v rychlosti

kdo | Křehká víla ze Slovenska

styl | Elektroakustický ambient a dream-pop

vydala | CD Early Works

web | ivanamer.com, ivanamermusic.bandcamp.com

text Antonín Kocábek

FOTO Slnko rec. / Ivo Kiapeš

Doma už je se svými zasněnými písněmi Slovenka Ivana Mer už zavedeným jménem. U nás křehká zpěvačka plující mezi žánry po právu sbírá první úspěchy.

Mezi námi vílami

Po návratu na Slovensko před třemi lety už měla rozpracovaný materiál, který spojil všechny dosavadní vlivy. Základem zůstává hlas a práce s ním – při pobytu v zahraničí Ivana absolvovala intenzivní stáž v jižní Francii, zaměřenou na odbourávání psychických bloků a objevování hlasového potenciálu, což dnes zúročuje jako lektorka hlasových workshopů a seminářů. Během uplynulých dvou let je také spolu s Katarzií a Martinou Javor nejčastěji zmiňovaným objevem mezi mladými slovenskými zpěvačkami. A když vyrazila Jana Kirschner na turné k albu Moruša Čierna, absolvovala ho s ní celé v roli hosta zahajujícího koncerty. Zřejmě i to se zúročilo v nominaci na objev roku ve slovenských cenách Radio Head Awards 2015.

Poslední únorový den jí pak konečně vyšlo na zavedené značce Slnko records debutové album. Je něžně smířlivé a vyrovnané, v několika skladbách úplně chybějí rytmy a Ivana ve zpěvu přechází ze slovenštiny do angličtiny.

Aktuálně se Ivana Mer pohybuje mezi Prahou a Slovenskem, vystupuje v triu s původem Argentincem Cristianem Estrellou, který se stará o elektroniku a vizuály, a bubeníkem Markem Žilincem. Sama pak kromě zpěvu hraje na klávesy. Máte rádi Sigur Rós a islandskou scénu vůbec nebo třeba zpěvačku Julii Holter? Pak by vás její atmosférické krajiny a éterické písně, často inspirované přírodními živly, rozhodně mohly zajímat.

„Když jsem začínala vystupovat, měla jsem strašnou trému. Ale opravdu strašnou. Ještě když koncert skončil, tak jsem se celá klepala,“ vzpomínala před časem pro časopis Týždeň. Hudba ale prý pro zpěvačku z Bánské Bystrice není prostředkem prezentace: označuje ji za svou nutnost a přirozenou potřebu, bez které nemůže žít. Zpívala odmalička, ve sboru, v kostele, ve folklórních souborech, nicméně její vlastní sólová cesta na pódia byla poměrně dlouhá, a navíc obloukem přes cizinu.

Ve dvaceti se v rámci studií přestěhovala do Prahy a první skladatelské pokusy vznikaly na počítači zapůjčeném kamarádkou Zdenkou Trvalcovou, dnes zpěvačkou kapely Voila. Výsledkem byly abstraktní elektronické skladby, které našly uplatnění jako doprovod ke scénickému tanci nebo videoartu, ale i první nesmělá vystoupení spolu s dýdžejem nebo kytaristou. Následně ovšem Ivana hodně cestovala, nějaký čas žila ve Francii, celé dva roky na Ibize, později v Berlíně. Právě při pobytu ve Španělsku se jednak seznámila s několika tamními producenty a zároveň jí dosloužil počítač, takže se neplánovaně dostala i ke zcela akustické hudbě. To vše nakonec vedlo k hledání i formování vlastního výrazu a pozvolnému vzniku písniček, které se nadžánrově přelévají z world music do ambientní elektroniky a nebrání se ani popovým melodiím, ani folkové krystalické čistotě.