Irsko exportuje čím dál víc poprockových partiček. Poslední z nich jsou Walking on Cars a na debutu se od svých předchůdců moc neodlišují. V kostce jde o ukňouraný zpěv, nevěrohodné emoce a předvídatelné refrény. Vše zachraňuje jen špičková produkce. Další vyměklá kytarovka, kterou si paradoxně mainstreamová rádia zamilují. (VOT)

Newyorské elektronické duo na debutu baví od začátku do konce. Může za to výrazná, ovšem nikoli degradující snaha o mainstreamový nádech, a především hromada zajímavých hostů od X Ambassadors přes Wyclefa Jeana po Carly Rae Jepsen. Dojem kazí fakt, že album je spíš kompilací singlů, většina skladeb už vyšla dřív. (JK)

Světu sludge metalových experimentátorů vládne i nadále palčivá beznaděj. Jeho apokalyptickou krajinou se prohání hlukové smrště a ozvuky bytostí, kterým si nikdo netroufne pohlédnout do tváře. Tentokrát ale The Body nastavují smířlivější tvář a vznešené vokály Chrissy Wolpert odvádí pozornost od nejhorších děsů. (VO)

Už když se z obalu alba dá jen těžko poznat, co je název a co interpret, nevěstí to nic dobrého. Když je navíc jeho obsahem cosi, co nápadně připomíná demoskladbu z klávesových samohrajek převzatou z filmu z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, je docela těžké se přemluvit i k druhému poslechu. Půlhvězdička za dotaženou retro stylizaci. Plus za podezření, že tvůrci chtěli udělat radost Romanovi Holému. (AKO)

Zapomeňte na přidrzlý pop, Charli XCX na novém EP dělá úplně jinou hudbu podle sloganu „žádné hity, jenom beaty!“ Žongluje s elektronikou, místy zní jak kondenzovaný samplepack a potvrzuje aktuální trend popových zpěvaček točit si naprosto, co chtějí. Zajímavý experiment, ale fanynky si to na party asi nepustí. (JK)

Tam, kde se propojuje pop se současným bělošským R&B, existují dánští Lukas Graham. Eponymní americký debut (už vydali dvě alba v Dánsku) obsahuje megahit 7 Years a další poměrně inteligentní pop oplývající dobrou náladou i sentimentem. Texty si udržují důvtip a frontman Lukas Graham Forchhammer styl. Ještě o něm uslyšíme. (VT)

A ještě jednou The Body, tedy jejich společná deska s grindcoreovými parťáky Full of Hell, která zní jako výsledek romance mezi čarodějnicí nejvyšší třídy a inkvizitorem. Imaginativní doometalová estetika posloužila jako základ divoké noční můry s okultní zápletkou. Je to maso, ale nebudete se chtít probudit. (VO)

Další příspěvek do francouzské elektronické scény. Čtveřice z Lille vznikla již před deseti lety a po éře mixování vydává nyní tvůrčí dlouhohrající debut. Každý dýdžej má svůj rukopis, výrazné jsou R&B prvky, přeskakuje se od britského houseu do dubu a reggae. Deska tak ani na chvilku nenudí a má zvuk jako křišťál. (JK)

walking on cars

EVERYTHING THIS WAY

The Knocks

55

The Body

No One Deserves Happiness

BREAKBOT

Still Waters

Charli XCX

Vroom Vroom

LUKAS GRAHAM

LUKAS GRAHAM

The Body, Full of Hell

One Day You Will Ache Like I Ache

Club Cheval

Discipline

Brněnská dvojice s debutem jako fík. Nebo spíš jako ovocný fresh. Elektronika pro všechny, které zaujali Subject Lost nebo Aid Kid (samotnými členy je vzýván producent Flume), překvapivě vydaná na slovenském labelu. Spíš poslechová než taneční nahrávka, letně romantická a navozující spokojenou idylku s koktejlem v chill-outu. Hitový potenciál a neobvykle sebevědomý start. (AKO)

Třetí deska londýnských pohodářů vás z křesla nezvedne. Maximálně tak kytarovou energií několika písní, celkovým dojmem ale ani náhodou. Nová tvorba neobsahuje žádnou hodnotu, která by Yuck posouvala dál od předchozích alb. Místo toho se opětovně koupe v jezírku noise popu a shoageze. Příjemné, ale trochu všední. Škoda. (VT)

HIMALAYAN
DALAI LAMA

Lama

YUCK

STRANGER THINGS