O jazzu a blues s nadhledem
z barové stoličky

| Chick Corea | Chris Bergson | Gregory Porter |

Pětasedmdesátiny budou pro fenomenálního jazzmana, který prošel řadou stylů, jistě důvodem ke spokojenému ohlédnutí, pokud něco takového nemají scientologové zakázáno. Američan s italskými a španělskými kořeny to začal s jazzem zkoušet ovlivněn bebopem. Později začal koncertovat s muzikanty orientovanými na latinu a tento vliv mu zůstal „v paži“ na mnohá další desetiletí.

Chick Corea

(nar. 12. června 1941)

Americký bluesman
na měsíc u nás

Podle All Music Guide je newyorský kytarista a zpěvák Chris Bergson „jedním z nejinvenčnějších skladatelů v historii moderního blues“. Jak moc jsou tato slova platná, si budeme moci ověřit při jeho velkém česko-slovenském turné, které začne 7. června v pražském Jazz Docku a skončí 30. června v Děčíně (jeho podrobný rozpis najdete na kytaristových stránkách www.chrisbergson.com). Doprovodí jej na něm domácí rytmika Lukáš Kytnar (baskytara) a Tomáš Hobzek (bicí). Chris Bergson vytváří vlastní

originální směs blues a soulu. V roce 2015 byl uveden do New York Blues Hall of Fame. V minulosti koncertně nebo ve studiu spolupracoval jako sideman s řadou velkých jmen nejen bluesového světa, mezi něž patří například B.B. King, Norah Jones, John Hammond, Etta James, Bettye Lavette, Hubert Sumlin nebo Levon Helm. Během své kariéry získal také řadu ocenění, například Nejlepší bluesové album roku 2008 za desku Fall Changes podle respektovaného časopisu Mojo.

Gregory Porter: Take
Me to the Alley

Na novém albu i u nás velmi dobře známý zpěvák a autor, považovaný za momentálně největší hvězdu jazzového zpívání, nepřináší po stylové stránce nic, co bychom od něj neznali. To ale není podstatné, protože jeho mix jazzu, rhytm‘n‘blues a popu je vlastně poměrně originální, nebo aspoň osobitý sám od sebe. Absolutní paráda je ale provedení. Porterův zpěv je skutečně darem z nebes, jeho hlasové eskapády nepůsobí samoúčelně, vykoumaně a upoceně, zdá se, že tak, jak zpívá, tenhle chlapík v nezaměnitelné „ušance“, vlastně i mluví. Nepochybným pozitivem k výsledku přispívá i to, že Porter točí desky se svou

koncertní kapelou, u které přesně ví, na koho se v čem může spolehnout, a muzikanti hrají zásadně „na něj“. To, co je velmi podstatné pro nás Čechy, je ovšem fakt, že čerstvým členem Porterovy kapely, a to i ve studiu při nahrávání téhle desky, je „náš člověk v New Yorku“, tedy varhaník Ondřej Pivec. Po několika desítkách let je to poprvé, kdy se český jazzový muzikant dostal mezi nejvyšší špičku – jeho předchůdci v tomto smyslu jsou čeští emigranti Jan Hammer, Miroslav Vitouš a Jiří Mráz. Uvidíme, zda se po tomto prvním výstupu na vrchol bude i Ondřeji Pivcovi dařit v první lize podobně jako jim.