text Šárka Hellerová

foto James Minchin

Jak se zrodil fenomén

Každá kapela má svůj příběh. Členové některých se, jak zpívá Vypsaná fixa, seznámili na drogovém večírku, jiní založí kapelu ve škole nebo u piva. Většinou je to složitější story, kterou je ovšem pro potřebu dvacetiminutových rozhovorů a donekonečna se opakující otázky: Jak jste se dali dohromady? zkrátit do tří vět. Byla by ale škoda skončit jen u toho, že Mumford & Sons se setkali postupně na nejprestižnějších britských školách, v kostele a v barech Bosun‘s Lokcer a Communion.

Jaká je krátká verze příběhu zrodu Mumford & Sons? Třeba tato: Marcus Mumford hrál poté, co opustil univerzitu, na bicí se zpěvačkou Laurou Marling. Bylo mu asi dvacet, když Laura odešla ze studia, v němž nahrávali, rozdávat rozhovory. Marcus měl volnou chvíli, a tak napsal romantickou píseň White Blank Page. Později ji ukázal manažeru

Adamu Tuhdopovi. Ten byl nadšen a chtěl s Mumfordem pracovat. Mumford se proto obklopil přáteli s podobným hudebním vkusem (a silnou láskou pro soundtrack k filmu Bratříčku, kde jsi?). Ano, těmi přáteli, které předtím potkal ve škole, v kostele a v baru. A Mumford & Sons byli na světě.

A teď se na to pojďme podívat podrobněji.

Vracel jsem se domů s vyšisovanými blonďatými vlasy a po malém spořádaném britském městě jsem jezdil na skateboardu

Posvátný smích

John a Eleanor Mumfordovi, Marcusovi rodiče, byli předními představiteli britské evangelické církve. Mladý a silně věřící pár v osmdesátých letech následoval stopy pastora Johna Wimbera. Wimber byl vůdčí postavou americké církve Vineyard Church. V kostelech Vineyardského hnutí při mších věřící propukali v takzvaný svatý smích a ve stavu exaltace se někteří váleli po zemi, vykřikovali, nebo se dokonce obnažovali. Eleanor při návštěvách USA zažila tento stav a zatoužila založit kostel tohoto evangelikálního proudu doma v Anglii. Když v roce 1987 Mumfordovi odjížděli z Ameriky s Wimberovým požehnáním rozšířit hnutí Vineyard Church v Británii, byl na světě už syn James i šestiměsíční Marcus.

Marcus se narodil 31. ledna 1987 a byl odmalička obklopen duchovní hudbou,

především tou, kterou zpívala jeho matka. Rodina byla všeobecně hudebně talentovaná a začátky kostela, který založili, byly proslulé spíš hudbou než svatým smíchem. Mše doprovázela celá kapela, se zpěvákem, kytarou, baskytarou, bicími a doprovodnými vokály.

Kromě kostelní hudby, kterou rodiče navíc vydávali, ovlivnili Marcuse letní výlety do USA. Boba Dylana a desku Blood on the Tracks miloval od chvíle, kdy se naučil zapnout kazeťák, ale i jeho ostatní nejoblíbenější kapely vznikly za oceánem. „Vraceli jsme se tam každé léto, protože jsme měli ve Státech mnoho přátel,“ vzpomíná Mumford v knize The Incredible Rise of Mumford & Sons. „Takže jsem se do americké hudby a kultury hodně ponořil. Vracel jsem se domů s vyšisovanými blonďatými vlasy a po malém spořádaném britském městě jsem jezdil na skateboardu.“

Nemohl jsem přestat poslouchat soundtrack k Bratříčku, kde jsi?

Křesťanská kapela? Nikoli

Kromě Marcuse podobnou hudbu nikdo z jeho vrstevníků neposlouchal. Nikdo, až na Winstona Marshalla. Syn obchodníka, který spoluvlastnil jeden z největších hedge fondů na světě, studoval na škole St. Paul‘s. Jeho otec sice prosazoval rovnost ve vzdělání, pro své dítě si ale vybral jednu z nejprestižnějších škol v zemi. Winston se ovšem z exkluzivního prostředí trochu vymykal. Oblékal se v hiphopovém stylu a nosil dredy do pasu. Nebyl příliš zbožný, ale zato přísahal na fotbal. Mezi spolužáky našel pár přátel, se kterými ho pojila hudba. Třeba Charlieho Finka, později frontmana již zmiňovaných Noah and the Whale. Nebo Chalese Costu, dnes známého jako King Charles. Nikdo z nich ovšem neholdoval bluegrassu.

Na začátku jsme zmínili film Bratříčku, kde jsi? Snímek pojednává o skupině uprchlých trestanců, kteří v době velké hospodářské krize založí bluesovou kapelu. Mix folku, bluegrassu a country, který film doprovází, Marcus miloval. „Byl to zlatý důl,“ vyprávěl deníku The National. „To bylo ono. Nemohl jsem to přestat poslouchat. Doporučuji každému, ať sedne do auta a pustí si ten soundtrack.“

Školní jazzová kapela

Spořádaným městem Marcus odkazoval na Wimbledon, v němž studoval. Rodiče ho poslali do exkluzivní britské internátní školy Kings College. A právě tam se odehrálo jedno z prvních setkání, které později vedlo k založení úspěšné kapely. Na stejnou školu totiž chodil Ben Lovett. Ben a Marcus se spřátelili díky společnému zájmu o hudbu. Ben hrál na piano a bavily ho blues a jazz. Jeho hra zaujala učitele Nicka Etwella, který své studenty povzbudil k založení jazzové kapely Détente. Marcus byl podle Nicka talentovaný bubeník, a tak se stal součástí kapely i on. Dalším členem byl Matt Owens, pozdější člen kapely Noah and the Whale.

Mše doprovázela celá kapela, se zpěvákem, kytarou, baskytarou, bicími a doprovodnými vokály

Setkání v kostele

Marcuse Winston poprvé potkal v kostele, později je znovu představil společný přítel v baru. Představte si, když ti dva zjistili, že shodně milují Bratříčku, kde jsi? A Marcus našel někoho, kdo má větší přehled o bluegrassu než jeho bratr James. Zkrátka spřízněné duše.

V té době vznikly první Marcusovy skladatelské pokusy. Pracoval se svou láskou k latině, řečtině, starodávným textům i Shakespearovi a T. S. Eliotovi. Napsal několik básní a odvážil se je ukázat své učitelce. Ta je ovšem podrobila tvrdé kritice a zařízla v něm jakoukoli chuť pokračovat. Marcus Mumford se pak rozhodl, že je na čase brát život seriózně a přihlásil se na Edinburskou univerzitu.

Studoval jazyk, literaturu, umění a historii starověkého světa a snažil se pohřbít pocit, že udělal chybu, když se k hudebnímu světu otočil zády. Studium ho sice bavilo, zahrnovalo mimo jiné výjezdy do zemí jako Egypt či Irán, ale když viděl, jak jeho přátelé zakládají kapely a koncertují, začal tušit, že se nerozhodl správně.

Zatímco poctivě studoval, jeho blízký přítel Ben Lovett založil kapelu Hot Rocket, které se poměrně dařilo. V Edinburghu v té době navíc Marcus potkal Winstona, který do města přijel se svou kapelou Captain Kick & The Cowboy Ramblers, jež kombinovala bluegrass a rap. Winston hrál podle nálady na kytaru, harmoniku, banjo, dobro a mandolínu. Šestnáctičlenná skupina udělala na Marcuse dojem. Zaujalo ho, že se dala dohromady v baru jménem Bosun‘s Locker.

Scéna v Bosun‘s Locker

Malinkatý londýnský klub pro necelou stovku lidí se stal kvetoucí uměleckou scénou, na které vystupovali většinou sóloví zpěváci, protože kapela se na pódium vešla stěží. Winston tam hrál pravidelně a byl jednou z ústředních postav místa. Jednou z kapel, které se na pódiu v Bosun‘s Locker rády těsnaly, byla Benova Hot Rocket. Marcuse prostředí naprosto nadchlo a chtěl být součástí toho všeho.

„Pamatuji si, jak jsem se ho zeptal, kde byl. Bylo mi řečeno, že odjel, aby se stal rockovou hvězdou. Myslel jsem si, že to je vtip. Než mi bratr koupil první album,“ vzpomínal Marcusův tutor z univerzity v knize The Incredible Rise of Mumford & Sons. Na začátku roku 2006 Mumford odešel ze školy a vrátil se do Londýna. Po jednom z jeho prvních vystoupení v baru mu jeden z přihlížejících řekl, že to byla nejstrašnější věc, jakou kdy slyšel. Proto na své úplné začátky Marcus nevzpomíná tak rád jako jeho přátelé.

Hudební zvrat. Mumford & Sons bez banja

V baru vystupovalo mnoho umělců, kteří ještě nesměli ani pít. Jedním z nich byla patnáctiletá zpěvačka Laura Marling. Marcus ji brzy začal doprovázet na bicí. Ze společného vystupování byla brzy i láska a dvojice nějaký čas tvořila pár. Nízký věk interpretky později způsobil, že ji jednou ochranka nepustila na vlastní koncert a ona místo na pódiu vystoupila na ulici. Marcus dodnes vzpomíná, že ho hraní s Laurou připravilo na vlastní koncerty. Nerada totiž na pódiu mluvila a veškerou komunikaci s publikem měl na starosti on.

Spřízněni vyhazovem z kapely

Mimo spolupráci s Laurou hrál Marcus v kapele Alana Pownalla. Tedy hrál... Stejně jako baskytarista Ted Dwane byl vyhozen hned po prvním koncertě. Marcus to tehdy těžce nesl, ale později mu došlo, že to byl důležitý moment. Seznámil se přece s Tedem.

Tedův otec pracoval ve stavebnictví, což syna ovšem moc nevzrušovalo. Radši studoval hudbu. Hrál na banjo a kytaru, ale toužil se stát baskytaristou. To také vystudoval. Po škole s dvěma kamarádkami založil

Název měl podle členů evokovat staré dobré rodinné podniky

marcus mumford a jeho

veselí muži

Communion měl kapacitu pro dvě stě lidí a dařilo se mu. Brzy si získal pověst klubu, kde začínají dobré kapely. Jedny z prvních koncertů tam odehráli společní známí z Noah and the Whale. Přesunula se tam i Laura Marling. Právě tam se měl odehrát její koncert, na který nebyla vpuštěna. Vrátila se až v den svých osmnáctých narozenin. Její kariéra se slibně rozjela. Za debutové album Alas, I Cannot Swim byla nominována na Mercury Music Prize. Úspěch potkal i zakládající členy klubu Communion – Hot Rocket.

Nejslavnější kapela vzešlá z Communion, Mumford & Sons, však teprve čekala na svůj vznik. První inkarnace této skupiny vystupovala pod jménem Marcus Mumford and His Merry men. Merry men byli Winston a Ted. Bena kapela od začátku přitahovala a nebýt turné Hot Rocket, neváhal by. Poté, co se k nim v říjnu 2007 jednou přidal na pódiu, se přestal rozmýšlet. Ještě ten měsíc odešel z Hot Rocket a připojil se ke svým přátelům. A tak, milé děti, vznikli Mumford & Sons.

Název měl podle členů evokovat staré dobré rodinné podniky. Mumford & Sons – konkrétně podnik, jenž by prodával sýr, whisky, cigarety a nářadí. „Smíšené zboží prodávající věci, bez nichž nemůžete žít,“ vysvětloval Winston.

Jedna z prvních písní, kterou spolu Mumford & Sons nahráli, byla White Blank Page. Vzpomínáte, ta písnička, kterou Marcus napsal, zatímco Laura rozdávala rozhovory...

Živoucí scéna Bosun‘s Lockers ovšem brzy skončila. Bar byl ještě téhož roku, kdy v něm Marcus začínal, zavřen. To rozesmutnilo Bena Lovetta natolik, že otevřel vlastní klub Communion. Název, který znamená společenství nebo přijímání, vymyslel Marcus. Ben a Kevin Jones, kolega z Hot Rocket, byli čím dál víc rozhořčeni podmínkami pro začínající muzikanty. Kapely měly často ve smlouvách minimální počet návštěvníků, které musely přitáhnout na koncert, jinak nedostaly zaplaceno. Promotéři navíc do jednoho večera spojovali vystoupení naprosto nesouvisejících žánrů, což nebavilo fanoušky. Sami vypláceli kapely za koncert předem a snažili se o poctivou dramaturgii. Jejich cílem bylo změnit situaci, kdy ze stovek ročně vznikajících kapel veřejnost zná jen trestuhodně málo.

progresivní experimentální folkovou kapelu Moulettes. Mimo to se občas přidal k Marcusovi a Lauře v Bosun‘s Locker.

V době, kdy ho Alan Pownell vyhodil z kapely, bydleli Marcus s Winstonem v bytě přímo pod ním. Alanův spolubydlící byl mimochodem Jay Jay Pistolet, budoucí frontman The Vaccines. Zatímco Marcus s Alanem nemluvil, Ted Dwane s ním založil punkovou formaci Sex Face. Nikdy se nedostali ze zkušebny.