ANOHNI

HOPELESSNESS

1. Drone Bomb Me

2. 4 DEGREES

3. Watch Me

4. Execution

5. I Don‘t Love You Anymore

6. Obama

7. Violent Men

8. Why Did You Separate Me from the Earth?

9. Crisis

10. Hopelessness

11. Marrow

Osobitá nahrávka jako celek vyvolává slzy, kterým se ubrání jen velmi odolný posluchač

Název Hopelessness je pro novinku skutečně odpovídající. Ač zní díky svěžímu elektronickému zvuku méně intimně, a dokonce i optimističtěji než pianové dojáky z předešlé tvorby, tématy jednotlivých skladeb nás zavádí do stavu silné sebereflexe a beznaděje. Umělkyně se věnuje celospolečenským útrapám ve všech podobách. Od globálních problémů jako změna klimatu a ničení naší planety (4 DEGREES) přes zneužívání dětí a neustálý dohled, kterému jsme vystaveni (Watch Me) až po válečné konflikty v Afghánistánu a jinde na světě (Drone Bomb Me). To vše v hávu podmanivého popu s prvky R&B a rukopisem staré(ho) dobré(ho) Antony(ho). Vzhledem k tomu, že od dětství žije v USA, zaměřuje se i na čistě americké záležitosti v kontextu zbytku světa. Kvůli stále fungujícímu trestu smrti v některých státech přirovnává Ameriku k totalitní Severní Koreji a Saudské Arábii (Execution). Srdceryvně se omlouvá za mučení vězňů ve vojenské základně Guantánamo (Crisis). No a nemusíte být experti přes politiku, abyste se dovtípili, koho zpěvačka zklamaně kárá ve vleklé ódě s názvem Obama.

Osobitá nahrávka jako celek vyvolává slzy, kterým se ubrání jen velmi odolný posluchač. Zároveň ale poskytuje jistou naději, vzpruhu a podporu lidí, aby uvažovali sami za sebe, ne jako stádo ovcí pod tíhou vlivů konzumní společnosti. Hned několik songů v čele s úvodní trojicí navíc zaručeně obstojí na jakémkoli tanečním parketu. Vzniká tak nevídaný hudební paradox smutku a radosti, který disponuje vrcholnou hudební i autorskou formou. Sólový debut Anohni je zkrátka hořký, ale veskrze překrásný.

Kdyby vám před pár lety někdo řekl, že Antony Hegart vydá album plné syntezátorů a na první poslech docela vesele znějících písní, asi byste se mu vysmáli. Možná by dotyčnému nevěřila ani samotná zpěvačka. Její život se ale výrazně změnil. Patří mezi nejvlivnější transgenderové osobnosti na světě, získala nominaci na Oscara a všem dává daleko výrazněji najevo, kým je a jak se cítí. Od své dosavadní činnosti v rámci Antony and the Johnsons si dala pauzu na neurčito. Pseudonym si změnila na jméno, kterým ji už několik let adresují její nejbližší, a sice Anohni. Pastorální pianové balady, z nichž sršely hluboké emoce, osobní trápení i znovunalezené naděje, vyměnila za ambientní elektronický pop. Ač se to může jevit jako nesmysl, který nedokáže fungovat, ve skutečnosti vznikl přesný opak.

První dílo sólové dráhy má totiž vše, co se od kvalitní desky požaduje. Od první sekundy si vás podmaní prvotřídní produkcí, za níž stojí avantgardní Oneohtrix Point Never a hlavně uznávaný Hudson Mohawke, který jinak spolupracuje s Kanyem Westem nebo Drakem. Směs vydatných synťáků a dunivých beatů zrychlujících srdeční tep ovšem jen sekunduje hlavní přednosti alba. A to osobnosti protagonistky, která na světě nemá obdoby a i po čtyřech řadových albech má stále veliký potenciál uměleckého růstu. Anohni a její hlas si za žádných okolností nespletete. Až letos nám ale předvedla, že se v ní skrývá ještě víc, než si mnozí mysleli.

Transgenderová vize beznadějného světa

Antony z Antony and the Johnsons se změnil na ženu a coby Anohni překopala svůj zvuk vzhůru nohama. Vznikla z toho jedna z nejsilnějších politických desek posledních let.