský vztah.
Předpokládám, že vás oslovuje mnoho českých interpretů, kteří by chtěli, abyste je zastupoval. Dá se nějak zevšeobecnit, co musejí mít, abyste o to měl zájem?
Je pravda, že nabídek dostáváme poslední dva roky opravdu hodně. Co musejí mít – to se zevšeobecňuje těžko, ale stoprocentní je, že jejich hudba a koncerty mě musí bavit. Nemám tu činnost postavenou primárně jako byznys, takže někdy začnu spolupracovat s někým prostě jen proto, že mu chci pomoct. I když se mi investovaný čas a peníze třeba nikdy nevrátí. A samozřejmě pokud jsem nadšený z hudby a interpret je ještě k tomu pracovitý, tuší, proč dělá to, co dělá, a kam se s tím chce dostat a má třeba i vymyšleno, jak se tam dostane, tak pak je všechno trochu jednodušší. A je pro mě důležitá i určitá osobní chemie, musím si s těmi lidmi rozumět.
Co vlastně českým muzikantům chybí ve srovnání s těmi zahraničními?
Máme spoustu skvělých umělců. A k tomu, aby uspěli v konkurenci s těmi zahraničními… asi hlavně pracovitost, ochota investovat dostatek času a ochota investovat peníze. Ty peníze jsou vůbec tenký led. A pak
9
insider
8
-
Prokop Holoubek
přemýšlení v mezinárodním kontextu, i když jsem přesvědčený, že naše generace to tak ani moc mít nemůže. Generacím, co přijdou po nás a které se narodily do EU a fungují přirozeněji online než naživo, to půjde mnohem snadněji. Je to otázka myšlení. Dokud se umělci budou cítit součástí českého světa a rádi by se podívali „ven“, tak to vždycky bude jen „na návštěvu“. Až se budou cítit umělecky doma mezinárodně a budou tak přemýšlet, tak to i bude fungovat. Ponese to s sebou samozřejmě určité zprůměrování, uniformitu, přijetí znaků mezinárodně působícího umělce. Ale to je zas na jinou debatu.
Mezi alternativními muzikanty se setkávám s názorem, že hovořit v souvislosti s hudbou o firmě nebo o penězích je něco nemravného, že je to pak komerce, která ničí scénu. Přibývá i interpretů, kteří jsou hudebně respektovaní, ale odmítají například hrát na velkých festivalech kvůli jejich sponzorům. Jak to řešíte vy?
To se nedá moc zobecnit, mění se to a každý má tu hranici mravnosti propojení peněz a umění jinde. Dokonce i v rámci alternativní nebo hc a punk scény je to různé. Řešení finanční stránky je přirozenou součástí provozu umělce, to se nedá oddělit, a když je to přímá cesta peněz od fanoušků k interpretovi, tak s tím nemám problém. Aktuálně ale považuji za nebezpečné, zvlášť pro mladou online generaci, to plíživé sbližování značek s umělci (nebo tzv. opinion leadery). Umělec je předmětem čím dál promyšlenějšího product placementu, takže fanoušek to někdy
ani netuší. Je nám předhazováno, že tohle sbližování je naprosto přirozené a že v blízké budoucnosti bude umělec, pokud se tím bude chtít živit, muset být součástí marketingové strategie nějaké značky. To už se děje teď. No a to neustálé ubezpečování, že je to přirozené a v pořádku, mi přijde nebezpečné. Počítám, že generace, které přijdou po nás, to už tak skutečně budou přirozeně vnímat, fanoušci nebudou jen příjemci samotného umění, ta „message“ bude vždycky částečně i obchodní. Dobře to je vidět na kapitalizaci youtuberů.
V jednom rozhovoru jste řekl, že dělat promotéra je jako sázet na koně. Pořád to platí?
Samozřejmě.
9
insider
9
Předchozí článek:
7 nej britpopových obalů
Další článek:
Guns N' Roses: Splněné přání nebo touha po penězích?