-
Byla to zatím největší tuzemská hudební akce roku. Australské rockové legendy AC/DC dorazily s obří produkcí a frontmanem Guns N‘ Roses Axlem Rosem za mikrofonem. A roztřískali předsudky.
text Iva Boková
foto KAREL ŠANDA
AC/DC & Axl Rose
Axl to ustál
4
naživo
1
-
Informace o tom, že se ke kapele opravdu připojí Rose, některé fanoušky zarmoutila, jiné doslova naštvala a jali se vracet vstupenky. Většina příznivců AC/DC si ale lístky ponechala, protože bylo předem jasné, že mají možnost zažít zásadní momenty hudební historie, které se s největší pravděpodobností už nikdy nebudou opakovat.
AC/DC přivezli do Prahy opravdovou monster show. Pro návštěvníky aktuální části evropského turné připravili velkolepou podívanou, hutný silný zvuk, velkou produkci s typickým obřím zvonem, pyrotechnikou, majestátními děly, propracovanou hrou světel a hlavně obrovskou energií. Přestože jsou pánové v pokročilém věku, neskutečný elán by jim mohli závidět i dvacátníci. Po stranách obřího pódia nechyběly dvě velkoplošné obrazovky, takže i ti, kdož nedorazili hned po otevření areálu a už pak neměli šanci se prodrat někam blíž k pódiu, hezky viděli i slyšeli.
Na 60 tisíc lidí si užilo koncert, jehož absolvování by pro každého, kdo se považuje za rockového fanouška, mělo být aspoň jednou za život povinností, velmi příjemnou povinností. A to i bez frontmana Briana Johnsona, za kterého zaskočil mnohými neoblíbený či zesměšňovaný zpěvák Guns N’ Roses Axl Rose.
A světe div se! Axl Rose to ustál! A nejen to, dokonce mile překvapil. Že koncert uzpívá, se celkem dalo předpokládat vzhledem k tomu, že kapelu sám požádal o spolupráci. No uzpívá, respektive odmečí nebo chcete-li odkvičí, protože právě takový hlasový projev se u něj za poslední desetiletí stal standardem, nicméně někoho jeho hlas tahá za uši, jinému nemusí vadit, a dalšímu se dokonce líbí. Axlovi nelze upřít, že je rocková ikona a nejen jako host AC/DC si tedy zaslouží jistou míru respektu. To, že celý koncert zvládl s grácií a snad až s pokorou vůči legendárním kolegům i fanouškům, každopádně mohl
naživo
4
2
-
Letiště Letňany, Praha, 22. 5. 2016
být pro mnohé až šok. Ukázal také, že je ve formě a možná si nakonec pochybovače a „hejtry“ získá na svou stranu.
Po Vídni byla Praha druhým místem, kde se Axl pohyboval na pódiu po svých. Předtím zpíval z trůnu, který si vypůjčil od frontmana Foo Fighters Davea Grohla poté, co si hned na prvním vystoupení po reunionu nejslavnější sestavy Guns N‘ Roses v klubu v Los Angeles zlomil nohu. Po dlouhém molu se tak přibližoval fanouškům, lehce si podupával do rytmu či se pokoušel tančit a jen chvílemi se opíral o praktikábl, aby si zdlahovaná končetina odpočinula.
Pokud se týká muzikantů, byla to tak trochu one man show. Tím mužem, který ovládl obří pódium ve tvaru ďábelských rohů, ovšem nebyl Axl, ale šedesátiletý kytarista Angus Young v typických šortkách, v košili a s bekovkou na hlavě, který po celé dvě hodiny jel jako elektrická myš. Tradičně po pódiu naběhal kilometry a publikum v Letňanech si naprosto získal. Nevadilo ani obligátní, ke konci možná až moc dlouhé kytarové sólo v závěru koncertu.
AC/DC nevynechali jediný z velkých hitů, těch nejstarších i novějších. Zazněly pecky
jako Rock Or Bust, You Shook Me All Night Long, TNT, Thuderstruck, Rock‘n‘Roll Demnation, Hells Bells a řada dalších. Srdce některých fanoušků zaplesala, když kapela poprvé po víc než pětatřiceti letech zahrála skladbu Touch Too Much, kterou s ní nazpíval zesnulý někdejší frontman Bon Scott. Nikdo už zřejmě ani nesnil o tom, že by tato píseň snad někdy mohla na koncertě AC/DC zaznít.
Některým návštěvníkům mohly náladu krátce pokazit problémy se speciálními platebními kartami, bez kterých nešlo pořídit žádné občerstvení. Už když nutnost jejich použití pořadatelé oznámili, mnozí hřmotně remcali. Vadilo jim, že se musí někde registrovat, pak vyzvedávat kartičku, nabíjet na ni kredity a teprve poté můžou na pivo. Ale vezměme to z té lepší stránky – kartička každému zůstala, takže vlastně všichni za pár korun získali takový malý upomínkový předmět. Ty větší a zásadnější problémy samozřejmě pořadatelé po koncertě řešili individuálně.
Koncert to byl celkově impozantní, megalomanský, příjemný, i když ten úplně euforický pocit nadšení se nedostavil. Ale jak u koho… Objektivně zhodnoceno: byl to ten slibovaný hudební zážitek na celý život.
naživo
4
3
-
naživo
4
4
Předchozí článek:
Mumford&Sons: Euforie napříč arénou
Další článek:
Mika: Duhový kabaret radosti