-
text Michael Švarc
foto Charm music
Simple Plan
6
Story
1
-
Existují sice už šestnáct let, ale s vydáváním desek si dávají na čas. V půlce února jim vychází teprve pátá studiovka. Podle kanadské pop punkové formace Simple Plan totiž není kam spěchat – obzvlášť, když je v sázce vlastní spokojenost s výsledným materiálem a také reputace u fanoušků. Jaký je vlastně příběh kapely, která si v rámci světového turné udělá 5. března další zastávku v Praze?
Na začátku byl jednoduchý plán – založit kapelu a vyhnout se tak „opravdové“ práci. Zní to jako ambice většiny uskupení, ale Simple Plan tuto fundamentální myšlenku vložili i do svého názvu. Druhá verze tvrdí, že si jméno půjčili z filmu Sama Raimiho Jednoduchý plán. Tak či tak, jejich cesta na vrchol byla opravdu poměrně hladká, ale kritika se s nimi ne vždy mazlila. Spíš naopak.
Jejich debut No Pads, No Helmets… Just Balls z roku 2002 si vysloužil rozpačitá hodnocení a kapela si několikrát postěžovala, že jí někteří hudební publicisté nemohou přijít na chuť. „Často býváme terčem posměchu. Jsme skupina, na které si lidé čas od času smlsnou. Ale víte co? Jsem radši, že máme tisíce řvoucích fanoušků na koncertech, než kdybychom neměli ani jednoho a v novinách by psali,
jakou parádní nahrávku jsme vydali,“ vzkázal na účet kritiků zpěvák Pierre Bouvier v roce 2004 po vydání desky Still Not Getting Any…
STÁLE BEZ UZNÁNÍ
Název druhého alba s nadsázkou naráží na to, že je kapela stále stejná, nezlepšila se a její členové jsou pořád příšernými muzikanty (Still Not Getting Any Better). „Ale za ty tři tečky si můžete dosadit prakticky cokoli. Třeba že se nám stále nedostává uznání,“ vtipkoval kytarista Jeff Stinco. A tak by se dalo pokračovat dál, jelikož ani třetí eponymní deska z roku 2008 bariéru mezi kapelou a kritiky nijak výrazně neprolomila. A to tehdy Simple Plan zkusili pozměnit svůj styl a dát
6
Story
2
-
Druhý singl z eponymní desky dal tušit, že kapela prochází lehkou žánrovou změnou. V té době byli Simple Plan v českých televizích inzerováni jako punkrockový emo nářez. Asi kvůli černému oblečení a zpěvákově patce.
Love Is A Lie
V úspěchu Simple Plan nezabránily ani průměrné recenze.
najevo, že jsou už hudebně vyzrálejší. Časopis Rolling Stone jejich písně však označil za otravné a občas přehnaně melodramatické.
Průměrné recenze ale nedokázaly zabránit tomu, aby se kanadská pětka z provincie Québec stala jednou z nejoblíbenějších kapel současnosti. Příběh Simple Plan začal už v polovině devadesátých let, kdy spolu Bouvier a jeho kamarád ze střední, bubeník Chuck Comeau, hráli v poměrně úspěšné punkové kapele Reset. Nálada ve skupině však začala po čase houstnout a vedla k tomu, že Comeau odešel a založil si nový projekt. Do něj se připojili stávající členové, kytaristé Jeff Stinco a Sébastien Lefebvre. Jelikož kapela potřebovala hlavně zpěváka, nakonec přizvali i Bouviera, aby sestavu
6
Story
3
-
Už nejsme jen kamarádi, jsme jako rodina. Hrajeme spolu prakticky od dvaceti.
Vůbec první singl Simple Plan pojednává o těžkostech dospívání v éře vysokých bílých ponožek a skateových bot. Následovaly ho další úspěšné písně jako Addicted či jeden z největších dosavadních hitů Perfect.
I’m Just A Kid
Po několika neúspěšných pokusech se konečně dovolali k hledači talentů z Atlantic Records, jemuž se jejich skladby sice líbily, ale nebyl o nich stoprocentně přesvědčen. Zúčastnil se jejich koncertu, po kterém kapele poradil, aby přibrala ještě jednoho člena, a Bouvier se mohl oprostit od hraní na baskytaru a soustředit se pouze na zpěv.
Na to, že se složení Simple Plan od začátku nezměnilo, jsou členové nesmírně pyšní. „Samozřejmě že se občas dohadujeme, tak to v životě chodí. Ale už nejsme jen kamarádi, jsme jako rodina. Hrajeme spolu prakticky od dvaceti,“ řekl Bouvier na jednom z loňských koncertů putovního festivalu Warped Tour. „Čím jsme starší, tím více si uvědomuju, jaká je to vzácnost, že stále držíme při sobě, zatímco se spousta kapel kolem nás rozpadá.“
doplnil. Pátým členem se stal baskytarista David Desrosiers, který hrál v Resetu po Bouvierově odchodu.
Než se tak stalo, odehráli Simple Plan několik koncertů ve čtyřech. V mezičase natáčeli písničky, které posílali do nahrávacích společností ve Spojených státech amerických.
Díky tomu nebylo o uspořádání japonského turné pochyb. „Když jsme přiletěli do Tokia, čekaly na nás masy lidí. Bylo to neuvěřitelné. Nikdy jsme v Japonsku nebyli, vždyť je to přes půlku světa, ale oni tam přesto znali naše jména,“ vzpomíná kapela.
Většího úspěchu však Simple Plan dosáhli až s druhou deskou, která obsahovala hit Welcome To My Life – písničku, která se kolem roku 2005 neustále ozývala z otravné reklamy na Citroën. Tvrdá dřina, tedy stovky
HITY CO OBLETÍ SVĚT
Pro Simple Plan bylo zlomové už debutové cédéčko, a to i přes nepříliš pozitivní recenze. V Kanadě se umístilo na osmém místě, ale v Japonsku obsadilo hned první příčku a bylo dvakrát certifikováno jako platinové.
6
Story
4
-
Na nálepky jsme se vykašlali už na druhé desce
Jeden ze singlů desky Get Your Heart On! nahráli Simple Plan s několika zpěvačkami – kompletně v angličtině s Natashou Bedingfield, ve francouzštině s Marie-Mai a v čínštině s Kelly Cha.
Jet Lag
být jejich třetí album novým začátkem. Také s přihlédnutím k tomu se rozhodli nedávat mu název (protože navíc žádný nedokázali vymyslet). Při jeho tvorbě se prý snažili napsat hity, které by dokázaly obletět celý svět a zaujmout více posluchačů.
Podobná pauza nastala také mezi čtvrtou deskou Get Your Heart On! a pátou, která vyjde letos 19. února. Simple Plan se netají tím, že záměrně nepatří mezi formace, které vypouští novinky jako na běžícím pásu. „Nejde ani tolik o to, že bychom nedokázali
odehraných koncertů, se podle kapely velmi vyplatila. Still Not Getting Any… se v americké hitparádě Billboard 200 vyšplhalo na třetí místo. „Na prvním albu jsme chtěli vytvořit čistý pop punk. Na druhém jsme se na nálepky vykašlali, chtěli jsme prostě udělat něco dobrého,“ tvrdí Simple Plan. Kapela vyjela také na turné s Avril Lavigne, s níž si tehdy žánrově velmi rozuměla.
Prodleva mezi dalším albem tentokrát nebyla dvouletá, ale čtyřletá. Simple Plan si uvědomili, že tvorba dalšího cédéčka už pro ně taková hračka nebude. „První dvě studiovky byly hodně impulzivní, moc jsme nad nimi nepřemýšleli,“ tvrdí Bouvier. I proto mělo
Zatím poslední vydanou desku z roku 2011 považují Simple Plan za svou nejlepší – hudebně na ní prý vyrostli, ale dovedli si zachovat svůj charakteristický zvuk. Otázkou tedy je, zda s pátou studiovkou dokážou předčit svá osobní očekávání a třeba i konečně prolomit mantinely mezi nimi a hudebními kritiky. 5. března v Malé sportovní hale v Praze se každopádně ukáže, jestli obhájí svou pověst jedné z nejoblíbenějších kanadských kapel současnosti.
složit nový materiál. Ale chceme dát do kupy něco, za čím si budeme pevně stát. Fanoušci se sice ptají, kdy už vydáme novou desku, ale určitě by také nebyli rádi, kdyby měli poslouchat něco, co je udělané narychlo, jen aby to už bylo venku,“ komentuje kapela odklad novinky Taking One for the Team, která měla původně vyjít už na podzim.
6
Story
5
-
Na začátku byl jednoduchý plán – založit kapelu a vyhnout se tak „opravdové“ práci. Zní to jako ambice většiny uskupení, ale Simple Plan tuto fundamentální myšlenku vložili i do svého názvu. Druhá verze tvrdí, že si jméno půjčili z filmu Sama Raimiho Jednoduchý plán. Tak či tak, jejich cesta na vrchol byla opravdu poměrně hladká, ale kritika se s nimi ne vždy mazlila. Spíš naopak.
Jejich debut No Pads, No Helmets… Just Balls z roku 2002 si vysloužil rozpačitá hodnocení a kapela si několikrát postěžovala, že jí někteří hudební publicisté nemohou přijít na chuť. „Často býváme terčem posměchu. Jsme skupina, na které si lidé čas od času smlsnou. Ale víte co? Jsem radši, že máme tisíce řvoucích fanoušků na koncertech, než kdybychom neměli ani jednoho a v novinách by psali, jakou parádní nahrávku jsme vydali,“ vzkázal na účet kritiků zpěvák Pierre Bouvier v roce 2004 po vydání desky Still Not Getting Any…
STÁLE BEZ UZNÁNÍ
Název druhého alba s nadsázkou naráží na to, že je kapela stále stejná, nezlepšila se a její členové jsou pořád příšernými muzikanty (Still Not Getting Any Better). „Ale za ty tři tečky si můžete dosadit prakticky cokoli. Třeba že se nám stále nedostává uznání,“ vtipkoval kytarista Jeff Stinco. A tak by se dalo pokračovat dál, jelikož ani třetí eponymní deska z roku 2008 bariéru mezi kapelou a kritiky nijak výrazně neprolomila. A to tehdy Simple Plan zkusili pozměnit svůj
styl a dát najevo, že jsou už hudebně vyzrálejší. Časopis Rolling Stone jejich písně však označil za otravné a občas přehnaně melodramatické.
Průměrné recenze ale nedokázaly zabránit tomu, aby se kanadská pětka z provincie Québec stala jednou z nejoblíbenějších kapel současnosti. Příběh Simple Plan začal už v polovině devadesátých let, kdy spolu Bouvier a jeho kamarád ze střední, bubeník Chuck Comeau, hráli v poměrně úspěšné punkové kapele Reset. Nálada ve skupině však začala po čase houstnout a vedla k tomu, že Comeau odešel a založil si nový projekt. Do něj se připojili stávající členové, kytaristé Jeff Stinco a Sébastien Lefebvre. Jelikož kapela potřebovala hlavně zpěváka, nakonec přizvali i Bouviera, aby sestavu doplnil. Pátým členem se stal baskytarista David Desrosiers, který hrál v Resetu po Bouvierově odchodu.
Než se tak stalo, odehráli Simple Plan několik koncertů ve čtyřech. V mezičase natáčeli písničky, které posílali do nahrávacích společností ve Spojených státech amerických. Po několika neúspěšných pokusech se konečně dovolali k hledači talentů z Atlantic Records, jemuž se jejich skladby sice líbily, ale nebyl o nich stoprocentně přesvědčen. Zúčastnil se jejich koncertu, po kterém kapele poradil, aby přibrala ještě jednoho člena, a Bouvier se mohl oprostit od hraní na baskytaru a soustředit se pouze na zpěv.
Na to, že se složení Simple Plan od začátku nezměnilo, jsou členové nesmírně pyšní. „Samozřejmě že se občas dohadujeme, tak to v životě chodí. Ale už nejsme jen kamarádi, jsme jako rodina. Hrajeme spolu prakticky od dvaceti,“ řekl Bouvier na jednom z loňských koncertů putovního festivalu Warped Tour. „Čím jsme starší, tím více si uvědomuju, jaká je to vzácnost, že stále držíme při sobě, zatímco se spousta kapel kolem nás rozpadá.“
6
Story
6
Předchozí článek:
11 hudebních hvězd, které nikdy neexistovaly
Další článek:
Jazzová sekce: Připomínka historické důležitosti