text Iva Boková

foto Supraphon

My hrajeme Chuck Norris rock

Royal Republic u nás mají početnou fanouškovskou základnu, stejně jako například v sousedním Německu. Koncem letošního února vydali nové studiové album Weekend Man, které v červenci naživo představí na festivalu Rock for People. Povídali jsme si s bubeníkem Perem Andreassonem.

Přiznávají sice, že doma ve Švédsku jejich muzika tolik nefunguje, i tak se jim tam ale relativně daří.

V čem je vaše nové album odlišné od těch předchozích?

Snažíme se, aby každá naše deska byla nějak jiná. Nevím, jestli je odlišná to správné slovo. Spíš než abychom udělali odlišnou nahrávku, je naším cílem dosáhnout toho, aby byla každá naše další deska lepší. Tentokrát jsme například strávili opravdu hodně času psaním i následným nahráváním. Chtěli jsme zkrátka nabídnout kvalitní produkt. Myslím, že máme všichni radost z toho, že se to povedlo.

Jak dlouho tedy práce na Weekend Man trvaly?

Začali jsme s nimi hned poté, co jsme se vrátili z turné. Samozřejmě jsme nejdřív potřebovali pár měsíců na odpočinek. První práce odstartovaly někdy před dvěma lety. Skládání nám zabralo opravdu hodně času, protože jsme byli velmi sebekritičtí. Pak jsme se setkali s Christianem Neanderem, producentem a kytaristou z německé grungeové kapely Selig, která je jakousi tamní verzí Nirvany, a s Michaelem Tibesem, jenž se zase postaral o technické záležitosti. Strávili jsme s nimi celé léto v Německu v berlínském studiu Fuzz Factory.

Proč jste nahrávali v Německu? Ve Švédsku jsou přece vyhlášená studia a skvělí producenti.

Jednoduše proto, že známe v Německu spoustu lidí. Tedy ve Švédsku také, ale cítili jsme, že Německo je správná volba, tak jsme se rozhodli pro něj. Odpadl problém s tím, co by nastalo ve Švédsku. Že by nám neustále volali přátelé nebo rodiny, chtěli po nás, ať se s nimi sejdeme nebo se vrátíme domů. To všechno by nás pokaždé vytrhlo ze soustředění na práci. Vybrali jsme si ke spolupráci skvělé profesionály, kteří dotáhli k dokonalosti to, s čím jsme přišli. Chválili si naše skladatelské schopnosti a všichni jsme se shodli na tom, že právě jen my

sami víme, jak napsat ty správné songy pro Royal Republic.

Přímo ve studiu jste tedy neskládali?

Ne, to ne. Dorazili jsme tam s hotovými písněmi, dovezli jsme konkrétní nápady.

Jak se práce na nové desce lišila od postupů při nahrávání těch předchozích?

První deska byla první pokus. Takové hození do vody a zkoušení, co a jak bude fungovat. Na tu druhou jsme měli málo času. Museli jsme se pohnout, protože se od nás očekávalo, že přijdeme s novým materiálem

Jsme čistá a vymydlená garážová kapela, která může klidně hrát pro královskou rodinu

Teď je to poprvé, co jsme kompletně celé album sami ovládli a zvládli

Album předznamenal singl When I See You Dance with Another. Mimochodem, právě teď je na prvním místě v hitparádě našeho spřízněného rádia RockZone 105.9.

To jsem vůbec netušil. To je skvělá zpráva, úžasné! Mám radost.

Proč jste zvolili jako první ukázku právě tento song? Evidentně jste udělali dobře.

Ano, zjevně jsme měli „dobré ucho“. Byla to první píseň, u níž jsme se všichni shodli, že chceme, aby takhle nějak zněla celá deska. Všichni jsme si ten song zamilovali, všem se líbil. Říkali jsme si: jasně, tohle jsme my, takhle se chceme lidem prezentovat. Proto je to první singl.

a že bude ještě lepší než to, co jsme nabídli na našem debutu. Teď je to poprvé, co jsme kompletně celé album sami ovládli a zvládli. Tím chci říct, že jsme si do ničeho nenechali nikým mluvit a zasahovat, jsme to zkrátka jen a jen my. Je to opravdu poprvé, kdy ta deska zní jako opravdoví Roayl Republic, tahle muzika, to jsme my.

Do jaké žánrové škatulky se vy sami jako Royal Republic řadíte?

Tohle nějak neřešíme, je nám to celkem fuk. Lidé nás můžou označovat, jak sami chtějí. Nemáme potřebu sami sebe někam zařazovat nebo se nějak definovat. Pokud lidé chtějí říkat, že hrajeme garage rock, fajn, ať si nás řadí, kam sami uznají za vhodné. Neřešíme to. Mně osobně se hodně líbí škatulka, která někde zazněla, Chuck Norris rock, ta je fakt dobrá. Naším původním záměrem bylo dělat garage rock,

Kolik písniček z nové desky zařadíte do koncertního setlistu na festivalech?

Teď jste mě zaskočila. Opravdu zatím nevím, ještě jsme o tom nemluvili. Samozřejmě zařadíme, respektive budeme muset zařadit, všechny singly, protože jinak by to nedávalo smysl. Proč bychom z těch skladeb dělali singly, kdybychom je pak nechtěli hrát naživo, že?! Stoprocentně zařadíme When I See You Dance, protože určitě naživo skvěle zafunguje. Obecně bych to viděl tak na šest nebo sedm nových skladeb. Ale mluvím jen za sebe.

ale takový hezký, čistý, a aby fungoval ve velkých halách. Prostě čistá a vymydlená garážová kapela, která může klidně hrát pro královskou rodinu.

Často se o vás píše, že jste kapela pro motorkáře. Souhlasíte s tím?

Na jednu stranu ano, na druhou ne. Na našich koncertech jsou často v prvních řadách hodně mladí lidé a v těch dalších řadách pak vidíme starší lidi, různé ty vousáče a podobně. Mezi našimi fanoušky jsou patnáctiletí nebo dvacetiletí lidé, ale taky třicátníci, padesátníci, nebo dokonce šedesátníci. Jsou to muži i ženy. Jsem na to opravdu hrdý. Je úžasné vědět, že oslovujeme tak širokou skupinu lidí, že všichni poslouchají stejnou, naši muziku a kupují si lístky na naše koncerty.

Jak si vysvětlujete fakt, že vaše muzika funguje třeba u nás v České republice a v Německu líp než u vás doma ve Švédsku? Pokoušeli jste se prorazit v USA?

Ve Švédsku moc nefungují nové věci. Nevím, čím to je. Možná že fanoušci ve Švédsku nejsou moc pro objevování. Pokud nějakou kapelu neznají, zkrátka na ni nejdou. Možná je to, protože jsme Švédové. Lidi si řeknou, ti jsou ze Švédska, to mě nezajímá. V České republice vždycky zažíváme úžasné chvíle, fanoušci jsou u vás opravdu velmi příjmení a přátelští. Vždycky se k vám moc těšíme. Naprosto upřímně se těším, až si v létě zahrajeme na Rock for People. Kdykoli se objevíme v Praze, zažíváme něco

nepopsatelného. V Německu se nám také daří výborně. Ameriku jsme zatím ještě nijak zvlášť nezkoušeli, ale myslím, že bychom tam taky mohli zafungovat.

Jaké kapely nebo interpreti vás nejvíc inspirovali v hudební tvorbě?

Ze začátku toho byla spousta. Různé žánry, různé kapely. Rozhodně musím zmínit Danko Jones, Hives, Gluecifer a podobné kapely. V současnosti je to spíš tak, že inspirujeme sami sebe. Inspirují nás knihy nebo třeba 2 Unlimited… Nevím, jestli znáte tuhle diskotékovou formaci. Inspirace může přijít odkudkoli. A my se jí nebráníme. Taky máme rádi třeba Queens of the Stone Age a jim podobné kapely. S některými se jistě ovlivňujeme i navzájem.

Kdykoli se objevíme v Praze, zažíváme něco nepopsatelného

poznali a vytvořili si takové rodinné vztahy. Naučili jsme se vzájemně respektovat slabiny ostatních, jsou z nás skvělí přátelé a výborně si rozumíme. Samozřejmě, když pracujeme na desce, hodně mezi sebou bojujeme, ale to je asi přirozené a vsadím se, že to zná a zažívá každá kapela. Nikdy nejde o peníze, ale o to, že každý z nás chce udělat tu nejlepší desku, jaká se dá natočit, a každý své názory prosazuje jiným způsobem, proto nastávají ty boje a proto se pak taky snadno usmiřujeme. Plamenným diskusím se ale nedá vyhnout.

A jaké jsou nejbližší plány Royal Republic?

Ty jsou nasnadě. Určitě máme spoustu práce. Hlavně koncertování, skládání nových písniček, natáčení videoklipů. Chceme zaujmout co nejvíc lidí a zařídit, aby z nás šíleli. Znovu bych rád zopakoval, že se moc těšíme do České republiky a že mám radost, že jsme u vás v rádiu na prvním místě. To je absolutně cool.

Jen jsme později chodili na stejnou školu a založili kapelu. V začátcích jsme spolu nedokázali stoprocentně vycházet, zažili jsme spoustu vzájemných bojů a hádek. Samozřejmě to bylo kvůli hloupostem, kvůli kterým opravdu není nutné se hádat. Postupně jsme se vzájemně důkladně

Royal Republic fungují od samého začátku ve stejné sestavě. Hádáte se někdy?

Myslím, že se máme rádi. Tedy, teď už se máme rádi. V dětství jsme nebyli kamarádi.