-
text Iva Boková
foto Archiv Kapely
Three Days Grace
Na turné se konečně vyspím
8
rozhovor
1
-
Kanadští rockeři Three Days Grace loni díky svému energickému mixu alternativního metalu a hard rocku zaujali na festivalu Rock for People fanoušky natolik, že se letos jejich samostatný koncert musel přesouvat z pražského Lucerna Music Baru do Malé sportovní haly. S baskytaristou Bradem Walstem jsme si povídali o novém zpěvákovi, životě doma i na turné i nejděsivějším zážitku.
„Mým favoritem je jednoznačně skladba I Am Machine,“ říká Walst o loňském albu Human. „Je to z hudebního hlediska pravděpodobně nejtvrdší věc na desce. A hlavně se mi líbí její odkaz. Je o tom, že lidé často zapomínají žít v současnosti. Ten song je má trknout, aby si uvědomili, že se vzdalují od přítomného okamžiku, že je třeba žít tady a teď.“
Čím se vaše loňská deska odlišuje od těch předchozích?
Rozdílů je víc. Například jsme poprvé v době, kdy deska vznikala, opravdu hodně
koncertovali, takže jsme ji vytvářeli mezi jednotlivými turné. I proto nám to tentokrát déle trvalo. Na druhou stranu jsme měli víc času všechny songy pořádně vymazlit a pracovat na nich do té doby, než jsme byli stoprocentně spokojeni. Další poprvé bylo v tom, že jsme dlouho před vydáním alba nabídli první singl Painkiller. Bylo to vlastně téměř na den přesně rok před deskou.
Souviselo to nějak se změnou zpěváka?
Přesně tak. Ten song jsme psali už s Mattem a společně se nám podařilo pro
8
rozhovor
2
-
Vždycky se najdou nějací hejtři, ale myslím, že už jsme se s tím vypořádali
Three Days Grace objevit skvělý nový zvuk. Přišlo nám, že právě tato skladba ho fanouškům představí v nejlepším světle. Měli jsme štěstí, protože přijetí bylo úžasné. Každý nám říkal, že ten song je bomba. Navíc v severní Americe se okamžitě vyhoupl na první příčky hitparád, což byl obrovský úspěch. Tenhle song vytyčil směr, kterým jsme se pak vydali, ukázal, co od nás fanoušci můžou čekat.
Lidé mívají se změnami v kapele problém, obzvlášť když se to týká zpěváka. Vy jste na žádné negativní reakce nenarazili?
Vždycky se najdou nějací hejtři, ať už se to týká čehokoli, ale myslím, že už jsme se s tím vypořádali. Nebylo to nic extrémního.
Jste v kontaktu s bývalým zpěvákem Adamem Gontierem? Sledujete jeho práci?
Ano, občas zapátrám po tom, co dělá. Občas si i zavoláme. Není mezi námi žádná zlá krev.
Ale nerozešli jste se úplně v dobrém…
Už bych to nerozebíral. Teď je všechno v pořádku.
Četli jste si recenze nové desky?
Pár jsme si jich prošli, ale snažíme se nijak moc je neřešit a nenecháváme se jimi ovlivnit. Nám jde o koncerty. S Mattem už brázdíme svět tři roky, zajíždíme do míst, kde jsme nikdy dřív nevystupovali. Nejdůležitější je pro nás proto reakce fanoušků. Každý
To ale přece na získání postu zpěváka v úspěšné rockové kapele nemůže stačit…
Tak samozřejmě. Hlavně je skvělý zpěvák, má vystupování, umí to s publikem a taky při skládání mezi námi funguje obrovská chemie. Možná i díky němu jsme taky tentokrát při nahrávání zvolili jiný přístup.
A to jaký?
Hodně jsme jamovali, pronajali jsme si místnost, do které jsme chodili pravidelně
umí kritizovat a mnozí to dělají moc rádi, což mi nevadí, ale snažíme se nijak moc se v tom nešťourat, nebereme to osobně a děláme, co umíme.
Co rozhodlo o tom, že vaším novým zpěvákem bude právě Matt?
Byla to kombinace několika záležitostí. Jednak s námi průběžně spolupracoval už dlouhá léta. Například se podílel už na několika skladbách hned z první desky. Kolem kapely se motal asi dvacet let. A v neposlední řadě je to můj bratr.
8
rozhovor
3
-
Období bez koncertů si nepamatuji. Minulý rok jsme v podstatě neměli vůbec volno
zkoušet, seděli jsme kolem stolu a skládali. Matt nebo někdo další přišel s nějakým nápadem, který nám přehrál na kytaru, a my jsme se pak od něj odrazili a rozpracovali ho. Tím chci říct, že jsme tentokrát celou desku dělali opravdu společně. Jakmile jsme měli hotových dost songů, přesunuli jsme se do studia a nahráli je… hlasitě. Bylo to velmi přirozené. Jak už jsem řekl, funguje mezi námi úžasná chemie, což je vidět také na pódiu.
Matt měl předtím vlastní kapelu My Darkest Days, takže jste se moc neviděli. Teď jste spolu denně. Jak to vnímáte?
Asi pět let jsme se vídali jen velmi sporadicky. Ano, teď jsme spolu pořád a jsem za to hodně rád. Vždycky je krásné mít kolem sebe členy rodiny. Samozřejmě, jsme bratři, takže se občas hádáme, ale není to nic šíleného. Vždycky jsme spolu dobře vycházeli, a teď navíc sdílíme to, co milujeme, a užíváme si spoustu legrace. Věřím, že to tak ještě dlouho zůstane.
Byl jste nervózní před prvním koncertem s Mattem? Měl jste obavy z toho, jak ho lidé přijmou?
Nesmírně nervózní, pocítil jsem zřejmě nejintenzivnější nervozitu za celou mou dvacetiletou kariéru, za celou tu dobu to pro mě byl asi nejtěžší koncert. Netušili jsme, co se může stát, bylo to dost strašidelné. Zhluboka jsme se nadechli a vyšli na pódium. Po prvním songu jsme zjistili, že nejen že lidé
Pamatujete si, kde jste tenhle děsivý koncert odehráli?
Teď si nemůžu přesně vybavit název toho místa ani město, ale určitě to bylo na společném turné se Shinedown. Byla to velká aréna pro nějakých deset tisíc lidí a Matt měl necelé tři týdny na to, aby se naučil všechny songy a odprezentoval je na pódiu. Byl totálně vystresovaný, chudák. Ale dal to a byl ohromný.
Co děláte, když nejste na turné?
Takové období si nepamatuji. Minulý rok
neutekli, ale že nás povzbuzují, užívají si to, baví je to. Okamžitě z nás to napětí spadlo, bylo to úžasné. Od té doby jsme věděli, že nabízíme něco speciálního a že to chceme dělat dál. A opět, Matt je na pódiu velmi energický a vášnivý, což z něj prýští na všechny strany a fanoušci to vnímají. Tu energii přenáší i na nás, takže jsme pak v pohodě. Ale když se teď vrátím v čase a procítím ty momenty… bylo to děsivé.
8
rozhovor
4
-
Někdy je těžké změnit se z tatínka v rockovou hvězdu
jsme v podstatě neměli vůbec volno. Byli jsme na turné nějakých deset měsíců.
Jak moc je váš život v soukromí odlišný od toho na turné?
Jedním slovem: totálně! Mám doma tři děti, tři kluky, kterým je devět, sedm a pět let. Když se vrátím domů, čeká mě naprostý obrat, totální změna životního stylu. A někdy je opravdu dřina se zase vrátit zpátky, když nás po pauze čekají první koncerty. Rychle se změnit z tatínka v rockovou hvězdu a naopak… dobře, trochu si dělám srandu. Vždycky to ale pár dní trvá, než si zvyknu na tu kterou roli.
A co je ten nejvýraznější rozdíl?
Když jsem doma, nemůžu vstávat až v poledne. Budím se tak v šest nebo v sedm hodin ráno a musím si plnit otcovské povinnosti. Turné je pak pro mě skoro jako dovolená. S těma klukama je mnohem víc práce. Asi to bude znít divně, ale paradoxně se vždycky těším na turné i proto, že se zase jednou konečně pořádně vyspím. Ale nechtěl bych to jinak, neměnil bych. Kluky miluju, je s nimi obrovská legrace, ovšem taky spousta práce.
Berete je na koncerty?
Už několikrát jsem je měl na turné. Líbí se jim, co dělám. Moc si to užili.
8
rozhovor
5
-
Hudební tvorba je občas jako terapie. Člověk ze sebe dostane ven něco, co ho tíží
Jakou muziku v poslední době posloucháte?
Hodně mě baví nejnovější album od Bring Me the Horizon. Je určitě inovativní, přitom se kapela nevychýlila z obvyklého metalového kurzu. A každý musí ocenit skvělý zvuk. Ta nahrávka se mi líbí, je fakt dobrá.
A se kterou kapelou byste rádi vyrazili na turné?
Osobně jsem velkým fanouškem Deftones, takže určitě s nimi. Byl bych nadšený.
Na webu a sociálních sítích jste rozjeli akci Fallen Angel. O co jde?
Ten nápad odstartoval díky stejnojmennému songu. V rámci tohoto projektu lidé vypráví příběhy o nějakém padlém andělovi, o někom, kdo odešel nebo nějak zmizel z jejich života. Má úspěch, protože lidé zřejmě potřebují takové věci sdílet. Pro nás je ten projekt velmi důležitý, protože sami víme, že hudební tvorba je občas jako terapie a že když člověk ze sebe dostane ven něco, co ho tíží, cítí se pak mnohem líp.
Patříte k těm kapelám, které tvoří přímo na turné?
Ano, patříme. Muzikanti většinou pořád mají potřebu něco vymýšlet a my to tak máme taky, takže i na tomto turné určitě vznikne pár dobrých nápadů. Nicméně, jisté je, že se teď chceme na několik měsíců zaměřit opravdu hlavně na hraní a pak budeme potřebovat nějakou dobu na to, abychom s odstupem času zhodnotili poslední tři roky,
O tom, jak moc jste zaujali, vypovídá i fakt, že vstupenky na klubovou show byly hned pryč a koncert se nakonec přesunul do haly… Hrajete raději v klubech nebo v halách?
Na takovou otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Osobně mám rád obojí. Každá
takže případná nová deska bude určitě nejdřív v roce 2017.
V České republice jste vůbec poprvé hráli loni na festivalu Rock for People. Pamatujete si tu akci?
Jistě. Když hrajeme někde poprvé, vždycky nebo aspoň téměř vždycky se nám to místo vryje do paměti. A navíc se mi tam líbilo. Všude ty malé kopečky. Pamatuji si i to, že publikum bylo skvělé. Vím, že tohle asi říká každá kapela, ale opravdu jsme při prvním vystoupení v České republice nečekali tak vynikající odezvu. Byl jsem doslova unešený reakcemi lidí. No a proto jsme hned věděli, že se chceme brzo vrátit. Když jsme plánovali toto turné, rozhodně jsme museli zařadit Českou republiku.
8
rozhovor
6
-
Three Days Grace
Kanadská rocková kapela se zformovala před osmnácti lety v Norwoodu v provincii Ontário, ale základnu má v Torontu. Založili ji kytarista a zpěvák s charismatickým a nezaměnitelným hlasem Adam Gontier, bubeník a doprovodný vokalista Neil Sanderson a baskytarista Brad Walst, k nimž se později přidal kytarista Barry Stock. Kapela dosud vydala pět studiových alb vždy po tříleté pauze. Tím posledním a stále aktuálním je loňská deska Human, první, kterou nazpíval nový frontman Matt Walst, který je bratrem baskytaristy Brada. Gontier odešel kvůli „život neohrožujícím“ zdravotním problémům. První tři nahrávky kapely se staly platinovými nebo i dvojnásobně platinovými v Kanadě i USA.
Jakmile fanoušci začali skákat, podlaha se začala zlověstně třást a lidé panikařili
A naopak nějaký roztomilý, krásný moment?
Nejroztomilejší chvíle… O tom nemusím dlouho přemýšlet. Když jsem měl na turné moje malé syny, hrávali s námi na pódiu na malé kytarky song Animal. Měli udělané vlasy, cool oblečení, strašně pařili… to by mi občas i slza ukápla.
Vzpomenete si na nějaký děsivý zážitek z turné? Chvíle, kdy jste měl strach?
Bylo to zřejmě, když jsme posledně jeli šňůru po Rusku. Úplně poslední koncert v Krasnodaru. Hrálo se ve větší hale, ale ve druhém patře, kde podle všeho nikdy dřív nepořádali rockový koncert. Jakmile fanoušci začali skákat, podlaha se začala zlověstně třást a lidé panikařili. Měl jsem pocit, že se všichni propadneme do prvního patra. Museli jsme přestat hrát, zavolali hasiče, statiky, opravdu zvláštní pocit. Byly tam tisíce lidí, kdyby k tomu došlo, nechci ani domýšlet ty následky.
z těch dvou zmíněných variant má svoje. Jsou naprosto odlišné. V klubech je mnohem intimnější atmosféra, dostanete se blíž k fanouškům. Na každého vidíte, což se mi líbí. Je to takové konkrétnější a mám pocit, že pak můžete nabídnout ještě o něco energičtější a zapálenější show než v hale. Ve větších prostorách taky přicházíte o takové to vzájemné napojení s fanoušky. Určitě ale mám rád obojí.
8
rozhovor
7
-
Three Days Grace – Break
Three Days Grace – I Am Machine
StarÝ
/
NovÝ
Porovnejte, jak zněli Three Days Grace s původním zpěvákem a jak zní dnes.
8
rozhovor
8
Předchozí článek:
Emma Smetana: Hluchoněmá ve studiu
Další článek:
Kurt Cobain