Britský popový zpěvák Mika loni v létě na festivalu Colours of Ostrava uhranul tuzemské publikum. Jeho repete v prostorách pražského Fora Karlín bylo barevné, zářivé a místy až dětsky rozverné.

text Iva Boková

foto Vojta Florian

MIKA

Duhový kabaret radosti

Forum Karlín,
Praha, 25. 5. 2016

Mika se na pódiu objevil úderem deváté hodiny večerní a publikum v sále, který zrovna nepraskal ve švech, ale přesto byl solidně zaplněný, obšťastňoval přes sto minut. Slova štěstí a radost jsou na místě. Britský zpěvák v úvodu show nakráčel doprostřed pódia před černou oponu a přednesl jakousi modlitbu, opona spadla a pak už stage celý večer hýřila duhovými barvami a blikajícími diskotékovými světly. Uprostřed nad pódiem svítil nápis Nebe (Heaven) a nalevo zase blikala cedule s dalším slovem evokujícím blaženost a radost Ráj (Paradise).

To, že má Mika až neuvěřitelný hlasový rozsah, se o něm píše všude, takže tento fakt zřejmě už nikoho nepřekvapí. Důležité je ale to, že ono zlato v hrdle předvádí nejen na studiových nahrávkách, ale i naživo. A naprosto s přehledem! Zazněly všechny Mikovy popové megahity, které dodnes v éteru točí všechna mainstreamová rádia, jako úvodní Big Girl (You Are Beutiful), dále Good Wife, Grace Kelly, Relax, Take It Easy, Lollipop či Happy Ending, ale i píseň Les Baisers perdus zpívaná ve francouzštině.

Zpěvák si průběžně odskakoval k pestrobarevnému klavíru, pomalovanému, jako kdyby si ho vypůjčil z fantazijní dětské

knížky. S velkým zápalem a od srdce zpíval, „tloukl“ do klavíru, a navíc předvedl, že je i skvělý tanečník. Vybral si také velmi zdatnou doprovodnou kapelu, v níž až na bubeníka všichni ostatní dokreslovali jeho fenomenální hlasový projev skvělými vokály. Baskytarista, klávesista i kytarista dělali spíš křoví, ale perkusistka sametovým hlasem a úchvatným vokálním projevem doslova uváděla publikum v úžas.

Mika je obecně vynikající performer a s publikem to umí. Když přítomné v sále vyzval, aby s ním zpívali, nebo naopak utichli, zavřeli oči a pak začali zpívat beze studu, jako kdyby byli ve Foru Karlín sami, i to se mu povedlo. Jednoho z fanoušků si také vytáhl na pódium, aby si s ním dotyčný střihl jednu písničku. Nechával si od něj překládat celé věty do češtiny a Mika pak česky promlouval k publiku. Milé.

Pro někoho by možná byl Mikův duhový koncert plný cukrátek, kudrlinek a konfet moc „gej“, ovšem Mika to neřeší, naopak se ke všemu hrdě přiznává a je svůj. Jeho novější songy už takových úspěchů jako ty přibližně devět let staré nedosahují, ovšem jeho roztomilá, lehce naivní, ale zároveň velmi profesionální show plná talentu „od Boha“ stojí za to.