Naprosto jsem si zvykl nestarat se o to, co o mně lidé říkají, ať už je to negativní, nebo pozitivní. Bohužel, když mě pak lidé chválí… přál bych si, aby mi to dělalo dobře, ale nedělá.

Kapela White Zombie byla jenom partou fracků s tím nejhorším představitelným vybavením, která hrála někde ve sklepě. Ale to je na tom skvělé. Ani v takových podmínkách si nesmíte myslet, že něco nedokážete.

Opravdová hudba určuje životní styl. Když třeba nějaká sekretářka poslouchá popový song, obvykle ani neví, kdo je interpretem, zatímco fanoušek heavy metalu ví úplně všechno a podle toho žije. Uvidíme, jestli něčeho takového docílí třeba rap. Run-DMC se zdáli být něčím jako Led Zeppelin rapu.

Jako dítě jsem nenáviděl spoustu lidí, živě jsem snil o tom, jak jim ubližuju. Peklo bylo tím nejlepším místem, kam bych je všechny poslal. Bohužel nevěřím, že peklo existuje.

Filmové trailery mě frustrují, protože často ty nejhorší trailery jsou k těm nejlepším filmům a ty nejlepší trailery zase ke psím sračkám. Je škoda, že lidé v dnešní době dělají ukvapené závěry, a tak přijdou o spoustu skvělých filmů.

Některé věci se zkrátka neobjeví v pravý čas, chvíli trvá, než se usadí, nebo si najdou publikum až později. Občas se stane, že si každý zapamatuje a vzpomíná na bizarní krátké filmy, zatímco velké kasovní trháky jsou zapomenuty dva týdny poté, co šly do kin.

Zřejmě nejvíc lidi překvapuje fakt, že jsem posedlý hokejem. Vyrostl jsem v Bostonu, takže jsem posedlý hokejem už od dětství. Mám to jako Jack Nicholson s Kings. Pokud by se dneska hrálo, nejsem tady. Musím vidět každý zápas. Hokej jsem i sám hrával. To byl můj původní záměr – stát se profesionálním hokejistou.

Hororové filmy se staly oblíbeným programem na rande. Když jdete na horor, potkáte tam ty studentíky, buď jsou do sebe zakousnutí, nebo tam různě pobíhají. V podstatě nikoho nezajímá, co se děje na plátně. Mají pocit, že nemusejí dávat pozor a sledovat příběh. Berou to tak, že se tam prostě jenom ječí a řve… je to pro ně jen chaos.

Už jen samotné rozhýbání všeho, co směřuje k výrobě filmu, je neskutečně obtížné, protože to stojí obrovské peníze. Produkce jediného filmu stojí víc peněz, než kolik dá většina kapel za všechny desky za celou jejich kariéru. Je to obrovský závazek.

Snažím se ke všem chovat přátelsky, protože se může stát, že jednou budu spolupracovat s někým, s kým jsem měl v minulosti příšernou zkušenost, a tentokrát to bude skvělé. Nikdy nevíte, jak se věci vyvinou, proto nikdy neříkejte nikdy.

Umění filmové tvorby se vytrácí. Kinematografie je pryč a úroveň ztvárnění filmů už není důležitá. Vytrácí se zapamatovatelné obrazy, všechno vypadá, jako by to bylo natočené bezpečnostní kamerou.

Nevěřím na osud, protože nejsem spirituální, ale zdá se mi, že se věci dějí, jak mají.

Nelíbí se mi obecná představa o tom, jak by měl vypadat hororový film, co a jak by se v něm mělo dít. Vždycky se snažím dělat přesný opak toho, co lidé chtějí a očekávají.

Co by se stalo, kdyby se v Hollywoodu začaly točit porno filmy? Strategie by vypadala následovně: Pokud jim necháme oblečení a nebudou mít sex, pak to prodáme většímu počtu lidí.

Není možné každého hned uspokojit, v podstatě se nedá vysledovat, co po vás lidé chtějí. Zkrátka musíte dělat to, co chcete vy sami, a doufat, že to nějak zafunguje.

Všechny skvělé riffy už složili Black Sabbath. Buď je hrajete rychleji nebo pomaleji nebo pozpátku, ale složili je oni.

Jediné, na čem mi vždycky záleželo, jsou zvířata – práva zvířat. Na lidech mi zas tak moc nezáleží, ale zvířata je potřeba chránit.

Když se dívám na film, nehýbu se a ani nehlesnu. Čím víc jsem do toho filmu zažraný, tím víc znuděně vypadám.

Moje rada: Nevzdávejte to! Když jsem se přestěhoval do New Yorku, žil jsem hluboko pod hranicí chudoby, přesto jsem odmítal jít pracovat do supermarketu. I v bídě můžete vzkvétat.

Nevím o tom, že by mě fascinovaly čarodějnice samy o sobě – spíš bych řekl, že jsem možná fascinován vším, co je nějak divné. A taky mě vždycky fascinovali kaluni, hlavně ve filmech. Ani jako malé děcko mě neděsili.

Jakmile si uvědomíte, že se řídíte očekáváním někoho jiného,

obvykle selžete.

Pokaždé, když začínám dělat na novém filmu, je to,

jako by byl úplně první.

Pirátství je špatné. Paradoxně nejvíc ubližuje lidem, o kterých si myslíte, že jim ubližuje nejmíň. To, co se stahuje, nejsou komerčně úspěšná alba Britney Spears, ale desky indie kapel, které nemají pomalu ani na rohlík.

Řekl bych, že v reálném životě žiju dost opravdově, proto mám mimo něj rád opravdu extrémní věci. Vždycky jsem byl fanouškem extrémních věcí. Ať už jde o filmy, knihy, televizi, nebo… skutečný život.

Jako dítě jsem měl podivný seznam vysněných cílů: chtěl jsem se stát Alicem Cooperem, Stevenem Spielbergem nebo Stanem Lee. To si pak musíte jít za svým jako zarputilý psychopat, protože vás čekají roky neúspěchů.

Pokud se kolem vás motá příliš mnoho lidí a snažíte se využít nápad každého z nich, výsledkem je něco tak obecného, že se vytratí původní záměr.

Nejlepší věci přijdou, když máte hlad a je vám zima.
Když jste hýčkáni, zlenivíte.

Ani trochu se mi nelíbí pomyšlení, že se z někoho může stát hvězda na základě vítězství v soutěži. Asi jsem staromódní. Myslím, že lidé o sobě musí umět dát vědět jinak, tvrdě pracovat a dělat muziku proto, že ji milují. Pokud přijde úspěch, je to super, pokud ne, no a co?