Dneska je pro lidi obtížné si poslechnout i třeba jenom pětadvacetiminutové EP. Přiznám se, že i pro mě

Všechny tři elektronické producenty, o kterých bude řeč – FVLCRVMa, Jimmyho Pé i dvojčlenný projekt Himalayan Dalai Lama – jsem potkal poprvé na brněnské Flédě. Dva jsou Slováci a dva z Brna. Překvapila mě jejich přirozenost, sofistikovaný sound a hudební dospělost. Nespojovala je jen „známost na jednu noc“, ale i fakt, že jsou kolegové také co se týče vydavatelských aktivit a i jejich pohled na současnou elektronickou scénu je velmi podobný. Ideální konstelace na trojrozhovor.

Jste všichni tři na stejném labelu Gergaz, jak jste se k němu dostali?

Pišto (FVLCRVM): Celý můj projekt FVCRVM vznikl z větší části právě kvůli Gergazu. Po pár měsících pauzy s elektronickou produkcí jsem si udělal několik tracků. A právě Gergaz mě donutil je dokončit a vydat u nich. Šlo o život, tak jste to raději udělal.

David (Himalayan Dalai Lama): Já jsem se o Gergaz dozvěděl poprvé, když jsem zval na akce, které jsem jako promotér pořádal, Jimmyho a Pištu. Pravděpodobně jsem se někomu z nich zmínil, že se chystáme s Himalayan Dalai Lama vydat desku a na základě toho mi potom Jimmy jeden večer napsal, jestli bychom to nechtěli zkusit vydat pod Gergaz. S Kryštofem jsme moc neváhali, protože nám je jejich směr hodně blízký. Poslali jsme jim demo a čekali. Přesunuli jsme kvůli tomu křest a vydání z listopadu 2015 na únor 2016 a ukázalo se to jako skvělý krok.

Jimmy Pé: Já jednoduše proto, že jsem jeho spoluzakladatel.

David: Vydali jsme debutové LP Lama. Projeli jsme hned v dubnu 2015 třináct měst v Evropě (Londýn, Berlín, Krakov, Vídeň, Bratislava, Praha a další…). Tam jsem si uvědomil,

Jak byste jednoduše charakterizovali váš sound a hudební filozofii a jaké máte za sebou releases?

Pišto: Nejsem ve svém soundu úplně konzistentní. Baví mě se pohybovat mezi Jersey Club, Future Beats, Footwork a elektrofunkem. Vlastně ani nevím, jak se některé žánry jmenují. Momentálně jsem v procesu trochu změnit zvuk na něco víc organického. Jediná moje hudební filozofie je udělat, cokoli mě napadne. Labely i lidé to nemají moc rádi, ale rád bych si zkusil v rámci klubové i neklubové scény všechno, i když jsem pochopitelně limitovaný tím, co umím. Můj jediný ucelený release je zatím EP Notch vydaný právě na labelu Geraz. Od té doby vydávám jen singly a remixy, což mi celkem vyhovuje. Dneska je pro lidi obtížné si poslechnout i třeba jenom pětadvacetiminutové EP. Přiznám se, že i pro mě.

Ročně vzniká tisíc dýdžejů, kteří hrají identický house sound v polovině klubů v Čechách, a lidi to přestává zajímat

že jsme celou dobu uvažovali o hudbě úplně jinak. V předchozích projektech jsme vždycky fungovali jako česky zpívající kapela a dost se vlastně soustředili na tento malý stát. Jako Himalayan Dalai Lama, jsme nejprve začali dělat instrumentální hudbu s občasnými vokálními hosty. To nám mnohem víc dovolovalo ji posílat dál za hranice a komunikovat s muzikanty třeba v Londýně nebo ve Vídni. Začít hledat labely a podobné hudebníky po celém světě, učit se od nich a inspirovat se v něčem novém. S tím souvisí i náš sound, který se snažíme budovat od základů syntézy. Zatím nepoužíváme samply. To, kam míříme, si představuji něco jako fúzi jednoduchých minimálních elektronických beatů a harmonii s lehce tanečním potenciálem.

Jimmy Pé: Těžko říct. Pokud by to mělo být to, co mě v současnosti baví nejvíc, tak je to klubová hudba s inspirací v trapu a bass music. Před nedávnem jsem vydal na našem labelu EP Fake Fantasy, které by mělo být v tento moment k mání už i na vinylu. Předtím mi vyšlo debutové album Insomnia, kde je půlka klubovější a ta druhá spíš poslechová, potom EP Fairy Tale, The Passengers, víc beatové, dále hiphopové remixové EP TZAES na Ajlavmjuzik, album Moon Trees s projektem The Global Optimistic a pár tracků na různých celosvětových výběrovkách.

Je pro vás srovnatelná producentská práce a DJ sety nebo vás něco baví víc a něco míň?

Pišto: V zimě mě asi baví víc produkce. Je to mnohem náročnější a mnohdy i depka, když se nemůžu pohnout dál, ale pokaždé, když se

David: Určitě nás baví mnohem víc producentská práce, v tom máme jasno. DJ sety jsou skvělé, ale tam jde převážně o reprodukci hudby někoho jiného. Na druhou stranu nám to dává určitou volnost. Ty možnosti jsou v dnešní době nekonečné, ale DJ by se měl snažit vytvořit si nějakou specifickou tvář, osobitě tu hudbu reprodukovat nezávisle na klubové poptávce. Pak tady vzniká ročně tisíc dýdžejů, kteří hrají identický house sound v polovině klubů v Čechách a lidi to přestává zajímat.

Jimmy Pé: Nejdůležitější je pro mě produkce, nejmíň mě baví dělat sety pro magazíny a blogy, ale to jenom proto, že nejraději bych ten čas věnoval produkování, jinak s tím nemám žádný zásadní problém. Hraní setů v klubech mě naopak baví hodně.

mi to podaří dokončit, mám obrovský pocit satisfakce. Set je většinou instantní. Buď lidi chytí, co hraju, nebo ne, což není směrodatné pro to, jestli to baví mě samotného.

Znáte se navzájem – co si myslíte o tvorbě těch ostatních dvou? Buďte klidně kritičtí, nebo naopak.

Pišto: S Davidem jsem se setkal zatím jenom jednou a krátce, když nás pozval společně s Jimmym na Flédu. S Jimmym momentálně bydlíme v jednom bytě, takže směrem k němu mám jen jednu kritickou poznámku – dávej si boty pryč od dveří, protože o ně pokaždé zakopnu.

David: Tvorbu obou oceňujeme a podporujeme. FVLCRVM a Jimmy Pé jsou pro nás svým způsobem mentoři, protože nám ukázali, že to jde dělat a že to jsou lidé schopni ocenit i v podmínkách, jaké tady fungují. Líbí se mi, že se každý ubíráme trochu jiným směrem a neuvěřitelně na tom všichni makají.

Jimmy Pé: Líbí se mi práce ostatních, jsem rád, že ji vydali na našem labelu a doufám, že si to brzo zopakují.

Jak vnímáte českou a slovenskou elektronickou scénu v porovnáním se vším od nás na západ?

Pišto: Poslední rok jsem místní scénu moc nevnímal. Asi i u nás je v každém žánru někdo, kdo má na víc než ostatní. Na Slovensku je pár velmi úspěšných drum’n‘bassových producentů, kteří vydávají na větších zahraničních labelech a také venku dost často hrají, ale o jiných nevím. Velký pokrok nevnímám, dost často jsme uvězněni tím, co momentálně na scéně funguje, a cokoli jiné, progresivní z venku se moc nevyhledává. Zatím.

David: Myslím si, že se to v poslední době

Mám pocit, že nás tu je velmi málo a nejsem si jistý tím, jestli se to dá vůbec nazývat scénou

Můj cíl je posluchačova do rytmu se kývající hlava

hodně zlepšuje, vlastně se pomalu západu vyrovnáváme. Dokonce tady může potenciálně vzniknout dost zajímavých projektů díky naší hudební minulosti a vývoji.

Jimmy Pé: Mám pocit, že nás tu je velmi málo, a nejsem si jistý tím, jestli se to dá vůbec nazývat scénou. Nejsme na tom hudebně zle, ale chybí nám pořádné promo, aby si nás všimli i za hranicemi. Progresivní elektronickou hudbu bych určitě nehledal jen směrem na západ, jednu dobu pro mě byla velmi silná ruská a pobaltská beatová scéna, takže podle mě pravidlo, že všechno od nás na západ je dobré, rozhodně neplatí.

To, že vydáváte na zahraničním labelu, vám částečně otevřelo cestu mimo vaše domovské země. Jak tenhle benefit vnímáte a pomáhá vám mít i víc globální náhled na hudbu samotnou?

Pišto: I když jsem vydal pár věcí na malém labelu na druhé straně zeměkoule, k víc hraní v Evropě mi to nijak moc nepomohlo. Ale v plánu mám vydat pár věcí na evropských

labelech, tak až se to povede, budu mít snad odpověď na tuhle otázku.

David: Určitě, o tom už jsem mluvil předtím. My hudbu vnímáme jenom globálně, vlastně mi je docela líto, že zatím není moc příležitostí nebo míst a eventů, kde hrát, nebo se s elektronickou hudbou uplatnit u nás.

Jimmy Pé: Vždycky je fajn vydávat někde venku, málokdy se podaří z toho vytěžit nějaké velké věci, ale obecně je fajn poznat jiné lidi s podobným hudebním pohledem a vkusem. Často tak taky zjistíte, že naše situace není zase až tak bídná, pokud se nesrovnáváte s opravdu velkými jmény.

Je pro vás důležité, aby vaše tracky byly ultimátně taneční, nebo je vám to jedno?

Pišto: Ultimátně ne, ale můj cíl je posluchačova do rytmu se kývající hlava, zavřené oči a občasná husí kůže. Jestli se to odehrává doma nebo v klubu, je celkem jedno. Některé svoje věci ani v klubech hrát nemůžu, takže se moje produkce musela přizpůsobit a přiklonit víc k tomu, co se tam hrát dá.

Za pár tisíc korun dnes může člověk pracovat se stejnými prostředky jako nejlepší producenti

Těžké bylo jen vyrovnat se s tím, že už nestojím s kytarou na pódiu a nezpívám

Jste zároveň i promotéři, a pokud ano, tak proč, co vám to dává?

Pišto: Ne, nejsem. Díky bohu. Jsem katastrofální marketér.

David: Mě baví eventy organizovat a pořádat, je to pro mě určitý odpočinek. Naopak si můžu aspoň udělat to, co já považuju za dobré nebo zajímavé. Myslím si, že je spousta projektů, které by měli lidi slyšet a jim

David: Pro nás je důležité, aby ty tracky bavily nás. Ať už jsou chillout, nebo úplný ambient. Naživo je potom modulujeme třeba do tanečnějších rytmů a riffů, ale to dost záleží na příležitostech a na tom, jak funguje odezva publika.

Jimmy Pé: Mně to je úplně jedno. Spíš řeším ten vnitřní pocit a momentální nastavení, jestli chci udělat víc emotivní, nebo naopak víc taneční věc. Poslední dobou vyhrává spíš klubovka, ale nové album určitě nechci taneční. Rád bych na něm začal pracovat co nejdřív, ale pořád se zatím nedostavuje ta správná nálada a směr, kterým bych chtěl, aby se celé ubíralo.

Je dobré dělat věci uvnitř scény DIY modelem? Cítíte se vůbec být součástí nějaké scény, movementu?

Pišto: Pokud máš na mysli produkci, myslím, že DIY zválcoval všechno. Za pár tisíc korun může člověk pracovat se stejnými prostředky jako nejlepší producenti. Co se týče všech ostatních věcí spojených s hudbou, myslím, že nám fatálně schází konektivita s okolními zeměmi. O těch západních ani nemluvím. Jednou se to možná povede změnit. Cítím se být součástí nějakého subžánru se zvukem, který má pár producentů ve světě, píšeme si, ale jestli se to dá nazývat scénou, to netuším. U nás tedy zatím určitě ne.

David: Asi je, my tak děláme všechno, ale nejde to úplně ve všem. Musíš se podřídit,

věnovat pozornost. Úplně ideální je, když se to sejde tak, že je ten event sponzorovaný a nemusíš tolik přemýšlet, abys měl na chleba. Jinak je to strašně těžké tady uspět s něčím alternativním.

Jimmy Pé: Ne, nejsem promotér.

třeba pokud chceš zapracovat na promu nebo šířit svou hudbu. Tam je strašně důležitá spolupráce s jinými lidmi. Jinak my se cítíme být součástí leda tak spolku štamgastů v Restauraci na Annenské v Brně. Jiný movement nevnímám.

Jimmy Pé: Osobně zatím jinou možnost ani neznám. Je dobré díky tomu zjistit, co je ta druhá, neméně podstatná stránka hudby. Byl bych ale rád, kdybych kolem sebe měl lidi, kteří by dokázali posunout moje věci někam dál, a doufám, že to jednoho dne i přijde.

Jaký byl první impuls k tomu vůbec se začít věnovat elektronické hudbě? Máte předchozí zkušenost z jiných žánrů, hraní v kapele například, a jak vnímáte ten rozdíl, pokud nějaký je?

Pišto: V kapele stále hraju, v ní se míchá elektronika i s živými nástroji, takže jedno druhému pomáhá. Největší rozdíl je v tom, že jako FVLCRVM pracuju sám, v kapele zase kolektivně. Obojí má svoje pro a proti. Například vozit velkou nástrojovku na každý koncert s kapelou je peklo. Ale zase na druhou stranu cestovat sám jako FVLCRVM na místa, kde jsem nikdy nebyl, je také na houby.

David: Když nás to v předchozí kapele Luis Bunuel přestalo bavit, ale měli jsme strašnou touhu hudbu dělat – jenom jsme věděli, že už musíme jinak, začali jsme se věnovat dýdžejingu, ale protože jsme měli zkušenosti s hrou na nástroje, tlačilo nás

to se k tomu vracet. Z toho vznikly počátky Himalayan Dalai Lama. Těžké bylo jen vyrovnat se s tím, že už nestojím s kytarou na pódiu a nezpívám. Nakonec ale převážily výhody, jako že můžu hudbu dělat každý den, můžu ji dělat doma, na cestách, že můžeme doslova složit to, co nám naservíruje naše představivost. Je v tom obrovská volnost.

Jimmy Pé: Já jsem měl nejdřív punkovou kapelu, ale protože mě bavilo se zdokonalovat v hraní na kytaru, časem jsem s kapelou skončil. Zásadní a důležitý bod zlomu byl, když mi kamarád pustil koncert Radiohead. Tehdy se mi změnil život a pomalu jsem se přes remixy Radiohead začal dostávat k elektronické hudbě.

Máte nějaké doporučení na horké zboží ve vašem okolí, jméno, které je dobré sledovat?

Pišto: Jak už jsem zmiňoval, moc se o domácí věci v poslední době nezajímám, ale mimo ty známější projekty jsou pro mě momentálně atraktivní projekty Stratasoul, Whithe a Stroon.

David: My v Brně milujeme producentku a cellistku Makak.

Jimmy Pé: Můžu určitě doporučit projekt Bulp, který tvoří sourozenecké duo, bratr se sestrou. Jsou velmi šikovní, držím jim palce, a pokud byste měli možnost je někdy vidět hrát živě, tak určitě jděte, je velká šance, že vás to osloví.

JIMMY PÉ

Jimmy Pé má za sebou asi nejvíc zkušeností i nejvíc vydaného materiálu a je zároveň spolutvůrcem netlabelu Gergaz, na kterém všechny tři projekty, tedy Jimmy Pé, FVLCRVM i Himalayan Dalai Lama vydávají. Jimmy je ze Slovenska, vyrostl na punku, hrál v kapele, v současnosti je sám sebou a noří se do temných vod zlomených beatů. Jeho charakteristicky pulzující věci oscilují mezi euforií a melancholií, nebere si moc servítky, co se týče dodržování nějakých žánrem nastavených mantinelů, a i proto jsou jeho tracky i remixy vyhledávané a najdete je v setech opravdu velkých jmen jako je Gaslamp Killer, Baauer, Dj Craze, UZ, Deadelus a dalších. Hrál pětkrát na Szigetu, na Pohodě, předskakoval Hudson Mohawke, Four Tet, Thundercat, A-Trak, RL Grime i Dorian Concept. Má před sebou, i přes velkou skromnost, světlou a vzrušující budoucnost.

FVLCRVM

Pišta Královič alias FVLCRVM. Jeho projekt vnikl tak trochu náhodou jako vedlejšák frontmana slovenské math-popové kapely NVMERI, někdejších The Uniques. I on vydává svou hudbu na Gergaz, jsou s Jimmym Pé navíc spolubydlící, byť každého zvuk je charakteristický, neopisují od sebe. FVLVRVMa miluje vlivné slovenské Rádio FM, Machinedrum ho nechal remixovat svůj track a zahrál si taktéž po boku velkých jmen elektronické scény – Hudson Mohawke, Just Blaze, Pomo, Tokimonsta, Falty DL a dalších. Hudebně se pohybuje na hřišti jersey clubu, footworku, future beats a grimu. Je strohý, přitom ale velmi citlivě organický.

HIMALAYAN DALAI LAMA

Brněnské duo tvoří David Novotný a Kryštof Matěj. Jde o ambientní elektronický projekt, jeden z mála, který ambiciózně překročil hranice nejen Brna, ale i České republiky. Už v roce 2015 vydali několik singlů, zremixovali své idoly Arms & Sleepers a vyjeli na low-costová turné s kapelami Lucidlabrador z Anglie nebo Red Amp z Německa. Taktéž jsou v péči labelu Gergaz, kde jim poměrně nedávno vyšla debutová deska LAMA balancující na hraně elektroniky a triphopu a můžete na ní dostopovat i odkazy na Slow Magic, Arms & Sleepers nebo Radiohead. Jsou delikátní a v kuloárech se o nich mluví jen v dobrém. Pod hlavičkou Sad Boyz Industries se starají o kulturní povznesení brněnské hudební scény tím, že pořádají chic, cool a sexy parties na hezkých místech, s hezkým designem a lákavým line-upem.