Zkoušel jsem počítat, kolikrát muzika od vydání minulého Headlineru zarezonovala v médiích, která nejsou přímo profilovaná na hudbu. Poprvé to bylo, když Lenka Dusilová přednesla svou krátkou politickou promluvu při předávání Andělů… antichartistka… chudinka holčička. Podruhé ta takzvaně velká média hudba zajímala, když umřel Prince. Zejména pak, jestli bral drogy nebo měl AIDS. Třetí zásek měly celebrity nabarvené na černo a muži převlečení za ženy v televizní show Tvoje tvář má známý hlas. V těchto chvílích, kdy finišujeme květnové číslo, se začalo psát také o začátku festivalové sezóny. Nejprve, jak se Mig 21 vloupali do hotelové restaurace a odvezli je na záchytku. Pak také, jak si členové Wohnout, UDG a Vypsané fiXy dělali na baru na Majálesu legraci z Richarda Krajča a ten si to na Facebooku nenechal líbit.

To máme pět událostí, ve kterých se kombinuje politika, smrt, drogy, sex, trapnost a hádky. Tohle není lament. Jsou to samozřejmě všechno zajímavá témata, kterým se nevyhýbáme ani my. O tom se čte, proto se o tom píše. Přesto cítím, že je s ohledem na ně zase jednou na místě poděkovat vám, čtenářům Headlineru. Podle našich statistik čtenosti vás totiž muzika evidentně zajímá z rozmanitějších úhlů a v kontextu. Ten „světonázorový“ v tomto vydání skvěle doplňuje Ondřej Horák, který se zabývá spojením hudby a politiky v globálním pohledu a celé andělské kauze dodává světový background. Prince připomínáme prostě jen příběhem jeho zásadní desky Purple Rain. A nadšení, se kterým vyjel Kay Buriánek na koncerty At the Drive In se střídá s ryzí láskou k hudbě, která je patrná v životním příběhu DJ Dereka, o kterém jste dost možná do téhle chvíle ještě nikdy neslyšeli. No a co, protože právě takhle nás v Headlineru baví o muzice psát.

Tak díky, že to čtete a že vás pořád přibývá.

Honza Vedral