Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Co se děje

Ve studiu

5 otázek pro … Prago Union

Zaostřeno

Glastonbury

Největší festival vzbuzuje kontroverzi

Zaostřeno

Žánrové ceny Anděl

Důstojnější, ale haproval zvuk

Obrazem

Očičkem Nožičky

Headparáda

Redakční tipy

Zaostřeno

Čistý festival

Zaostřeno

Deftones

Už to bude...

Můj soundtrack

Michaela Doubravová

Anojsem řekla u Eda Sheerana

Čerstvé (z)boží

Cocaine Party

Bordel za všech okolností

Headliner

Bára Poláková

Fakt jsem vyjukaná?

Fenomén

Jednou a dost

TOP

Máš na to!

Rozhovor

The Offspring

Už nikam nespěcháme

TOP

WTF

9+1 klip, které vypadají jako apríl

Enface

Kygo

Od fotbalisty k dýdžejské superstar

Rozhovor

Indy

Ideální míra druhé puberty

Fenomén

Dancehall Queen

Jak se vrtí zadkem na reggae

Hlášky

Zakk Wylde

Hlavně nesmí dojít pivo

Story

Last Shadow Puppets

Vedlejšák nejlepších kámošů

Téma

14 andělských objevů

Rozhovor

Years  & Years

Oslavujeme skutečnou sexualitu

Headliner

Gwen Stefani

To album mi zachráilo život

Televize

Videorama

Rozhovor

Beata Hlavenková

Story

Travis

Z hospody na Glastonbury

Rozhovor

The Lumineers

První deska byla jako první rande

Songstory

Tata Bojs

Virtuální duet

Enface

Klyne

Ať lidí tančí

Rozhovor

Radimo

Rap naživo a lesní školka

Jackie Crash

Pop punkový trip na ostrovy

Rozhovor

Toy Dolls

Považovali nás za vtip

TOP

12 vzrušujících bokovek

Insider

Pavel Fuksa

Jak předat pocit z hudby

Kvíz

Headliner test

Retro

Brian Eno

Nejlépe placená práce pro zbabělce

Vizuál

David LaChapelle

Zkáza s krásou

Průvodce

Hard Rock Cafe

Jak Dylan spustil revoluci

Rozhovor

King Charles

Enface

Patrick Wolf

Divočení všežravého vlka

Ženský element

Kesha

Bláznivý a krásný život?

Heavy 1/2

Natvrdo

Heavy 2/2

Crossfaith

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Josef Jindrák (Polí 5)

Ztraceno v překladu

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Pet Shop Boys

Super

Recenze

21. 4. 2016

  •  
     

    rec

     

    enze

     
     

    8

    recenze

    1

  • zpet

    Timudej

    Ještěně

     

    Já jsem DJ

    Tanec, ženy... a ženy

    Při poslechu dalšího alba černošických Timudej není daleko k myšlence, že kdyby odehráli turné kupříkladu s Monkey Business, znali by je skoro všichni.

    Vlastně je divné, že to díky podobnému humoru i tanečnímu potenciálu ještě nikoho z pořadatelů nenapadlo. Ale přestože na jejich koncerty na domovské scéně v pražském Rock Café chodí řádově stovky návštěvníků a rozdováděli už i pár festivalů, i po dvaceti letech fungování zůstávají díky neprůbojnosti hlavně lokální kapelou.

    Už z prvních poslechů je jasné, že tu jde především o zábavu než o potřebu cokoli sdělovat či hudebně objevovat. Jedenáctka písní o ženách a pro ženy je instrumentálně dotažená, chytlavá a plná drobných ozdobných kudrlinek i zvukových detailů – místy balancuje až na hraně přeprodukovanosti. Chybí jí ovšem komika i energie koncertů.

    Příznivci jistě ocení neměnný styl humoru, opět celý kopec slovních novo a patvarů a nejspíš i to, že každá skladba je žánrově jiná, a přesto všechny drží dobře pohromadě. Zároveň se i oni nejspíš budou těšit hlavně na živé provedení.

    Album, které jako první vyšlo ve spolupráci s velkým vydavatelstvím, i při hudební konzervativnosti oplývá přirozenou tanečností a řemeslně šikovným spojováním popových základů s vlivy balkánského folklóru, elektroswingu, ska i latiny. Ale komu nestačí jen prostá radost ze života, jejímž výstupem jsou veškeré myslitelné kontakty s opačným pohlavím, ten bude muset o pár pódií dál.

    Antonín Kocábek

    text

     
     

    1. Rita Mitsouko

    2. Bašmajstor

    3. Surikata

    4. Niké

    5. Pan kratochvílí

    6. Já jsem Dj

    7. María

    8. Ještěně

    9. Minea

    10. Střeleckej

    11. Poslední mohykánětem

     
     
     
     

    8

    recenze

    2

  • zpet

    Zakk Wylde

    Book of Shadows II

     

    Sleeping Dogs

    Zkrocení zlého muže

    Zamračený vousáč s kytarou odhalil svoji něžnou stránku.

    Hromotluk Zakk Wylde vydal po dvaceti letech od debutu druhé sólové album Book of Shadows II. Hlavní muž kapely Black Label Society a někdejší dvorní kytarista Ozzyho Osbornea do čtrnácti umírněných skladeb ve stylu amerického jižanského rocku promítl nezpochybnitelné kytarové umění, a navíc odhalil možná až překvapivý jemnocit.

    Z klidnější a uvolněné muziky, v níž jsou patrné také vlivy country a blues, sálá pohoda. Zakk Wylde se chopil akustické kytary, jejíž tóny jsou slyšitelné napříč celým albem, ovšem na vhodných místech nevynechal řízná „elektrická“ sóla. Naštěstí nejsou nijak otravná, naopak, jde spíš o jakési harmonické záblesky, které přirozeně rozšiřují kompozice jednotlivých písniček. Daří se mu také citlivě pracovat s hlasem, kterým melodicky vykresluje náladu jednotlivých písní.

    Atmosféru některých songů, jako jsou například Eyes of Burden či The King, umocňuje zvuk kláves. Melancholické skladby Darkest Hour a Sorrowed Regret zavánějí lehkou depresí. Naštěstí celková nálada Book of Shadows II je spíš povzbuzující a pozitivní. Na albu není nic patetického. Lidově řečeno, drsňák ukazuje, jak moc citlivý a něžný ve skutečnosti umí být, a ještě k tomu, jak dobrým je skladatelem.

    Muž s pruhovanou kytarou vytvořil příjemné, zemité album s náladovými silnými skladbami, které umožní svobodně se pohroužit do světa emocí. Vůbec nevadí, že od vydání první Wyldeovy sólovky uplynulo dvacet let, protože na dobré věci se vyplatí počkat.

    Iva Boková

    text

     
     

    1. Autumn Changes

    2. Tears of December

    3. Lay Me Down

    4. Lost Prayer

    5. Darkest Hour

    6. The Levee

    7. Eyes of Burden

    8. Forgotten Memory

    9. Yesterday‘s Tears

    10. Harbors of Pity

    11. Sorrowed Regrets

    12. Useless Apologies

    13. Sleeping Dogs

    14. The King

     
     
     
     

    8

    recenze

    3

  • zpet

    PJ Harvey

    The Hope Six Demolition Project

     

    The Community of Hope

    Zdánlivě fundamentální pravdy

    PJ Harvey je ikona, je nadčasová stejně jako věci, které ve svých niterních litaniích popisuje.

    Jedno je nesporné už od prvních poslechů.
    The Hope Six Demolition Project je opět rocková deska v tom smyslu, že si na nic nehraje a obnažuje brilanci PJ Harvey skládat a interpretovat emoce tak, že je naprosto nezaměnitelná a dechberoucí. Vrací nás do časů její asi nejmagičtější kolekce příběhů alba Stories from the City… minimálně subtilní náladou, smutkem a křehkostí svého nakřáplého charisma. A schopností velmi naturálně a zároveň podmanivě popisovat věci, místa, situace, stavy, prožitky. Jak zpívá ve skladbě The Orange Monkey, je to až děsivě jednoduché. Odletět do cizí země, dívat se, absorbovat a psát. Někdy to nejsou zrovna hezké věci. Deváté album je vlastně kolekcí jejích zážitků z cest do Kosova, Afghánistánu a Washingtonu D.C. V úvodním songu The Community
    of Hope ostře narazila se svým obrazem washingtonské sociálně slabší čtvrti Anacostia, kdy popisuje místní školu jako „shithole“ a bezdomovce nazývá zombies. Proti tomu se ohradili jak lokální aktivisti, tak politická garnitura s tím, že se nemá navážet do věcí, o kterých nic neví. Je to jednostranný pohled na svět, ano, ale je to pohled umělkyně, která sice lehce moralizuje, ale hlavně svým poetickým jazykem interpretuje obrazy posbírané v neutěšených místech. Ať už je to příběh staré ženy z Kosova (Chain of Keys), střípky z Kábulu, nebo zkušenosti z práce v utečeneckém táboře. Silný sociálně-politický kontext celé desky je znepokojující a znovu nabízí mnoho otázek, jestli a jak moc je pro umělce zásadní reflektovat podobné věci, jestli to něco řeší, nebo je jen vágním gestem beze smyslu, pokud nedává odpovědi a nenabízí řešení. Ta politická rezonance může být pro leckoho otravná, nicméně taková Polly je. Introvertní sběratelka emocí a trefná glosátorka okolního světa otočila role a nechala se pozorovat při natáčení desky přes prosklenou stěnu přízemního studia londýnského Somerset House. Album samotné doprovází kniha básní nazvaná The Hollow of the Land, doplněná fotografiemi Seamuse Murphyho právě ze společných cest. Její vize nebyla snad nikdy transparentnější, což je v komické kontradikci s faktem, že ostentativně odmítá dávat jakékoli rozhovory.

    kay buriánek

    text

     
     

    1. The Community of Hope

    2. The Ministry of Defence

    3. A Line in the Sand

    4. Chain of Keys

    5. River Anacostia

    6. Near the Memorials to Vietnam and Lincoln

    7. The Orange Monkey

    8. Medicinals

    9. The Ministry of Social Affairs

    10. The Wheel

    11. Dollar, Dollar

     
     
     
     

    8

    recenze

    4

  • zpet

    Esperanza Spalding

    Emily´s D+Evolution

     

    Good Lava

    Rozmarná změna kurzu

    Esperanza Spalding se vzdálila jazzovému světu. Ale přirozeně a s grácií a nápady.

    Respektovaná jazzová basistka a čtyřnásobná držitelka Grammy svůj hudebně-scénický projekt Emily´s D+Evolution pražskému publiku předvedla už loni v říjnu. Inspirací k němu prý byly vzpomínky na dětství, Emily je ostatně skladatelčino druhé jméno. Mnohem důležitější ale na něm je, s jakou lehkostí autorka překračuje hranice teritoria, v jakém se dosud pohybovala.

    Ne, jazzu se na něm nevzdala, ale výlety do fusion, jazzrocku, popu a občas i třeba do funky jsou tu časté. A zároveň mnohem charakterističtější než instrumentální ekvilibristika je pro nahrávku to, co se odehrává v pěvecké rovině. Není pochyb, že album tak má schopnost oslovit mnohem širší množinu posluchačů – a to bez sebemenšího kvalitativního ústupku. Naopak se spíš zdá, že i pro samotnou interpretku se zvolená cesta zpětně stala novým impulsem a inspirací.

    Svěží i vstřícně optimistická nahrávka je vzdušná, s lehkou tajuplností, jakou mívají titulní písně z Bondovek. A mnohem blíže než k ortodoxní jazzové scéně má svou artpopovostí třeba k Janelle Monáe a nelze si u ní nevzpomenout ani na Prince. Nepřekvapí, že na albu se produkčně podílel i třeba dlouholetý spolupracovník Davida Bowieho, producent Tony Visconti.

    Letos dvaatřicetiletá kučeravá kráska se na svém pátém albu představuje v nejlepším světle, plná života, nápadů i energie, a ukazuje, že namísto destrukce toho, co ji proslavilo, je schopná to použít jako odrazový můstek někam dál. Hudebně bravurně a s notným nadhledem. Jedním z mnoha jeho důkazů je finále alba: Je jím totiž předělávka skladby I Want It Now, kterou v původní muzikálové adaptaci slavné knihy Roalda Dahla Willy Wonka a továrna na čokoládu zpívala namyšlená holčička Veruca Salt.

    Antonín Kocábek

    text

     
     

    1. Good Lava

    2. Unconditional Love

    3. Judas

    4. Earth to Heaven

    5. One

    6. Rest in Pleasure

    7. Ebony and Ivy

    8. Noble Nobles

    9. Farewell Dolly

    10. Elevate or Operate

    11. Funk the Fear

    12. I Want It Now

     
     
     
     

    8

    recenze

    5

  • zpet

    MODERAT

    III

     

    Reminder

    Terno do třetice

    Projekt berlínských superhvězd uzavírá trilogii porcí sofistikované vokální elektroniky.

    V rané fázi Moderat by si nejspíš jen málokdo vsadil na to, jak plodná a pevná symbióza se mezi předními představiteli berlínského světa elektroniky rozvine. Opatrné krůčky, které vedly k debutovému EP, vystřídala léta odmlky a zásadní úspěchy na obou stranách. S odstupem času to ale vypadá, jako by si byli pánové z Modeselektoru se svým mladším kolegou Sashou Ringem (aka Apparatem) souzeni. Nové tvůrčí zázemí přimělo tandem skoro veteránů potlačit své sklony k buranství a Ring v něm zase nechal vykrystalizovat své charisma.

    Nyní se Moderat vrací s posledním kusem ze své trilogie a jsou silnější než dřív. Viděno optikou novinky, směřovala dosavadní evoluce projektu k nerozlučnému prolnutí klubového opojení a dominantních, soulem načichlých melodií. Elektronická složka, která si udržuje kouzelně vzdušný, místy až organický sound, sice i nadále tvoří stěžejní část produkce tria, čím dál častěji ale slouží jako základ pro vokální nadvládu tak akorát romantického i záhadného Ringa.

    Oproti předcházejícím dvěma kouskům mozaiky „římská trojka“ vyniká hlavně soudržností. Nejsou zde žádné výčnělky v podobě hostujících hlasů a experimentování s náladami jako na debutu ani rozsáhlejší instrumentální bloky vlastní minulé desce. Může za to kratší stopáž a příklon k popovější struktuře. Změna sice může zklamat fanoušky, kteří od nového alba čekali další přímočaře taneční přírůstek, jaký představovaly tracky tipu Seamonkey nebo Milk, hlasová složka se ale poprvé výrazněji vymanila z kategorie „postelových kulis“ (například v Running nebo Intruder), a tak ani parkety nezůstanou zkrátka.

    Ačkoli se Moderat přesunuli do tak širokého ranku vokální elektroniky, jaký obývají třeba kolegové James Blake nebo Burial, podařilo se jim vytvořit si svůj vlastní, vysoce sofistikovaný brand a stále se drží v kurzu. Kdyby III byla poslední nahrávkou berlínské trojky, což je zatím ve hvězdách, patří jí za ni poklona.

    Veronika Ondečková

    text

     
     

    1. Eating Hooks

    2. Running

    3. Finder

    4. Ghostmother

    5. Reminder

    6. The Fool

    7. Intruder

    8. Animal Trails

    9. Ethereal

     
     
     
     

    8

    recenze

    6

  • zpet

    Deftones

    Gore

     

    Prayers / Triangles

    Veteráni diktují

    Deftones přišli s deskou temnější než Frodova cesta do Mordoru.

    Na novinku se čekalo dlouho. Odkládala se a odkládala, ale čekání stálo za to. Novináři hodně psali o tom, že se na nahrávání podílel i Jerry Cantrell z Alice in Chains. Hudebníci sami to v rozhovorech zdůrazňovali, z lákavé kombinace však nakonec zůstala jen jediná skladba schovaná až v závěru alba. Ale ono to vůbec nevadí. Deftones totiž ničí pomoc nepotřebují a nervy vám pocuchají i tak.

    Gore, to je deska plná emocí. Temných emocí. Vztek, zoufalství, chlad, supění, nutkání křičet na celý svět, netrpělivost, deprese, to vše tu najdeme. Při poslechu si budete chtít rvát vlasy, skřípat zuby a uvidíte se ve fiktivním klipu ve svěrací kazajce. V autě budete chtít šlapat na plyn, se sluchátky v uších přijde na chodníku chuť vrážet rameny do lidí. Tohle všechno v sobě Gore obsahuje a pumpuje to do posluchače nemilosrdně a po hektolitrech.

    Těžko vypichovat konkrétní skladby, jelikož primární roli hraje tísnivá atmosféra, emoce a fakt, že zvukově mají Deftones i po těch letech stále co říct. A věří si, místy svůj charakteristický chraplavý zvuk posouvají až do „toolovské“ epiky. Poslech z nové desky je zkrátka velký zážitek a prozrazovat z něj cokoli dalšího, by byla velká škoda. Gore bude v ranku tvrdších kytar patřit mezi nejlepší desky roku.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    1. Prayers / Triangles

    2. Acid Hologram

    3. Doomed User

    4. Geometric Headdress

    5. Hearts / Wires

    6. Pittura Infamante

    7. Xenon

    8. (L)MIRL

    9. Gore

    10. Phantom Bride

    11. Rubicon

     
     
     
     

    8

    recenze

    7

  • zpet

    Weezer

    Weezer

     

    Thank God for Girls

    Vzhůru na sluníčko

    Americká čtveřice natočila jednu z nejlepších desek kariéry.

    Je to zvláštní, že od poslední studiovky Weezer neuteklo ani rok a půl, a přitom se od sebe tak diametrálně liší. Novinka totiž stále přináší charakteristický zvuk kapely, který už dvacet let vůbec nestárne, ale zároveň se posouvá do popovější, zpěvnější polohy.

    Může za to především inspirace surf rockem a geniem loci kalifornského pobřeží. Frontman Rivers Cuomo avizoval dopředu, že při tvorbě nových skladeb vycházel ze skupiny The Beach Boys, ale ono by to každému docvaklo po pár taktech. Je to cítit z vokálů, které ve výškách ubraly na falzetech a někde The Beach Boys vyloženě citují. Cítíme to i z prosluněných textů a výrazného zapojení piana, které gymplácký rock Weezeru posouvá k rock‘n‘rol­lu a psychedelii šedesátek.

    Celkově se deska nese ve svižném tempu, čemuž pomáhá i půlhodinová stopáž. Důležité ale je, že Weezer na novince mají tolik potenciálních singlů, kolik bychom jich nenapočítali na několika minulých deskách dohromady. Weezer (White Album) je tak pro kapelu jednoznačně nejsilnější nahrávkou posledních deseti, možná patnácti let.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    1. California Kids

    2. Wind in Our Sail

    3. Thank God for Girls

    4. (Girl We Got A) Good Thing

    5. Do You Wanna Get High?

    6. King of the World

    7. Summer Elaine and Drunk Dori

    8. L.A. Girlz

    9. Jacked Up

    10. Endless Bummer

     
     
     
     

    8

    recenze

    8

 
×
Čtete:
2016/4
21. 4. 2016

Recenze

7. 4. 2016

Duel

Lucie Bílá

Hana

SMS REC

SMS Recenze

Naživo

Narozeniny Radia RockZone

Naživo

Lenka Dusilová

Naživo

Skepta

Naživo

Charles Aznavour

Naživo

Emma Smetana

Naživo

Mass

Božský Dyk a střípky hvězdného světa

Naživo

Trikot

Blízké setkání třetího druhu

Naživo

Mandrage

Diskopříběh z Plzně

Naživo

Adrian T. Bell

Koncert s nádechem luxusu

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.