Pokud je někdo skvělý muzikant, pak ho jen neslyšíte, ale také cítíte. Když poslouchám Randyho Rhoadse, cítím každou notu. Hodně jsem se toho od něj naučil.

Jediné, o co se vždycky starám, je to, aby bylo v tourbusu dost piva.
To je největší priorita všech dob.

Není pochyb o tom, že když hraji s Black Label, ačkoli se mění sestava lidí, se kterými hraji, každý vždycky přidá něco osobitě magického,
svoji vlastní ingredienci do polévky, o tom žádná.

Bacha na to! Hudbu byste raději měli milovat…
protože občas hudba nemiluje vás.

Při hraní na kytaru jsem se nesčetněkrát rozsekal mnohem víc,
než když jsem hrál fotbal.

Nine Inch Nails jsou výhradně Trent Reznor. Jaká bude nová deska Nine Inch Nails tedy záleží na tom, na které straně postele se Trent vzbudí, co v poslední době snědl a co zrovna řeší. Protože právě on to servírované jídlo vaří.

Opravdu je mi líto těch děcek v dnešních kapelách. Všechno je jen na jedno použití. Tahle děcka si neužijí ani těch pověstných patnáct minut slávy, tak maximálně minutu a půl.

Do všeho, co děláte, musíte zapojit vášeň. Ať už to je sport, hudba, nebo chcete být Matka Tereza, všechno musíte dělat s vášní a zapálením. Jaký by jinak mělo smysl ráno vstát a vylézt z postele?

Pokud nás po koncertě čeká dlouhá cesta, pak v tourbusu posloucháme Stouny, Neila Younga, Eltona Johna. Prostě něco jemnějšího.

Kdo by si to neužíval? Řeknou mi, ať se objevím, a všechno,
co musím dělat, je pít pivo, hrát na kytaru a zvedat činky
a ještě mi za to zaplatí!

Ve studiu máte všechno pod kontrolou. Můžete být jako Salvador Dalí, sednete si, opřete se a díváte se na obraz. A můžete říct: Víš co? Možná trochu víc červené tady… možná přidej trochu modré támhle. Sedíte tam a dotváříte umělecké dílo.

Když jsem doma, s nikým nepromluvím, pokud mě neosloví mým jménem bojovníka, Godred Crovan, Victor ze Sky-Hillu nebo Vládce všehomíra a ostrovů. Hm, když teď o tom tak přemýšlim, je to možná důvod, proč se se mnou doma nikdo nebaví, pokud není potřeba jít vyvenčit psy nebo vynést odpadky.

Jednoho dne jsme takhle posedávali v tourbusu, bylo nás tam pět. V chlaďáku nám zbylo jedno jediné pivo, takže jsme si vzali hrníčky a rozlili jsme si ho. Pět dospělých mužů tam sedí a dělí se o jedno pivo, to byl opravdu patetický den v rock and rollové historii.

Nejde jen o to být v kapele. Je to něco mnohem většího.
Je to životní styl.

Jsou to čistí Black Label. O násilí a chlastu. Tak to prostě je. Nemáme žádný plán. Proto jsou jedinými barvami Black Label Society černá a bílá. Nic jako odstíny šedi neexistuje. Všechno je jen černé a bílé. Nic mezi tím.

Nechci se znát s nikým, kdo nepracuje stejně intenzivně a se stejným zapálením jako já.

Ať už jde o Franka Sinatru, Glenna Millera, Zeppeliny,
Guns N‘ Roses nebo někoho mladšího, důvod, proč děláte hudbu je ten, že ji milujete. A pokud jste v ní navíc dobří, je to velké plus.