text Jarda Konáš

foto profimedia,
universal music

Déšť, který změnil popmusic

Zemřel Prince. A ta zpráva nejenže rozesmutnila svět, ale opět rozvířila debatu o tom, zda tento charismatický skladatel, zpěvák a kytarista ovlivnil pop hodně nebo ještě víc. Ta diskuze poběží dlouho, v Headlineru se zatím můžeme s jistotou otočit za jednou etapou jeho kariéry a říct, že po vydání desky Purple Rain už pop nebyl nikdy jako dřív.

Důvodů je hned několik, a zatímco některé se týkají přímo zpěvákovy práce, jiné je třeba chápat spíše v širších souvislostech tehdejší popmusic. Na začátku osmdesátých let byl totiž mainstream stále výrazně rasově segregovaný. Černoští interpreti měli své r‘n‘b kluby, pořady nebo rozhlasové stanice, ale tehdy šlo o žánr, který do středního proudu prakticky nepronikal. Skořápku bojkotující černou hudbu se podařilo prolomit až dvěma deskám. V roce 1983 Thrilleru Michaela Jacksona a o rok později právě albu Purple Rain.

Šlo o moment, který předznamenal ještě jednu radikální proměnu popu. Možná to byla šťastná náhoda. Možná byli jen ve

správný čas na správném místě. Ale spuštění MTV předznamenalo globalizaci hudebního průmyslu a Jackson, Prince a Madonna byli v té době jejími lodivody. Tato trojice zkrátka formovala novou podobu středního proudu se vším všudy – od tanečně laděných desek přes merchandise po videoklipy šité na míru tehdejším hitparádám.

Prince však z této trojice už na začátku vyčníval, neboť jako první dokázal v roce 1984 skrze desku a stejně pojmenovaný snímek Purple Rain propojit filmový a hudební průmysl. Jackson podobný kousek s Moonwalkerem provedl o čtyři roky později, Madonna se seriózních filmů dočkala až v devadesátých letech.

Dříč na scéně

Purple Rain je technicky vzato primárně filmový soundtrack, přesto je považovaný za Princeovu zásadní desku. Za jeho opus magnum. Což dává smysl, neboť právě díky výše vyřčenému posouval hranice. Tam, kde Thril­ler přidával černošský cit pro disko, pumpoval Prince do popu ještě funk a groove. Purple Rain se prodalo přes dvacet dva milionů kopií, k čemuž ještě bude potřeba přičíst nezanedbatelné číslo prodeje po jeho smrti.

Režisér snímku Albert Magnoli prý od zpěváka dostal na stůl sto skladeb, ze kterých si měl vybrat doprovod k filmu. To je neuvěřitelný počet, který mnoha kapelám vystačí na osm studiovek. Dokazuje to Princeovo dříčství, perfekcionismus a náskok, který si ve své tvorbě stále držel. Zajímavé je, že třeba titulní Purple Rain mezi nabízenými písněmi vůbec nebyla, Magnoli ji slyšel až na Princeově koncertě a okamžitě si ji oblíbil.

Když už jsme u titulní skladby, původní verze měla jedenáct minut. Prince se obrátil na zpěvačku Stevie Nicks z Fleetwood Mac se žádostí, zda by mu nenapsala text. A Nicks, jinak sebevědomá a úspěšná autorka, z úcty odmítla. „Ta desetiminutová skladba byla tak dechberoucí! Poslouchala jsem ji a najednou jsem se začala bát. Zavolala jsem Princeovi a řekla: Tohle nemůžu přijmout. Hrozně ráda bych. Ale je to na mě velké sousto,“ řekla kdysi pro časopis Minneapolis Star Tribune.

Skladba se nakonec zkrátila na osm minut a nahrávala se během jednoho jediného dne, 3. srpna 1983 v minneapoliském klubu First Avenue. Právě to místo si filmaři za sto tisíc

Zrození nálepky

Další důležitá skladba, která v hudebním průmyslu přinesla doslova viditelnou změnu, byla Darling Nikki. Text je totiž o dívce, která v hotelové lobby masturbuje s časopisem a nabídne Princeovi, aby spolu akt „dokončili“. Nehraje si na žádnou poetičnost, na žádné dvojsmysly, ale veškeré věci včetně závěrečného orgasmického nájezdu cituje doslovně.

Když v roce 1985 Tipper Gore, tehdejší manželka politika Ala Gorea, slyšela tuto skladbu ozývající se z přehrávače její jedenáctileté dcery, zděsila se. Na základě tohoto zážitku založila organizaci Parents Music

dolarů zarezervovali na dvacet pět dnů natáčení Purple Rain, ale Prince s jeho kapelou The Revolution měli repertoár tak precizně nacvičený, že byli hotovi za týden.

Mimochodem, i to byl pro Prince další krok kupředu. Nikdy předtím na studiovku živé záznamy nedával. Purple Rain na nich naopak stojí, i když prošel v rámci postprodukce takovou proměnou, že to místy nejde poznat.

Díky téhle desce byla zavedena známá černobílá nálepka s nápisem Parental Advisory

Dodejme ještě hořkosladkou tečku. Purple Rain se do žebříčku Billboard vrátila po zpěvákově smrti, 69 000 prodaných kopií stačilo na stříbrnou pozici. A není pochyb, že prodávat se ještě nějaký čas bude...

Zpěvák získal dvě ceny Grammy a Oscara za nejlepší píseň. Jen během prvního týdne se prodalo jeden a půl milionu kopií. Na špici žebříčku Billboard, který mapuje prodejnost ve Spojených státech, se Purple Rain držela dvacet čtyři týdnů a sesadit ji dokázala až Springsteenova Born in the USA.

Tak nebo onak to byla pro Purple Rain vynikající reklama a Princeova deska, nyní oficiálně explicitní a plná sexu, šla na dračku.

Resource Center (PMRC), která se snažila chránit děti před sprostými obraty v pop music. PMRC sestavila seznam nazvaný Filthy Fifteen, žebříček patnácti explicitních skladeb v éteru, na jehož špici byl logicky Prince s Darling Nikki. Dále se v něm nacházely například Dress You Up od Madonny, She-Bob od Cindy Lauper a pak následovaly klasické rockové přidrzlosti od AC/DC, Judas Priest nebo Black Sabbath. A skrze tento seznam se podařilo rodičovskému spolku zatlačit na americký svaz hudebních vydavatelů, aby začali desky obsahující hudbu s explicitními texty viditelně označovat. Ano, jde o známou černobílou nálepku s nápisem Parental Advisory, která se pro jednu část společnosti stala varováním, pro druhou ale lákadlem. Nově zavedené označení bylo pro mnohé muzikanty jakýmsi osvědčením drzosti a Tipper Gore tak možná do světa vypustila něco, co se obrátilo proti původní myšlence.

Vlastním jménem Prince Rogers Nelson se narodil 7. června 1958 do rodiny jazzových hudebníků. Pedantský otec v synovi spatřoval zpomalení vlastní kariéry a bránil mu hrát na své nástroje, čímž v synovi probudil ještě větší touhu po hudební kariéře. Ke studiové práci se přes studentské kapely dostal ještě před svými dvacátými narozeninami. Jeho kariéra se však rozjela až na konci sedmdesátých let. Od té doby vydal třicet devět studiovek, hrál ve čtyřech celovečerních filmech a získal sedm Grammy, čtyři ceny MTV, Oscara, Brit Award a Zlatý Glóbus. Zemřel letos 21. dubna v 57 letech, příčina smrti nebyla do uzávěrky zveřejněna.