Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Novinky

Headparáda

Headparáda

Zaostřeno

Gaia Messiah

tvrdý holky jsou znovu spolu

Ve studiu

November 2nd

Zdrželi nás Reef

Zaostřeno

Street Food Rocks

Rock for People chce nabídnout nejlepší…

Pohled

Plastic People

aneb jak roztrhnout žížalu

Zaostřeno

Čistý festival

Můj soundtrack

Charlotte (Subways)

A6 umřu, všichni budou Kylie

Čerstvé (z)boží

Blacksheepboy

Dělat si svoje (v rouše beránčím)

Zaostřeno

Aerodrome

Metalová i punková vichřice pod střechou

Headliner 1/2

Midi Lidi

Přiznat vlastní slabost není slabost

Headliner 2/2

Give Masterpiece a Chance! Midi lidi píseň po písni

Headliner 1/3

Black Sabbath

A tak vznikl metal

Headliner 2/3

Black Sabbath

6,66 zásadních desek

Headliner 3/3

Ozzy Osbourne

48 památných výroků metalové legendy

Dotazník

Walk of The Earth

Spadlo mi na hlavu ukulele

TOP

Ty jsi zvíře (nebo kytka?)

Rozhovor

Eliza and the Bear

Nic úplně ujetého

Rozhovor

Oceán

Když chlapi brečí

  • text Václav Trávníček

    foto Roman Černý

    Oceán

    KDYŽ CHLAPI BREČÍ

     
     

    10

    rozhovor

    1

  • Zdálo se, že po tragické smrti Petra Muka v roce 2010 naděje na návrat synthpopového kultu Oceán definitivně pohasly. Jenže právě tehdy se jeho bývalí spoluhráči rozhodli, že se na koncertní pódia postaví znovu. Se zpěvačkou Jitkou Charvátovou začali objíždět kluby a teď, po šesti letech, dokonce natočili comebackovou desku Ve smíru. Nejen o ní se rozpovídali v otevřeném rozhovoru pro Headliner.

    Vlnobití Oceánu na konci 80. let zvedlo na nohy celé Československo. Takový Richard Krajčo přiznal, že právě novoromantická kapela inspirovaná U2 či Depeche Mode ho přivedla k tomu, aby založil Kryštof. Teď, po čtvrt století, se skupina z Českých Budějovic hlásí o slovo znovu. K rozhovoru dorazili všichni členové aktuální sestavy – zpěvačka Jitka Charvátová, klávesista Petr Kučera, bubeník Jan Vozáry a textař, kytarista a basák Petr Hons. Všichni v černém, jako kdysi, kdy platili za absolutní jedničku tuzemského popu.

    Ta černá barva je náhoda, nebo držíte dávnou linii?

    Petr Kučera: Zrovna dneska je to náhoda, ale je pravda, že když si zvyknete na černou barvu a na kůži, už to ze sebe těžko dostáváte.


    Stejně jako příslušnost k Oceánu?

    PK: Prvotní myšlenka na návrat přišla už někdy v roce 2008, když se Petr Hons potkal náhodně ve vlaku s Honzou Vozárym. Jak spolu mluvili, napadlo je udělat pořad s písničkami Oceánu, které by hrál

     
     

    10

    rozhovor

    2

  • Když si zvyknete na černou barvu a na kůži, už to ze sebe těžko dostáváte

    To byl ostatně důvod, proč se Oceán zkraje 90. let rozpadl, že?

    PK: My jsme v Oceánu brali tvorbu dost husitsky. Každý do kádě přinesl, co měl. Někdo zlaťák, někdo stříbrňák. Petr měl hlavně ze začátku tendence táhnout kapelu do zvuku U2. Vliv skupiny se projevil v tom, že písničky pojala víc elektronicky. Ve výsledku jsme je prezentovali jako kolektivní dílo. Samozřejmě v té hlubší rovině měl Petr hlavní tvůrčí úlohu. Když pak měl Oceán úspěch, cítil ji potvrzenou. Po druhé desce přinesl s velkým sebevědomím nový materiál, na kterém se ale kapela jako celek neshodla.


    Jenže sama s ničím lepším nepřišla.

    PK: Když kapela začne hrát, udělá z první euforie dvacet písniček, které jí vystačí na dvě desky. Rozhodující je třetí album, které má potvrdit úspěch nebo zlomit neúspěch. Jenže to už je skupina v hudebním kolotoči, není to už ta parta kluků jako na začátku, kteří písničky napsali, ani pomalu nevěděli jak. V téhle chvíli už nad hudbou víc přemýšlí a zvažují všechny možné okolnosti. My měli dohodu, že dáme Oceán zase dohromady, až se Petr s touhle novou tvorbou realizuje v Shalomu. Ale to už se nikdy nestalo.


    Vzpomenete si, kdy Oceán vystoupil v původní sestavě naposledy?

    Jan Vozáry: Pamatuji si to přesně. Poslední koncert jsme měli na Vánoce 1992 v Českých Budějovicích. Plán byl, že se znovu sejdeme v roce 1993, ale z toho už sešlo. Měli

    Muk ale obnovení Oceánu coby kapely v tradičním smyslu odmítal...

    Petr Hons: Já s Petrem kvůli projektu se symfoňákem dost komunikoval. K návratu kapely nikdy neřekl zásadní ne ani ano. Postavil to tak, že když kluci přinesou nový materiál, uvidí se. V novinách jsme četli, že byl Petr proti, ale nebyla to úplně pravda.

    PK: Petr byl v situaci, kdy si nemohl dovolit do tisku říkat něco jiného, dokud nějaký materiál Oceánu nevznikl. Projekt se symfoňákem se mu ale líbil. Byla to pozvánka k práci na nových věcech. Petr říkal, že za určitých okolností – až dokončí sólovou desku V bludišti dnů a nebude mít práci v divadle – nemá problém se toho zúčastnit. Chtěl ale, ať se kluci z kapely víc snaží. Aby to nestálo celé na něm.

    symfonický orchestr Jihočeského divadla. Honza do projektu pozval Jitku Charvátovou, s níž měl kapelu Fiction, a ve třech skladbách se měl coby host objevit i Petr Muk. Nápad se vyvíjel a na jaře 2010 poslal ředitel divadla Jiří Šesták Petrovi cédéčko s hudbou. To bylo v pátek a v pondělí byl Petr mrtvý. Projekt logicky padl. Když už jsme se ale takhle sešli, rozhodli jsme se, že pojedeme dál.

     
     

    10

    rozhovor

    3

  • Všichni jsme si mysleli, že Oceán je dávno pohřbený. Jediný, kdo vytrval, byl fanklub

    jsme nabídku hrát na Spartě před Depeche Mode, což Petr bojkotoval. Je to zamotané. Tým kolem něj mu to zkrátka nedoporučil a on to respektoval. Takže jsme před Depešáky nehráli, jen jsme se potkali v zákulisí.


    Později už návrat s Mukem v sestavě nebyl nikdy ve hře?

    PK: Já jsem podle horoskopu beran, a když se s někým rozejdu, žiju z revolty. Trojčím, poskakuju a dělám si různé vlastní věci. Na návrat tehdy nebyla nálada. Každý si jel to svoje, bratři Vozáryové měli kapelu Fiction, a všichni jsme si mysleli, že Oceán je dávno

    pohřbený. Jediný, kdo vytrval, byl fanklub. Naši příznivci věřili, že se vrátíme. A před čtyřmi lety se to skutečně stalo. I když nevyšel projekt se symfoňákem, začali jsme zase znovu hrát. Jenom jsme nečekali, že bude trvat tak dlouho, než vydáme desku.


    Jak vlastně celý ten proces psaní nového materiálu probíhal?

    PK: Těšili jsme se, že až se po těch dvaceti letech potkáme ve zkušebně, půjde to samo, protože každý máme určitě plné šuplíky nápadů. Za producenta jsme zvolili Armina Effenbergera, se kterým jsme dali

     
     

    10

    rozhovor

    4

  • Viděla jsem, jak nesmírně komplikované vztahy uvnitř kapely jsou

     

    První videoklip k nové desce natočil Oceán k singlu Dante.

    Oceán – Dante

    Kdy jste ji našli?

    PK: Teprve loni ve zkušebně, kterou jsme si zřídili na chatě manželů Petrlíkových v Plané u Českých Budějovic. Zažili jsme tam magické chvilky. Měli jsme pocit, že to na nás seshora vyloženě padá. Tvořili jsme daleko kolektivněji než dřív. Jitka něco zazpívala a já přesně věděl, jak dál. Petr hrál na kytaru a pomáhal na basu. Všechno jsme pouštěli Honzovi, který písničky nasměroval rytmicky. Všechen materiál vznikl asi za tři měsíce.


    Trochu paradox, že?

    Jitka Charvátová: Protože jsem přišla zvenčí, viděla jsem, jak nesmírně komplikované vztahy uvnitř kapely jsou. Leckdo měl pocit, že Oceán je především jeho kapela,

    dohromady první písničku Odlesk tvůj. Ta nás nakopla, takže jsme v rychlém sledu napsali další skladbu Doufám že. Pak jsme se ale zasekli. Než vznikl zbytek desky, muselo uběhnout dalších několik let. Mezitím z kapely odešel druhý klávesák Dušan Vozáry, kterého nahradil s kytarou náš dlouholetý textař Petr Hons. Cítili jsme, že jestli se máme posunout, je třeba, aby v kapele nastala určitá tvůrčí konstelace.

    Měli jste jasno v tom, čím chcete na starší hity navázat?

    JCH: Ze začátku jsme měli nějaké představy. Chtěli jsme, aby nové písničky zvukově navázaly na ty starší a zároveň aby zněly současně. Ale pak jsme to úplně pustili a nechali to vyloženě na Arminovi, který je velký fanoušek Oceánu a k tomu sběratel analogových syntezátorů. Dodali jsme mu vždy syrový materiál s klavírem, kytarou a basou a zvukovou vizi nechali na něm.


    Cítili jste zodpovědnost vůči předchozí tvorbě?

    a dlouho jsme se nemohli vyladit. Aby mohlo něco opravdového vzniknout, musely se vztahy pročistit a zpevnit. Těch šest let bylo zapotřebí k tomu, abychom pak desku napsali během tří měsíců.

     
     

    10

    rozhovor

    5

  • Petr Muk zpíval o lásce a nebylo to klišé

    Na koncertech brečí tolik chlapů, že jsem to v životě neviděla

     

    3x křest

     
     

    Novou desku Ve smíru pokřtí Oceán na třech velkých koncertech: 15. června v pražské Roxy, 22. června v brněnském klubu Fléda a 19. srpna v Bratislavě (prozatím se tají místo i jméno speciálního eventu). Vstupenky jsou k dispozici v síti Ticketportal.

    JCH: Já bych to nazvala emočním bezpečím. V době, kdy se objevil Oceán, bylo u nás všechno potlačované. A tahle kapela svojí tvorbou otevřela nějaké prostředí. Nabídla emoce, jejichž prostřednictvím pomáhala překlenout těžkou dobu. Lidé se báli projevit emoce a najednou se to mohlo. Petr Muk zpíval o lásce a nebylo to klišé. V tomhle přístavu to bylo dovolené. Tím

    PK: Občas jsme sledovali sociální sítě, takže k nám hlasy lidí doléhaly. Ale já to mám ve svém věku natolik ujasněné, že mi to do tvorby nevstupuje.


    Existuje něco jako DNA Oceánu, které zůstalo i po letech stejné?

    PK: Ano, ale podléhá evolučním procesům. Podobně jako se ptáček leccos naučí a to ovlivní kolibříka, který ztratí nožičky. Jsme popová kapela, takže náš základní šutr je písnička. Pak je to text a nálada, kterou kapela vytvoří. Myslím, že ji máme stejnou jako před lety. Říkáme tomu civilní mystika. Pořád je to Oceán, jen v roce 2016. Místo Dušanových kláves máme Petrovu kytaru a důležitým prvkem je Jitka, která se zapojila do tvůrčího procesu.

    A co filozofická podstata písniček?

    PK: Líbí se mi výraz emoční bezpečí, který zmínila Jitka. Petr o něm zpíval, protože ho sám hledal. Našel jej v sionismu, což se projevilo jak v Oceánu, tak hlavně později v Shalomu. Pro nás je židovská otázka stále nezodpovězená a tak to asi zůstane.

    Oceán v lidech zanechal hlubokou stopu, která tu obrovskou komunitu pojí dodnes. Přináší jim stav mysli, ve kterém mohou být sami sebou. Vidím to na koncertech, kde brečí tolik chlapů, že jsem to v životě neviděla. A je to tak správně.

     
     

    10

    rozhovor

    6

  • Jitka Charvátová se za mikrofonem Oceánu nesnaží napodobovat Petra Muka.

    Bylo pro Oceán důležité angažovat zpěvačku, aby vám ortodoxní fanoušci nepředhazovali charakteristický Mukův zpěv?

    PK: Přemýšleli jsme nad tím a vždycky se v kruhu vrátili k Jitce. Byla nám nejblíž a tvorba Fiction, ve které hrála s bratry Vozáryovými, se Oceánu blížila. Jejich hudba měla také určitou vizionářskou, meditativní náladu. Pak se ukázalo, že to byla dobrá volba. Zabránili jsme srovnání s Petrem, aniž bychom to tušili. Ale to je tak vždycky, když někam pozveš ženu – povede se něco, aniž bys cokoli zamýšlel.

    Jitko, vy zpíváte altem, zatímco Petr Muk měl specifický tenor a při zpěvu neustále hledal melodii. Bylo pro vás těžké se popasovat se staršími písničkami kapely?

    JCH: Občas jsme nějakou transponovali o půltón níž, ale jinak to bylo v pohodě. Příroda je mocná. Tenor je totiž nejvyšší mužský hlas a alt nejnižší ženský, takže se nám hlasy v písních potkaly. Oba máme v sobě jihočeskou melodiku a Petrovo cítění hudby je mi velmi blízké. Proto jsem se do toho zamilovala a zpívá se mi to nádherně. U nových písniček jsem to dělala tak, jak asi kdysi

     
     

    10

    rozhovor

    7

  • Fanoušci to sledují, takže nesmím žádné slovo v textu splést

    JCH: To vlastně nebyl vůbec záměr. Úvodní intro vzniklo náhodně ve studiu, když jsme nahrávali vokály. Přišla jsem zrovna z nákupu, když u křídla seděl Petr a hrál. Bylo tam otevřené okno, dovnitř foukal studený pankrácký vítr. Najednou vznikla neskutečná atmosféra. Protože je Armin zkušený producent, okamžitě nahazoval mikrofony, aby to nahrál. Přesně věděl, že se něco stalo. Nahrávka má strašně špinavý zvuk, ale je autentická. Jako by to byla samotná Petrova duše, která tam odpočívala a najednou se rozepnula. Myslím, že se lidem při poslechu strašně uleví, že na ně něco hned na začátku nenastoupí. Intro vytvoří pozvánku do prostoru, do kterého za námi lidi mohou přijít.


    Co pro vás symbolizuje titul Ve smíru?

    JCH: Má vyjádřit stav, kdy je člověk nad vším, nic nesoudí a je spokojený. A také má vyslat vzkaz, že jsme ve smíru se všemi názory vůči naší kapele. Bereme to tak, jak to je. Názory, různorodost... Všechno je tak, jak má být.


    Reprezentují první singly Dante a Bludný Holanďan to, co je určitou esencí „nového“ Oceánu?

    PK: Tyto skladby reprezentují současnou situaci, kdy nové písně vznikly autorskou kolektivní prací uvnitř skupiny, potom s velkou rolí producenta. Jak bude probíhat další práce, je zde naznačeno, ale živé procesy v kapele stále probíhají, takže uvidíme. Ve skladbách Dante a Bludný Holanďan se objevují prvky, které člověk během let nastřádal.

    PK: Když chce chlap dát najevo své nejhlubší emoce, musí vždycky nasadit v dobrém slova smyslu určitou barokní teatrálnost. Kdežto žena ne, ta to jenom poví a hotovo. Jitka tu chlapskou snahu po emocích odpárala a tím tvorbu Oceánu zcivilněla. A bezděčně tím zabránila srovnání Petr Muk versus kdokoli jiný.


    Proto začíná nová deska Ve smíru instrumentálkou, abyste ony dvě etapy Oceánu oddělili?

    Petr – zpěvovou linku jsem si upravovala tak, aby mi co nejlíp seděla a nejlíp se mi v těch tóninách sdělovalo.


    Máte dojem, že jste před lidmi obstála?

    JCH: Fanoušci to sledují, takže nesmím žádné slovo v textu splést. Netajím se tím, že když byl Oceán na vrcholu, poslouchala jsem jinou hudbu. Pronikla jsem do ní až v roce 2010, kdy jsem jí totálně propadla. Petr uměl krásně vyklenout melodii. Nechtěla jsem ho napodobovat, takže jsem různé jeho „fíliny“ úplně vypustila. Jsem to já sama za sebe.

     
     

    10

    rozhovor

    8

  •  

    Oceán

    Synthpopová skupina Oceán vznikla v roce 1985 v Českých Budějovicích. O tři roky později vydala první úspěšný singl Ráchel a v prosinci 1989 vyjela jako předkapela Erasure na turné po Velké Británii. V roce 1990 vyšla debutová deska Dávná zem, která Oceán katapultovala mezi největší hvězdy československé populární hudby. Následovaly Pyramida snů (1991) a polokompilace 2 1/2 (1992). Od roku 1992 vytvořili zpěvák Petr Muk, klávesista Petr Kučera a textař Petr Hons nový projekt Shalom. Po jeho skončení měl Oceán pokračovat, ale nikdy k tomu nedošlo. Jednotliví členové se nadále věnovali vlastním aktivitám a projektům. Teprve po smrti frontmana a většinového autora Petra Muka v roce 2010 se dala kapela znovu dohromady. Zpěvu se ujala Jitka Charvátová známá ze skupin Fiction nebo Skyline. Současnou sestavu kromě ní tvoří Petr Kučera (klávesy), Jan Vozáry (bicí) a Petr Hons (kytara, basa), jenž nahradil klávesistu Dušana Vozáryho. V červnu Oceán vydává třetí regulérní řadovou desku Ve smíru, z níž doposud vypustil singly Dante a Bludný Holanďan.

     
     

    V písni Dante je to bluesové zabarvení, Bludný Holanďan je hold plochám, které se objevují u Genesis nebo Petra Gabriela. Myslím, že kapela si je může dovolit citovat.


    Pro mě osobně vrchol alba představuje skladba Půlměsíc. Můžete přiblížit, co pro vás znamená?

    PK: Pro mě je to skladba, u které jsem věděl od začátku, že na albu bude. Její základ jsem měl v sobě dlouho, jen jsem se těšil na okamžik, kdy začne zrát. Její črta vznikla zhruba v roce 1994 nebo 1995 po použití jistých krystalů. V tavicím kotlíku oceánském a producentském vznikla její čistá podoba.


    Oceán zažil vrchol popularity v době, která byla jiná politicky i co se týče stavu hudebního průmyslu. Přeje dnešek vašemu návratu?

    PK: Jeden Američan mi říkal: Vy Češi jste zvláštní. Když jste pod komunistou, naložíte si undergroundem a těžkou tvorbou. A když je vám dobře, toužíte po melancholii. Takže já věřím, že se svezeme na vlně melancholie. Lidi ji potřebují, je to branka k emocím.

    JCH: Máme opravdu neuvěřitelné fanoušky. Vždycky si vzpomenu na to, jak dvacet let čekali, jestli něco bude. Neustále se scházeli a žili z toho, co bylo. Oceán kromě kapely znamená také obrovskou komunitu lidí, která je možná ještě silnější na Slovensku. Nechci to pojmenovat jako výhodu, ale myslím, že všichni tito lidé jsou lační po tom, co teď bude.

    Takže plánujete v tvorbě pokračovat?

    PK: Ve svém věku vím, že když nastane takhle vzácná konstelace, je třeba ji držet. Předpovědět se nedá nic, ale já v sobě nosím nápady na další písničky a počítám s tím, že budeme pokračovat jako živá kapela, která hraje a tvoří. Nalezená konstelace nás zavazuje, abychom ji využili.


    A nemělo tohle všechno přijít dřív, dokud jsou všichni zdraví a živí?

    PK: Mělo, rozhodně. Ale byly tam určité osobní záležitosti, které nešly překonat. Petr byl vyhraněný, chtěl, aby věci plynuly a nikdo je neblokoval a nemlel zbytečný píčoviny. Zkrátka aby to šlapalo. My jsme to v té době jako kapela Petrovi nemohli poskytnout. Každý jsme žili v jiném světě. To, že nová deska vychází až nyní, potvrzuje, kolik let muselo uplynout, abychom byli skutečně ve smíru.

     
     

    10

    rozhovor

    9

  •  
     
     

    10

    rozhovor

    10

     

    Podívejte se, jak Oceán natáčel videoklipy k písním Dante a Bludný Holanďan

     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
 
×
Čtete:
2016/6
Oceán: Když chlapi brečí

Reportáž

Red Bull Flying Bach

Lidi na nás koukali skrz prsty

Insider

Gerry Leonard

Bowie mě hecoval

Téma

Radiohead

Po stopách mystéria

Rozhovor

Saul Williams

Rock for People hrozí hackerský útok

Rozhovor

Garbage

Zajímavé jsou chyby

Průvodce

Hard Rock Cafe

Madonna proti církvi i Hitlerovi

Televize

Videorama

Enface

Sun Kil Moon

Namyšlený sprosťák?

Rozhovor

Kovadlina

žádná debilní hierarchie part

Jackie Crash

Zebrahead

Nein! Scheisse! Nech ten autobus!

Art

7 nej pop punkových obalů

Příběh

Rodriguez

záhadná ikona revolty

Songstory

Ego

Žijeme len raz

Rozhovor

Suzanne Vega

Věřím na osudové okamžiky

Portrét

Paul McCartney

5 neznámých tváří Brouka

TOP

Druhé housle

10 zpěváků, kteří začínali jako křoví

Rozhovor

Kodaline

Zajímají nás skuteční lidé

Story

Roxette

Konec popové legendy

Insider

Vojtěch Lindaur

Lucie je pro holčičky!

Rozhovor

Protomartyr

Moc chlastám, kouřím a jsem tlustej parchant

Ženský element

Meghan Trainor

Úspěch skrze boky

Kvíz

Headliner test

Heavy

Natvrdo

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

ANOHNI – Hopelessness

Transgenderová vize beznadějného světa

Recenze

Recenze 2. 6. 2016

Duel

Eddie Stoilow

Jupiter

SMS REC

SMS Recenze

Naživo

Mumford&Sons

Euforie napříč arénou

Naživo

AC/DC

Axl to ustál

Naživo

Mika

Duhový kabaret radosti

Naživo

Noc lovců

hon na jedinečnost

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Červen

Festivaly 2016

Červenec

Festivaly 2016

Srpen – Září

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.