Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Novinky

Headparáda

Headparáda

Zaostřeno

Gaia Messiah

tvrdý holky jsou znovu spolu

Ve studiu

November 2nd

Zdrželi nás Reef

Zaostřeno

Street Food Rocks

Rock for People chce nabídnout nejlepší…

Pohled

Plastic People

aneb jak roztrhnout žížalu

Zaostřeno

Čistý festival

Můj soundtrack

Charlotte (Subways)

A6 umřu, všichni budou Kylie

Čerstvé (z)boží

Blacksheepboy

Dělat si svoje (v rouše beránčím)

Zaostřeno

Aerodrome

Metalová i punková vichřice pod střechou

Headliner 1/2

Midi Lidi

Přiznat vlastní slabost není slabost

Headliner 2/2

Give Masterpiece a Chance! Midi lidi píseň po písni

Headliner 1/3

Black Sabbath

A tak vznikl metal

  • text Jarda Konáš

    foto Live Nation

    Black Sabbath

    A tak vznikl metal

     

    10

     

    headliner 1/3

    1

  • Je to konec jedné legendy. Legendy, díky níž dospělo několik dalších generací tvrdé hudby. Black Sabbath jsou dnes na posledním turné, v rámci nějž vystoupí 30. 6. v pražské O areně. Koncerty hrají pod názvem The End. Jaké ale byly začátky fenomenální kapely? Jak vypadala cesta ke slávě, kterou museli kluci z periferie absolvovat? Pojďme se po ní projít.

     
     

    10

    headliner 1/3

    2

    Všichni čtyři pochází z Astonu, dělnické čtvrti Birminghamu plné továren, sléváren a laciných putyk. To místo v sobě mělo depresi, marasmus i temnotu zakořeněné hluboko a prorůstalo každým, kdo třeba jen projížděl. Birmingham se stal za války coby průmyslové centrum cílem několika německých náletů a ještě v šedesátých letech byly některé čtvrti a areály v sutinách. Navíc zaostávalo za bohatšími anglickými městy, takže zatímco Liverpool už žil beatlemánií a tamní kluby lákaly neony na vystoupení v rytmu merseybeatu, v Birminghamu se stále svítilo plynovými lampami a do tance bylo málokomu. V tomto šedivém a smutném prostředí vyrůstali Ozzy Osbourne, Tonny Iommi, Geezer Butler

    a Bill Ward. Věkově je od sebe dělilo jen pár měsíců, takže se potkávali na stejných hřištích i školních chodbách. A i když o sobě navzájem nevěděli, bylo otázkou času, kdy se jejich cesty protnou. Což se nakonec povedlo díky naprosto fádnímu začátku nespočtu kapel – seznámení na inzerát.

    „Ozzy Zig, vokalista, požaduje kapelu. Vlastní vlastní aparát.“ Tak znělo avízo v hudebním časopisu, kterým listovali kytarista Tonny Iommi a bubeník Bill Ward hledající k sobě zpěváka. Iommi se trochu děsil, neboť si pamatoval jednoho Ozzyho ze školy a o tom věděl jediné – že nedokázal zazpívat ani notu. Pochyboval však, že by si takový člověk dával inzerát do novin, a rozhodl se to zkusit.

  •  
     

    10

    headliner 1/3

    3

    Ozzy Osbourne byl kluk ze školy, co neuměl zazpívat ani hoří.

    Nenáviděli nás

    Jenže Ozzy v té době naopak noviny inzeráty doslova bombardoval. Sháněl práci, toužil po hraní v kapele, a když hudebníkům otevřel dveře, Iommi na chodníku zbledl. Byl to ten kluk ze školy, který nedokázal zazpívat ani hoří. Jenže se neviděli dlouhou dobu a Ozzy na sobě hodně zapracoval. S kamarádem Geezerem Butlerem nějakou dobu hráli blues, což se shodovalo s repertoárem Iommiho a Warda. Ti zase ve dřívějších kapelách dlouho hráli bluesové a rock‘n‘rollové standardy, Ward je navíc piloval ještě ve školním orchestru.

    Když se dal kvartet na zkoušku dohromady, bylo jasné, jakému žánru se chtějí věnovat. Nezávisle na sobě měli nacvičené stejné skladby, neboť, jak Bill Ward vzpomíná v biografii kapely z pera Stevena Rosena, druhá polovina šedesátých let byla na Ostrovech zlatá éra blues: „John Mayall měl v Anglii obrovský vliv. Ovlivnil Cream, The Yardbirds a Jimmyho Page dávno předtím, než vznikli Led Zeppelin. V Anglii existovala nezávislá bluesová scéna. Beatles si dělali svoje, přijel Jimi Hendrix (...), přicházely kapely jako Jethro Tull, Colloseum Johna Hisemana, The Keef Heartley Band a další.“ Kromě toho vznikala celá řada

  • Nenáviděli nás. Čekali taneční kapelu a my pořád hráli blues

     
     

    10

    headliner 1/3

    4

    Ale právě po tomhle koncertě jsme začali skládat vlastní věci.“


    Zrození metalu

    Po zkušenosti z Henry‘s se zároveň hudebníci rozhodli ještě k jednomu důležitému kroku. Změně jména, aby už nikdy nedošlo k podobnému omylu. Tak se zrodil Black Sabbath, nekompromisní název, který měl brzy vstoupit do dějin. Než ale začali dávat dohromady původní repertoár, zbýval vyřešit nový problém.

    Na jednom z koncertů, kdy Black Sabbath předskakovali Jethro Tull, přišel za Iommim Ian Anderson a zlanařil jej k sobě do kapely. Dokonce se jako člen Jethro Tull objevil ve slavném filmu Rolling Stones jménem Rock‘n‘roll Circus. Black Sabbath se najednou ocitli bez kytaristy a domluvené koncerty odvolali na neurčito, což byl pro hudebníky zásadní problém. Honoráře za hraní byly tehdy u začínajících kapel okolo pětadvaceti liber za vystoupení, a aby se Ozzy a jeho kolegové uživili, hrávali pět šest dní v týdnu, někdy dokonce v několika sálech během jednoho dne. Z tohoto rytmu najednou vypadli, ale než se začali poohlížet po novém spoluhráči, Iommi se vrátil. Nevyhovoval mu Andersonův styl. „Neměl jsem z toho dobrý pocit, a tak jsem odešel. Jethro Tull mi nejdřív připadali skvělí, ale nebavilo mě hrát v kapele, která má kapelníka, což byl styl práce Iana Andersona.“

    Black Sabbath se po měsíční pauze vrátili na pódia, ale něco už přece jen

    „Spletli si nás se Simpsonovou kapelou,“ vzpomíná v biografii Iommi. „Jak jsme se blížili ke vchodu, odrbaní flákači z periferie, všimli jsme si, že všichni ostatní mají obleky a motýlky. Říkali nám: Vy jste kapela, co? A my na to: Jo. Načež někdo prohlásil: Líbí se mi váš nový singl. Tak odpovídám: Jo, díky, paráda. Žádný singl jsme neměli. Samozřejmě netrvalo dlouho, než jsme přišli na to, která bije. Uvnitř se potvrdilo, že nás najali omylem, a nás pohled na tolik lidí s motýlkem přiváděl k zuřivosti. Stručně řečeno, zahráli jsme a málem jsme za to zaplatili životem. Nenáviděli nás. Čekali taneční kapelu a my pořád hráli blues.

    nových kapel, například Fleetwood Mac, které společně s výše jmenovanými tvořily alternativu k pop music.

    To fascinovalo i Black Sabbath, kteří tehdy pod jménem Earth (ještě dříve Polka Tulk) hráli staré bluesové klasiky i soudobé interprety a na vlně žánru, který okouzlil mladou Anglii, se nadšeně vezli. Až do jednoho zlomového koncertu 16. září 1968 v birminghamském klubu Henry‘s, který jim domluvil místní jazzový hudebník Joe Simpson.

  • bylo jinak. Iommi přiznal, že jej kratinké angažmá v Jethro Tull i tak změnilo. Poučil se, že, kapelník nekapelník, musí mít těleso řád. Někdo je musí vést, udržovat disciplínu, dirigovat zkoušky i přípravu koncertu. A protože zbylí členové podobnou zkušenost neměli, polovičním kapelníkem se stal právě Iommi. Polovičním proto, že z tvůrčího hlediska zůstali Black Sabbath naprosto volnomyšlenkářským tělesem bez kormidelníka, což Bill Ward okomentoval následovně: „Většina písní na prvních třech albech jsou jamy. Trochu jsme je vypilovali,

     

    První singl Black Sabbath jménem Evil Woman se moc neujal.

    Black Sabbath – Evil Woman

     
     

    10

    headliner 1/3

    5

    Při skládání poslední desky Black Sabbath.

  • Chodili na nás lidi v řetězech a kůži a na prdeli měli díry

    Většina písní na prvních třech albech jsou jamy

     
     

    10

    headliner 1/3

    6

    Dost to vypovídá o tom, v jakém duchu začala kapela po Iommiho návratu pracovat na svém debutu. Je důležité dodat, že krátký odchod nepřinesl žádný rozkol jak mezi spoluhráči, tak kapelami navzájem.
    Ian Anderson patřil mezi velké podporovatele Black Sabbath a společně s Alvinem Lee z Ten Years After tito dva tehdy už uznávaní umělci pomáhali čtveřici v rozjezdu. Domlouvali jim koncerty, protlačili je do rádií, nadhazovali jejich jména v rozhovorech. To v kombinaci se specificky temnou hudbou způsobilo, že se na Sabaty začalo chodit do klubů a jejich jméno z izolovaného industriálního regionu konečně prosáklo do Londýna a následně zbytku Británie. Zafungovala šeptanda a začalo se dít něco nového. Něco nepopsatelného, ale hmatatelného, jak vyprávěl Bill Ward: „Do té doby platilo, že když dojde v Anglii na blues, lidé sedí a pokyvují hlavami. Teď to ale vypadalo jinak. Děti na koncertech křičely. Začaly se dít i jiné věci. Chodili na nás lidi v řetězech a kůži a na prdeli měli díry. Ta změna se mi odehrávala před očima. Objevilo se něco úplně nového. Nejdřív to byly jen malé hloučky v našem publiku.

    ale v podstatě je to všechno jen: Raz, dva, tři, jedem!“

    Šlo skutečně o historický moment, neboť se v originálním znění sabatovské biografie mluví o zrození tzv. headbangers, což je subkultura, která by se u nás dala nejblíže označit jako metaláci, případně v širším slova smyslu máničky. Jejich lodivody byly v Británii dvě kapely. Black Sabbath a Led Zeppelin. A zatímco za Zepelíny šly právě máničky ve zvonáčích, Sabati a jejich fanoušci začali budovat podhoubí, ze kterého se později zrodil metal.


    Závod se Zepelíny

    Ostatně tehdejší hudební publicisté, kteří nečekali tak prudké košatění britské alternativní scény, pojmem heavy metal začali na konci šedesátých let označovat spoustu kapel. Stačilo k tomu hrát blues na trochu přepálené kombo. Své si s touto nálepkou užili Led Zeppelin, Jimmy Page je na ni dodnes alergický a novináři, kteří před ním tento pojem vytáhli, mohli v lepším případě

    Časem jsem si uvědomil, že se formuje celá nová generace s vlastními názory, kulturou, vzhledem a oblečením. Rostlo něco úplně čerstvého a bralo to šťávu z naší hudby.“

  •  
     

    10

    headliner 1/3

    7

    Kapela v tvůrčím procesu po letech plných divokých večírků i provokací.

    počítat jen s ukončením rozhovoru. To samé platilo pro Deep Purple, asi rockově nejčitelnější nováčky té doby. Black Sabbath to ale nevadilo. Naopak, zhostili se role kmotrů žánru s plnou parádou a byli rádi, že se díky tomu konečně můžou nějak mezi laiky odlišit od Led Zeppelin, ke kterým je kritici neprávem přirovnávali. Kořeny měli stejné, to ano, obě kapely těžily z blues, Plant s Bonhamem navíc pocházeli z Birminghamu a udržovali se Sabaty velmi přátelské pouto. Vládla mezi nimi zdravá rivalita, Ward se od Bonhama učil určitým bubenickým postupům a čas od času spolu vyráželi jen tak ve dvou na pitky po okolních hospodách.

    Přesto Black Sabbath mírně znejistěli, když uprostřed jejich roztočeného debutu vydali Led Zeppelin první desku. „Zeppelin měli desku venku,“ vzpomínal Ward, „a mojí největší obavou – a byl to sobecký strach – bylo, že až vyjde naše album, kritici si na nás smlsnou a označí nás za klon Led Zeppelin. John Bonham i já jsme už dlouho hráli stejným agresivním způsobem a já jsem si nejdřív pomyslel: Je to v prdeli! Pak se ale ukázalo, že jeho kapela hraje něco jiného, takže to bylo jedno.“

    Debutové album Black Sabbath vzniklo během dvou dnů, z toho pouhých dvanáct hodin zabralo nahrávání, zbytek

  •  

    Ve skladbě War Pigs je všechno, o co tehdejším Black Sabbath šlo.

    Black Sabbath – War Pigs

     
     

    10

    headliner 1/3

    8

    postprodukce. Odhady na náklady se podle jednotlivých členů liší, ale pohybují se mezi čtyřmi sty až šesti sty liber. Ty skupina dávala dohromady ze svých úspor i darů kamarádů a sponzorů, protože měla problém s hledáním labelu. Zastupitelé společností se nebáli ani tak toho, že by měli vydávat novou kapelu pohoršující část společnosti. Problém byl v určité neuchopitelnosti hudby. Black Sabbath zaprvé hráli hodně nahlas, zadruhé si zakládali na improvizaci. Při živém hraní spolu hudebníci neustále komunikovali a měnili podle nálady skladby z jednoho taktu na druhý. Navíc tuto koncertní živelnost chtěli přenést na desku, takže v tehdy osmistopém studiu Regent Sounds nahrávali společně, impulsivně, na první či druhý náběr. Jen Ozzy pak své party dodělával samostatně. To byl přístup, který zástupce nahrávacích společností děsil, neboť byli zvyklí na pravý opak – pečlivou, puntičkářskou studiovou práci s o dost tiššími muzikanty, která nemá vůbec evokovat onu koncertní živelnost, ale naopak přirozeně zapadnout do uhlazeného rozhlasového vysílání a hitparád.


    Temnota? Image!

    Přesto se Black Sabbath nakonec podařilo najít label a dva měsíce po natočení debutu podepsali smlouvu s Vertigo, nově vzniklou progresivní značkou pod koncernem Phonogram. První šel do světa singl Evil Woman (Don‘t You Play Your Games with Me), který víceméně zapadl,

    Že si kritici smlsnou, se dalo čekat. Lester Bangs v recenzi pro časopis Rolling Stone napsal, že Black Sabbath jsou jako Cream, akorát horší. Týdeník The Village Voice zase jejich hudbu označil pojmem „bullshit necromancy“, který raději nepřekládáme, protože originál je prostě kouzelný. Hudebníkům samotným to bylo jedno. Víc je rozčilovalo nepochopení ze strany veřejnosti. Ta, uchvácena kouzlem Led Zeppelin, hledala podobnou mystiku i v hudbě Black Sabbath, což kdysi okomentoval Bill Ward následovně: „Zeppelin byli bluesrocková kapela.

    ale protože Black Sabbath už tou dobou byli opět na šňůře a fanoušci začali chřestit řetězy po celé Anglii, dlouhohrající debut vydaný o měsíc později získal pozitivnější odezvu. V Británii se dostal na osmé místo v žebříčku prodejnosti, což byl pro začínající kapelu vynikající úspěch.

  • V naší hudbě byl vztek, ale nikdy tam nebyla ani stopa po nějaký zkurvený mytologii

    Měli jsme zvuk zla, zvuk naprosté zkázy. Pak nám začaly volat všechny ty posraný čarodějnice

     
     

    10

    headliner 1/3

    9

    Těchto nálad mezi fanoušky si všimli i ve Vertigu a začali temný obrázek kapely dokreslovat. Od satanistických jinotajů na obalu první desky až po jasně čitelnou symboliku na koncertech, což potvrdil i Tonny Iommi: „V té době jsme do toho nemohli moc mluvit. Byla to věc

    Hráli úplně jinou hru. Používali akustický nástroje. Robert zpíval o lásce. My jsme mluvili o Vietnamu, válečných prasatech a podobně, kladli jsme si otázku: Co to tady přede mnou je? (úvodní slova debutu, pozn. aut.) V naší hudbě byl vztek, ale nikdy tam nebyla ani stopa po nějaký zkurvený mytologii, jak si všichni mysleli, ani stopa po nějakejch démonickejch sračkách.“

    Ozzy Osbourne jeho slova okolo debutové desky potvrzoval: „Nečekali jsme, že z toho bude takový úspěch a zisk. Byla to jedna ze skvělých věcí v mém životě. Snažili jsme se k hudbě přistupovat z nového úhlu. Naše hudba měla zvuk zla, zvuk naprosté zkázy. Pak nám začaly volat všechny ty posraný čarodějnice. Různý pošuci po nás chtěli, abychom hráli na černých mších a podobný sračky.“

    Vertigo ale svou práci odvedlo na výbornou. Vyvolalo zájem o skupinu, dobře prodávalo první desku, takže když velmi záhy začaly práce na druhém albu Paranoid, Black Sabbath už měli k dispozici mnohonásobně vyšší rozpočet a o dost víc času. Pronajali si luxusní dvacetičtyřstopé studio na nahrávání demáčů a kapelní soustředění, kde často místo práce několik dní v kuse flámovali.

    Naostro se rozhodli vrátit do zvukově syrovějšího Regent Sound a s vydáním Paranoid už dobyli nejen první místo prodejnosti v Anglii, ale bodovali i za oceánem. Končilo léto 1970 a s Led Zeppelin už je nikdo nesrovnával. Black Sabbath totiž byly hvězdy hrající hudbu, jakou do té doby nikdo neslyšel. Metal byl na světě.

    lidí z marketingu. Ale vznikla tím image kapely. Když vyšla první deska, lidi se nás báli. Spousta lidí s námi nechtěla ani mluvit, protože z nás měla strach. Dlouho jsem o tom nevěděl, zjistili jsme to až později.“ Ano, je to tak, kmotři heavy metalu v samotných začátcích svěřili image zastupující společnosti a sami netušili, co se okolo nich děje a jaké to bude mít vyústění.

  •  

    Black Sabbath

     
     

    Skupina z britského Birminghamu vznikla v roce 1968. Původně šlo o bluesový sextet, rytmický kytarista Jim Phillips a saxofonista Alan Clark ale s přechodem na nový zvuk kapely dostali padáka. Oficiálně vydali devatenáct studiových desek, ačkoli pro spoustu fanoušků přestali Black Sabbath existovat v momentě, kdy v osmdesátých letech po Ozzym odešli z kapely i další dva zakládající členové Bill Ward a Geezer Buttler. Do poloviny devadesátých let se s kytaristou Tonny Iommim hudebníci přetahovali o to, kdo má právo používat jméno Black Sabbath, až se nakonec zase dali v původní sestavě dohromady. Do Prahy však přijedou bez bubeníka Warda, který před pár lety z kapely odešel kvůli dlouhodobým zdravotním problémům.

     
     
     

    10

    headliner 1/3

    10

 
×
Čtete:
2016/6
Black Sabbath: A tak vznikl metal

Headliner 2/3

Black Sabbath

6,66 zásadních desek

Headliner 3/3

Ozzy Osbourne

48 památných výroků metalové legendy

Dotazník

Walk of The Earth

Spadlo mi na hlavu ukulele

TOP

Ty jsi zvíře (nebo kytka?)

Rozhovor

Eliza and the Bear

Nic úplně ujetého

Rozhovor

Oceán

Když chlapi brečí

Reportáž

Red Bull Flying Bach

Lidi na nás koukali skrz prsty

Insider

Gerry Leonard

Bowie mě hecoval

Téma

Radiohead

Po stopách mystéria

Rozhovor

Saul Williams

Rock for People hrozí hackerský útok

Rozhovor

Garbage

Zajímavé jsou chyby

Průvodce

Hard Rock Cafe

Madonna proti církvi i Hitlerovi

Televize

Videorama

Enface

Sun Kil Moon

Namyšlený sprosťák?

Rozhovor

Kovadlina

žádná debilní hierarchie part

Jackie Crash

Zebrahead

Nein! Scheisse! Nech ten autobus!

Art

7 nej pop punkových obalů

Příběh

Rodriguez

záhadná ikona revolty

Songstory

Ego

Žijeme len raz

Rozhovor

Suzanne Vega

Věřím na osudové okamžiky

Portrét

Paul McCartney

5 neznámých tváří Brouka

TOP

Druhé housle

10 zpěváků, kteří začínali jako křoví

Rozhovor

Kodaline

Zajímají nás skuteční lidé

Story

Roxette

Konec popové legendy

Insider

Vojtěch Lindaur

Lucie je pro holčičky!

Rozhovor

Protomartyr

Moc chlastám, kouřím a jsem tlustej parchant

Ženský element

Meghan Trainor

Úspěch skrze boky

Kvíz

Headliner test

Heavy

Natvrdo

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

ANOHNI – Hopelessness

Transgenderová vize beznadějného světa

Recenze

Recenze 2. 6. 2016

Duel

Eddie Stoilow

Jupiter

SMS REC

SMS Recenze

Naživo

Mumford&Sons

Euforie napříč arénou

Naživo

AC/DC

Axl to ustál

Naživo

Mika

Duhový kabaret radosti

Naživo

Noc lovců

hon na jedinečnost

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Červen

Festivaly 2016

Červenec

Festivaly 2016

Srpen – Září

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.