Hvězdy jsou nevděčné, ale stojí na nich showbusiness. Když si je hýčkáte, znamenají také velké balíky peněz. Pokud tuhle zdánlivě snadnou abecedu znáte, můžete o sobě na konci kariéry sepsat muzikál, jako to udělal Berry Gordy, zakladatel jednoho z nejúspěšnějších labelů hudební historie. Muzikál Motown je slabikářem černé muziky a managementu superstar.

text Janis Sidovský

foto Alastair Muir

Objevitel Michaela Jacksona, Diany Ross, Stevieho Wondera, Lionela Richieho, Marvina Gaye a tuctu dalších osobností, které psaly dějiny soulu a rhythm and blues, založil vydavatelství roku 1959. Na radu kamaráda, pozdějšího hitmakera Smokey Robinsona, firmu pojmenoval složením slov motor a town, z čehož se pak stala přezdívka Detroitu, města, které světu dalo kromě aut také na 150 hitů v TOP 10 žebříčku Billboard.

Padesát z nich živě zazní v muzikálu Motown, jehož příběh je retrospektivou kariéry Berryho Gordyho, jenž na začátku vložil do podnikání 800 dolarů půjčených od rodiny, aby se dnes stal s majetkem 350 miliónů dolarů jedním z nejbohatších Afroameričanů všech dob. Právě synopse je ale největším úskalím jinak svižného představení. Tam, kde žánrově podobný hitmuzikál Mamma Mia! vítězí jednoduchou zápletkou, Motown show zbytečně zatěžkává politickými odkazy na Vietnam nebo Ku-Klux-Klan. Je sice zajímavé zjistit, že Berry Gordy

měl pro Dianu Ross takovou slabost, že se mu kvůli tomu hudební království rozpadlo pod rukama, ale na hlavní linku příběhu je to málo. Gordy měl nesporný čich na talenty, včetně dětského Stevieho Wondera, jehož máma chtěla do nahrávacího kontraktu doplnit nárok na novou pračku, až po nespoutaného Marvina Gaye, jehož What’s Going On patří k nejlepším číslům programu.

Gordy uměl produkovat hvězdy: navzdory tehdejším rasovým překážkám dostal hlas černé Ameriky na špičku hitparád a svou největší lásku, Dianu Ross, dovedl až k nominaci na Oscara za životopisný snímek o Billie Holiday Lady zpívá blues. Z Diany vytvořil Beyoncé své doby, koneckonců právě ona se do madam Ross stylizovala ve filmu Dreamgirls. Za to se mu diva Diana odvděčila odchodem ke konkurenci a nebyla jediná: Gordyho postupně opustila většina interpretů, které vypiplal od nuly, až nakonec vydavatelství prodal.

Shaftesbury Theatre, londýn, 13. 4. 2016

Představení získává jiskru v momentě, kdy se z roviny osobních dramat zrazeného impresária přesune do formy revue. Tam vynikne nezaměnitelný Motown sound se třpytivým zvukem tamburín, výraznými melodiemi a temperamentním stylem zpěvu směšujícím prvky popu, gospelu a rhythm and blues. Největší náboj pak má nástup kvintetu Jackson 5, jejichž směs hitů ABC, I Want You Back a I’ll Be There zvedne diváky ze sedadel. Publikum vtáhne do děje také balada Reach Out and Touch, při které představitelka Diany Ross vezme na jeviště jednoho z fanoušků a vyzve celý sál, aby s nimi zpíval, což funguje spolehlivě i na koncertech skutečné Diany Ross, kterých jsem se účastnil. Fantastický náboj mají také skladby Dancing in the Street, For Once in My Life, You‘re All I Need to Get By, Stop! In the Name

of Love, Ain‘t No Mountain High Enough, Mercy Mercy Me, Reach Out I‘ll Be There nebo My Girl, při nichž si podupáváte nohou, tleskáte do rytmu a záříte radostí z hudby. Zážitek posilují vynikající výkony celého souboru, skvělých tanečníků stejně jako zpěváků, univerzálních muzikálových umělců, jejichž energie přeskočí forbínu s prvními tóny dokonale zaranžovaných a živě zahraných skladeb. Zbytečné naopak byly doslovné imitace původních hvězd, což by nepochybně znalci z poroty soutěže Tvoje tvář má známý hlas ocenili nejvyšší známkou, mně osobně to napodobování grimas Diany Ross a kývání Stevieho Wondera rušilo.

Motown muzikál po úspěšném uvedení na Broadwayi nyní dobývá Londýn a v létě se opět vrátí do New Yorku. Máte-li rádi soul, hity a ikony Motownu, pak byste jej neměli minout.