Beyoncé

Lemonade

1. Pray You Catch Me

2. Hold Up

3. Don‘t Hurt Yourself

4. Sorry

5. 6 Inch

6. Daddy Lessons

7. Love Drought

8. Sandcastles

9. Forward

10. Freedom

11. All Night

12. Formation

Lemonade je deska, o které se bude hodně mluvit. Představuje Beyoncé tak, jak ji neznáme

Nutno podotknout, že deska rozhodně nikam nespěchá. Převažuje střední, až pomalé tempo a Beyoncé se nesnaží o žádné vokální rekordmanství. Soustředí se na melodiku, barvu a s pověstnými výlety do jiných oktáv i hertzů tentokrát spíše šetří. Ku prospěchu věci, neboť tím poutá pozornost ke skladbám a jejich obsahu. A ten je velmi silný.

Lemonade je deska, o které se bude hodně mluvit. Představuje Beyoncé tak, jak ji neznáme. Jako zamyšlenou autorku, která má spíš než k flitrům a ohňostrojům blíž k tradicím a poezii. Má velmi konkrétní, až hmatatelný obsah, jehož ambicí je překročit plochu cédéčka a kráčet volně mezi lidmi. Rihanna s Beyoncé si tak můžou podat ruce, protože obě ve studiu předvedly úctyhodný výkon i sympatickou tvůrčí proměnu. Doufejme, že se k holkám brzy někdo přidá a letošní sklizeň silných mainstreamových desek tím nekončí. Byla by to škoda.

Vypadá to, že rok 2016 bude přát ženskému popu. Krátce po Rihanně přichází další globální hvězda se sebevědomým albem rebelujícím proti trendům MTV, a to rozhodně nejsou jediné zpěvačky, které se po dominanci hitparádám rozhodly dělat si to letos „po svém“. Srovnání s Rihanniným Anti se nabízí i z jiných důvodů než obsahových. Obě alba už nějaký čas visela ve vzduchu, v případě Beyoncé konkrétně od letošního února, kdy vydala singl Formation. Přesné vydání obou desek se také tutlalo, a když se tak stalo, překvapení bylo na světě. V případě Beyoncé je trochu větší, neboť Lemonade doprovází i hodinový film promítaný na kanálu HBO. Zpěvačka tak důrazem na vizuální nad-obsah navazuje na minulou studiovku, ale v tvůrčí práci se posunula výrazně jinam.

Lemonade je temnější deska. Zamyšlená, vážná, nastoluje důležité otázky, které se v televizních hitparádách neřeší. Hudebně Beyoncé oproti předchozí nahrávce velmi robustně košatí. Každá skladba je výrazně odlišná od ostatních a k tradičnímu mixu popu s R‘n‘B a soulem nyní přibyly další žánry jako blues, rock, funk, a dokonce country.

Poslouchat Lemonade je jako dívat se do slunce přes kaleidoskop a místo kochání se krásou myslet na všechny strasti světa. Ostatně, boj s problémy a hledání síly jsou leitmotivy desky. Její název vychází z proslovu zpěvaččiny babičky na konci skladby Freedom, kde říká, že jako plody života jí byly servírovány samé citrony, tak z nich dělala limonádu.

Pokud bychom měli vypíchnout konkrétní skladby, tak za zmínku kromě silných „otevíráků“ stojí například Don‘t Hurt Yourself, ve které hostuje Jack White, nebo vynikající Daddy Lessons. V této písni Beyoncé za doprovodu akustické kytary zabíhá až do country a amerického tradicionálu a jde jí to tak zábavně, jako kdyby tento žánr dělala odjakživa.

K barvitosti také hodně přidávají zajímaví hosté, kromě zmíněného Whitea uslyšíme třeba Jamese Blakea, The Weeknd nebo Kendricka Lamara. Instrumentální podobu obohatil slavný baskytarista Marcus Miller, za některé samply zase Beyoncé vděčí otci a synovi Lomaxovým, hudebním archivářům a důležitým postavám v dějinách amerického folku.

Na nové desce Beyoncé není překvapivé jen její vydání, o kterém nikdo dopředu netušil ani nespekuloval. Jde o jedno z nejlepších letošních alb. A to máme teprve jaro...