Doby, kdy psychedelici Dandy Warhols skládali geniální melodie, už jsou fuč. Na devátém albu frontman Courtney Taylor pokračuje v servírování hloubavých skladeb, které nahrál na kazeťák ve vlastním sklepě. Distorland nabízí melancholické i energické momenty. Z hlavy se vám ale vykouří rychleji než Zemanova první ranní cigaretka. (VOT)

„Natočili jsme desku v zahraničí“ konečně přestává být jen marketingovou nálepkou. EP Home je toho důkazem – nabízí precizní zvuk, který bere dech. Nestreamujte a nesázejte na poslech na notebooku, tady se skutečně vyplatí koupit cédéčko a postaru si je pustit na plný pecky na věži. Home je radost poslouchat, ovšem přenést kouzlo nahrávky na pódia bude pro kapelu oříšek. (JK)

Druhé album v Los Angeles usídleného dívčího tria Bleached je solidní kolekce indie-rockových songů s punkovým přelivem. Víc fashion než velké umění. Do teenagerského seriálu skvělé, do filmu o nočním životě v LA super. Lehce retro rokenrol a trocha punku. Sestry Jennifer a Jessie mohou být v klidu. I v evropských klubech to bude fungovat. (KB)

Brooklynská čtveřice už dávno platí za symbol kvality, který nezávislé scéně nastavuje laťku. Na páté studiovce se odklání od neučesané bezprostřednosti, songy staví kámen po kameni a zapojuje nové nástroje. Drží si ale rukopis, a tak nechybí velvetovská atmoška, post-punkové vlivy ani garážové móresy. Skvělá deska. (VO)

Rumunská, původně svatební kapela slaví dvacetiny s novou studiovkou. Hudebně jsou kořeny stále na Balkáně, ale citelně přibyla inspirace, kterou skupina posbírala na cestách. Od Screamin‘ Jay Hawkinse až po Latinskou Ameriku. Album je celkově jeden velký mejdan navoněný rakijí a čubricou, člověka vyloženě tahá na parket do kola. Radost poslouchat. (JK)

Velkorysý projekt vznikl k čtyřstému výročí úmrtí nejslavnějšího dramatika a milovník tklivých melodií k němu přizval řadu hostů, kteří recitují či zpívají Shakespearovy sonety, takže album skáče mezi žánry a místy koketuje s klasikou a někde jde zas spíše o působivé melodramy. Pozvání však přijaly i třeba herečky Helena Bonham-Carter nebo Carrie Fischer a také Florence Welch. Pozoruhodná kuriozita! (AKO)

Třetí album švédského tria je podobný hybrid jako mytické zvíře zajdalen na jejím obalu. Tu trocha pohodového R’n’B, tady nálož mainstreamového popu a tam zas syntezátory říznuté kytarami. Tahle směska, kterou sjednocuje špičková produkce, překvapivě funguje. Zábava pro taneční parkety i rádia. Popárna jako kráva, ale chytrá. (VOT)

the dandy warhols

Distortland

We On the Moon

Home

Bleached

Welcome the Worms

Parquet Courts

Human Performance

Fanfare Ciocarlia

Onwards to Mars

Rufus Wainwright

Take All My Loves – 9 Shakespeare Sonnets

MIIIKE SNOW

iii

Letošní další, až překvapivě vychvalovaná filmová verze Knihy džunglí, má soundtrack od skladatele Johna Debneyho a vedle Dr. Johna si tentokrát zazpívali i Bill Murray, Scarlett Johansson a Christopher Walken. Jejich sympatická civilnost vyvažuje pochopitelnou megaporci medové romantiky a všech myslitelných kýčů filmové hudby. Takže pozor na dojetí při bloudění lesem smyčců. (AKO)

Osmadvacetiletý songwriter zpívá a skládá, jako kdyby byl přímým potomkem Boba Dylana. Na svém třetím albu ale neinterpretuje 60. léta jako žádné zkostnatělé retro. Singing Saw má navzdory jednoduchosti silnou atmosféru a chytí už na první poslech. Zaručený tip třeba pro fanoušky Kurta Vileho. (VO)

Zpěvačka Frankie Cosmos se stává ozdobou pojmu lo-fi. Při poslechu její druhé desky se budete cítit jako teenagerka, která se na kole projíždí vedle kanálů v srdci zasněného Amsterdamu. Přímočaré indiepopové skladby, v nichž umělkyně zpívá například, že tuhle část songu ještě nedopsala, působí nebezpečně roztomile. Třicet minut čiré upřímnosti. (VOT)

Woodkidovo album The Golden Age jsem si zamiloval. Jestli má někdo ze současných skladatelů cinematický přesah a dokáže pracovat s hudebními náladami tak efektivně, jako by pracoval s popisnějším obrazem, je to právě Woodkid. Jeho soundtrack k brutálnímu thrilleru Desierto o mexickém ilegálním migrantovi je signifikantně dechberoucí. Potřebujeme novou Woodkidovu desku. Nutně. (KB)

Různí

THE JUNGLE BOOK OST

Kevin MorbY

Singing Saw

frankie cosmos

NEXT THING

Woodkid

Desierto

Písničkář s akordeonem, proč ne? Díra na trhu by tady byla. Debut Ústečáka Petra Lüftnera ji ale nejspíše nezaplní. Silný je v momentech, kdy zpívá o svém domovském městě a kraji, ale se sociální satirou se dostává na dostřel nechvalně známých Peterka a spol. Produkce Ondřeje Ládka je cítit intenzivně, překvapí hostování Lukáše Bundila ze skupiny Slza. (JK)

Minimalismus. Repetice. Odkazy na Philipa Glasse a Stevea Reicheho. Fragmenty. Experimentální rozhraní. Atmosférické ruchy a poruchy. Náznaky, náčrty, nedokončené nastíněné motivy. Provokace. Minimalismus. Monochromatická samota, odtažitost, odosobnění. Prázdné konce. Smířlivá smrt. Geniální EP. (KB)

Belgičani Goose mají venku čtvrté album, jupí! Textově stále stejné klišé, kompletně osmdesátkový sound je patetický, ale vlastně milý. Vokální linky jsou tak těžce editované, až téměř ztrácejí nějakou identitu a lidský faktor. Dalo by se najít opravdu hodně kazů, ale ve výsledku je to celkem milá elektronická deska, trochu old fashion, ale taneční a romantická. (KB)

Opět tři ženy. Z Atlanty. Páté album. L7 ani The Distillers to nejsou. Jako by jejich naježenému punku vypadaly mlíčňáky. Nosebleed Weekend je sice liberálnější, co se týče stylů, pohybuje se na ose od feministicky kostrbatého punku přes trochu garage, surf až po lehké experimenty. Ale vlastně celkem fajn. Bikini Kill a Ty Segall hledají komunikační kanál z minulosti do současnosti. (KB)

Har Mar Superstar byl skoro zapomenut, a pokud nějaká vzpomínka zůstala, tak spíš na jeho komickou postavu, neustále se obnažující v rozporu s jakoukoli estetikou. Jenže jeho nová deska je velké překvapení, protože Sean Tillmann se na ní naprosto vážně vyznává ze svojí lásky ke klasickému Motown soulu. A je to skvělé! Padesátkový bubblegum pop, šedesátkový soul a retro synth pop, úžasná nostalgie a skvělé album! (KB)

Na pátém albu (a prvním pro osvědčené Slnko records) slovenského folkového písničkáře doprovází Spontánne hudobné zoskupenie a rozhodně ho lze doporučit všem, kteří mají rádi třeba Zrní. Upřímné, i když občas lehce naivní písničky disponují silnými melodiemi a signalizují, že muzikant, který v minulosti zkoušel i metal či hip hop, konečně našel svou ideální polohu. (AKO)

Box sedmi cédéček mapující Pospíšilovu kariéru mezi lety 1978 až 1993 je krásnou oslavou zpěvákových šestašedesátin. Reedici šesti studiovek doplňuje kompilace singlů. Je velká škoda, že jsme se v bookletu nedočkali průvodního slova, ale ještě je čas. Novější část kariéry totiž brzy doplní další box nazvaný Route 66 – Exit 2. (JK)

Byly časy, kdy praotce post-punku poháněla chuť experimentovat a za čtyřicetiletou kariéru jen zřídka šlápli vedle. V poslední době se ale upínají hlavně ke studiové práci a plní si svůj sen o dokonalém zvuku. Jejich nový release je vypiplaná klasika, byť jednolitá co do tempa i nálady. To ale zachraňuje kraťoučká stopáž. (VO)

Britská dámská čtveřice navazuje comebackovým albem přesně tam, kde před deseti lety skončila. U slušně udělaného mainstreamu, který se hezky poslouchá, ale nic po sobě nezanechá. Pro fanoušky je deska událost, protože návrat dlouho nikdo nečekal. Ostatním ale nenabízí nic víc než nálož romantického popu předchozí generace. (JK)

Petr Lüftner

Až se příště narodím

Nosaj Thing

No Reality

Goose

What You Need

The Coathangers

Nosebleed Weekend

Har Mar Superstar

Best Summer Ever

NANY HUDÁK & SHZ

Jazyk duší

Luboš Pospíšil

Route 66 – Exit 1

Wire

Nocturnal Koreans

All Saints

Red Flag