Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Novinky

Headparáda

Headparáda

Zaostřeno

Gaia Messiah

tvrdý holky jsou znovu spolu

Ve studiu

November 2nd

Zdrželi nás Reef

Zaostřeno

Street Food Rocks

Rock for People chce nabídnout nejlepší…

Pohled

Plastic People

aneb jak roztrhnout žížalu

Zaostřeno

Čistý festival

Můj soundtrack

Charlotte (Subways)

A6 umřu, všichni budou Kylie

Čerstvé (z)boží

Blacksheepboy

Dělat si svoje (v rouše beránčím)

Zaostřeno

Aerodrome

Metalová i punková vichřice pod střechou

Headliner 1/2

Midi Lidi

Přiznat vlastní slabost není slabost

Headliner 2/2

Give Masterpiece a Chance! Midi lidi píseň po písni

Headliner 1/3

Black Sabbath

A tak vznikl metal

Headliner 2/3

Black Sabbath

6,66 zásadních desek

Headliner 3/3

Ozzy Osbourne

48 památných výroků metalové legendy

Dotazník

Walk of The Earth

Spadlo mi na hlavu ukulele

TOP

Ty jsi zvíře (nebo kytka?)

Rozhovor

Eliza and the Bear

Nic úplně ujetého

Rozhovor

Oceán

Když chlapi brečí

Reportáž

Red Bull Flying Bach

Lidi na nás koukali skrz prsty

Insider

Gerry Leonard

Bowie mě hecoval

Téma

Radiohead

Po stopách mystéria

  • text Veronika Ondečková

    foto Profimedia

    Radiohead

    PO STOPÁCH MYSTÉRIA

     

    8

     

    Téma

    1

  • „Lidé si občas myslí, že bereme věci moc vážně, to je ale jediný způsob, jak se někam dostat. Nebudeme sedět a čekat, jestli se něco naskytne. Jsme ambiciózní,“ řekl před pětadvaceti lety frontman Thom Yorke z tehdy ještě neznámé kapely Radiohead z Oxfordu. Netušil, že co nevidět bude přemýšlet, jak ubrat obrátky kariéře, která ovlivnila celou generaci posluchačů. Rozhodující roli v ní totiž nehrály jenom ambice.

    Viděno s odstupem dvou dekád se zdá, jako by Radiohead měli do vínku dánu zvláštní sílu, která jim vynesla status nedotknutelnosti a pomohla získat davy fanoušků věrných bez ohledu na to, kolik zkoušek jim experimentální letora k veřejnosti stále odtažitějších patronů nachystala. Odkud se bere, je pořád tak trochu mystérium, příběh o zrození fenoménu jménem Radiohead ale přece jen nabízí pár odpovědí.


    S hitem jde všechno snáz

    Známou ironií osudu je, že za průlom skupiny může song Creep, který ona samotná bytostně nenávidí. Lezl jí na nervy už v jejích začátcích a na debutu Pablo Honey se

    původně vůbec neměl objevit. Zástupci labelu EMI v něm ale viděli potenciál a prosadili si svoje. Chvíli to sice vypadalo, že vsadili na špatného koně, protože v Británii se singl horko těžko porovnával s okouzlením veskrze uvolněným britpopem a média ho stigmatizovala jako příliš depresivní. Nakonec si ale přes osu Tel Aviv – San Francisco našel cestu až na MTV a odtud do čela žebříčků ve Státech i doma, kde o pár let později právě Radiohead ukončili nadvládu kapel jako Oasis, Blur nebo Pulp.

    Takové popularity jako Creep poté Radiohead s žádným dalším songem nedosáhli a z pohledu posluchačů, kteří se o jejich tvorbu otřeli pouze okrajově, tak dodnes naplňují kategorii one-hit wonder. Hned druhým albovým zářezem The Bends ale dali najevo,

     
     

    8

    Téma

    2

  • Pokořování starých hranic je pro ně důležitější než to, na jaké příčce hitparád se umístí

    že pokořování starých hranic je pro ně důležitější než to, na jaké příčce hitparád se umístí. Utvrdili pozici sofistikované kytarové kapely, která se neopírá jenom o silné melodie a akordy. Vytříbený rukopis druhého alba zabodoval u fanoušků i kritiky, hlad labelu po hitu ale zůstal neukojený, přestože kapela tehdy ještě byla otevřena kompromisům a jako první singl zařadila další líbivou skladbu High and Dry, o níž Thom Yorke později znechuceně prohlásil, že „není špatná, ale velmi špatná“. Víckrát už Radiohead takový ústupek nezopakovali.

    Konkurenční výhoda

    Ohledně své třetí desky měla skupina jasno ve dvou věcech. Chtěla nahrávat mimo dosah města a bez cizích zásahů. Splnění obou požadavků si po úspěchu předchozího releasu a turné s Alanis Morissette nebo R. E. M. také zaslouženě vymínila. Nahrávání se soustředilo v malé boudičce nedaleko Oxfordu, vydavatelství na něj uvolnilo sto tisíc liber a mezinárodně etablovaným hvězdám ponechalo uměleckou svobodu. Radiohead šli na věc nakopnutí spoluprací s Nigelem Godrichem, za jehož asistence

     
     

    8

    Téma

    3

  • Když Radiohead letos zahráli naživo Creep, psali o tom hudební servery nadšené titulky.

    v roce 1995 natočili píseň Lucky. K desce ho přizvali jako mentora.

    Přestože skupině nechyběl odrazový můstek, práce na novém materiálu se pro ni stala velkou výzvou. Finanční injekci proměnila za arzenál vlastního hudebního vybavení a doslova propadla nepřeberným možnostem, které se pro ni otevřely. „Skákali jsme z jedné písničky na druhou, a když jsme nevěděli, jak dál, přešli jsme na další. Jeden druhému jsme nechali příšerného času na rozvíjení svých nápadů a zároveň jsme byli navzájem velice kritičtí k tomu, co kdo dělá. Nejsilnější slovo měl ale

    zpravidla Thom,“ popsal formování alba bubeník Phil Selway. Po devíti měsících kreativního řádění ale konečně vykrystalizovalo dvanáct skladeb, které v polovině roku 1997 vyšly pod názvem OK Computer.

    Nahrávka se rychle stala kultem. Výpravností korunovanou tísnivě melancholickou, a přece povznášející atmosférou vyvolala debatu o novém rozkvětu progresivního rocku a existencionalistickými tématy bublajícími pod povrchem získala uznání za to, že unikátním způsobem kritizuje moderní společnost. Od pádu grunge v té době uteklo něco vody, pocity, které artikuloval, však dosud nikdo

     
     

    8

    Téma

    4

  • Radiohead jsou Kafkou a Beckettem naší generace

    Mnohonásobně platinovým se ale OK Computer rozhodně nestalo jen díky tomu, že ponouklo k nimrání v existencionalistických tématech. Ve výsledku šlo především o vykročení ze zajetých kolejí, a to nejen v intencích vlastní tvorby, což Radiohead ještě razantněji zopakovali s nadcházejícím LP. Pokud OK Computer publicisté označovali jako elektroniku stvořenou kytarami, pak čtvrtou řadovkou Kid A Radiohead objali elektronickou hudbu naplno. V období, které předcházelo jejímu vzniku, se skupina otřásala v základech a nescházelo příliš k tomu, aby se rozpadla. K vypjaté atmosféře v jejích řadách přispělo vyčerpávající turné Against Demos a mediální mašinérie, která ho provázela. „Turné trvalo víc než rok. Byl jsem první, kdo toho měl dost. Za šest měsíců to samé říkali i ostatní a za dalšího půl roku už nemluvil nikdo,“ vzpomíná frontman. Opravdová zatěžkávací zkouška ale přišla teprve po jeho skončení.

    Sklíčenému a unavenému z neustálého bytí pod drobnohledem se Thomu Yorkovi dlouho nedařilo překonat tvůrčí blok a životadárnou inspiraci nakonec nalezl u Aphexe Twina, Autechre a dalších interpretů ze stáje Warp records. Na jejich tvorbě ho fascinoval řád a emoce, které navozuje bez přítomnosti lidského hlasu, což si přál promítnout i do další nahrávky Radiohead. Při pokusu dostat na jednu loď své spoluhráče ale narazil na odmítavý postoj. Převládal názor, že skupina už svoji řeč našla a že tak radikální odklon bude navenek působit jako účelová manýra. Rozhodnutí rezignovat na tradiční songwriterské postupy a místo toho se soustředit na zvuk

    Intelektuální probuzení

    „Radiohead jsou Kafkou a Beckettem naší generace. Nemyslím si, že je v jejich silách, aby zcela přesně vyjádřili to, co z nich vychází, s jistotou ale můžu říct, že někde v nejhlubším spánku všichni víme, jak moc jsou pravdiví,“ pronesl o své srdeční kapele Brad Pitt, kterého o dva roky později inspirovala při ztvárnění Tylera Durdena ve Fincherově Klubu rváčů, a nebyl daleko od pravdy. Řadu posluchačů OK Computer oslovilo nejen majestátní atmosférickou produkcí, ale také coby niterný stimul. Ostatně málokterá nahrávka se kdy stala předmětem tolika analýz a debatních kroužků, které neváhají rozebírat každý jeho aspekt. Bylo by naivní předpokládat, že romance s Radiohead vyústila ke stejně zapálenému hltání předních filozofů a literátů, outsiderství a pocitům odcizení, ale dodala intelektuální formu i bez toho. A v tom je právě to kouzlo.

    další plně neuchopil. Na scéně tak panovaly ideální podmínky pro vzestup nových hrdinů a Radiohead měli všechny předpoklady, aby se jimi stali. Na hony se vzdálili konkurenci a bylo nasnadě, že OK Computer zarezonuje.

     
     

    8

    Téma

    5

  • Hranice, kam až sahá mainstream a co už je alternativa, se najednou rozmělnily

    a rytmus zaskočilo i Nigela Godricha, který během nahrávání Kid A povýšil z rádce na neoficiálního šestého člena, producenta a učitele v jedné osobě.


    Pryč s kytarami

    „Radiohead jsou výjimečná kytarovka, ale to, co si Thom nyní vysnil, je zvuk, kterého se podaří dosáhnout jen málokterým kapelám,“ sdělil Godrich v interview pro New York Times. Radiohead ale ve své misi obstáli. Odhodili staré nástroje a s využitím nejrůznějších elektronických vychytávek se naučili hovořit novým jazykem. Většina vybavení byla pro skupinu jako z jiného vesmíru, a tak se každý malý krůček počítal. Začínat od nuly bylo sice zpočátku těžké, nadšení z pokroku ale muzikanty stmelilo a nakonec zafungovalo jako kýžený protijed na dlouhotrvající frustraci.

    Předpoklad skeptického přijetí se po vydání Kid A částečně naplnil. Například recenzent magazínu Mojo napsal, že „Radiohead zní, jako kdyby se nesmyslně snažili být cool, i když cool už dávno byli“, a nebyl jediný, kdo zpochybňoval pohnutky, jež vedly k dramatické změně stylu. Posun ve vnímání skupiny nastal i díky popírání standardních marketingových postupů, které kapela v éře Kid A zahájila. Klasické klipy nahradila krátká animovaná videa uveřejněná na jejich webu, uvalili embargo na face to face rozhovory a výrazně omezili počet zastávek turné. Nekonformní počínání ale nezměnilo nic na věci, že Kid A zasáhlo pomalu se vyvíjející

    toho, co se od ní očekávalo. Na jednu stranu se začaly objevovat kapely v čele s Muse nebo Coldplay, které nepřeslechnutelně vycházely z vlivu The Bends a OK Computer, a na druhé straně zde stáli Radiohead jako solitéři s pravděpodobně nejpodivnější deskou, jaká se kdy prodávala v milionech kopií. Hranice, kam až sahá mainstream a co už je alternativa, se najednou rozmělnily. Skupina samotná byla úspěchem alba překvapená. Očekávala, že se posluchačům znepřístupní. Pro část fanoušků sice Kid A bylo jako studená sprcha, těm zvídavějším, kteří převládali, ale Radiohead nachystali odměnu v podobě satisfakce z otevření nových obzorů. A stejně otevřený přístup vyžadovala i navazující diskografie, ve které se skupina ještě víc ponořila do experimentálních vod elektroniky a celkově volnějších forem.

    scénu jako meteorit a dařilo se mu velice dobře nejen u kritiky, ale i komerčně.

    Bylo v tom něco neodolatelně provokativního. Už po druhé v řadě se skupina odchýlila od

     
     

    8

    Téma

    6

  • Celý život můžeme mít slabost pro jednu značku auta nebo parfému... nebo Radiohead

     

    Radiohead

    Pětičlenná skupina byla založena v roce 1985 v Oxfordshiru a od svého vzniku setrvala v nezměněné sestavě. Popularitu získala singlem Creep z debutu Pablo Honey o sedm let později. Renomé prohloubila navazujícími alby The Bends (1995) a OK Computer (1997) a po příklonu k experimentování s elektronikou na Kid A (2000) se zařadila mezi nevlivnější kapely historie. Vedle působení v Radiohead na sebe jednotliví členové upozornili také bočními projekty, nejvýrazněji Thom York dvěma sólovými alby společně s projektem Atoms for Peace, a multiinstrumentalista Jonny Greenwood, který zúročil svoji klasickou hudební průpravu u filmu. Radiohead jsou rovněž proslulí svým odmítavým postojem k hudebnímu průmyslu a patří mezi průkopníky alternativních metod distribuce.

     
     

    všechny, kdo v rozdrobené hudební scéně ovládané pohodlím streamingu postrádají záchytný bod. O letošní novince A Moon Shaped Pool manažer kapely před jejím vydáním prohlásil, že nebude znít jako nic z toho, co jsme kdy dřív slyšeli, což se ukázalo být přinejmenším hodně nadsazené. Nic to ale nemění na faktu, že Radiohead i nadále setrvávají v pozici zasloužilých umělců, kteří sebevíc antimainstreamovou desku představí, stane se z ní masová záležitost. A to, jestli na ní ještě někdy ulpí ten samý revoluční pel jako na přelomu milénia, už nemá cenu řešit.

    Je to možná zjednodušující pohled na věc, ale pokud platí, že celý život můžeme mít slabost pro jednu značku auta nebo parfému, dává smysl, že ambiciózní evoluce Radiohead završená vizionářským albem Kid A vytvořila globální kulturní dědictví, které bude ještě dlouho fungovat jako maják pro

    Globální výchova posluchačů

    Rozlousknout Kid A nebylo otázkou jednoho poslechu. Radiohead nešli nikomu naproti. Na internetu je dodnes k nalezení nespočet návodů, jak se správně proposlouchat ke Kid A a dál. Nejčastěji doporučují začít s Creep a pak sledovat vývoj skupiny po jednotlivých albech, na jehož konci vás má čekat jeho ocenění jako celku. Oblíbenou metodu, jak s Radiohead držet krok, v minulosti poměrně trefně vystihli na King’s College v Pensylvánii, kde ji popsali jako „veskrze iracionální vzorec chování založený na tzv. status quo bias“. Jedná se o stejný mechanismus, jaký se uplatňuje při formování náboženského, politického nebo jiného přesvědčení, a způsobuje, že zejména první silné zkušenosti determinují preference člověka už napořád.

     
     

    8

    Téma

    7

  • Před deseti lety Thom York označil futuristicky laděnou píseň How to Dissapear Completely jako příklad, s čím z tvorby Radiohead by si přál být spojován. A takhle zněla naživo.

    Radiohead – How to Dissapear
    Completely

    Radiohead –
    Burn the Witch

    Rodina britského tvůrce televizního pořadu pro děti Trumpton uvedla, že klipem ke skladbě Daydreaming si skupina koleduje o spor za porušení autorských práv.

    Radiohead –
    Lotus Flower

    Video k songu Lotus Flower s roztančeným Thomem Yorkem se stalo oblíbeným zdrojem pro memy.

     
     
     

    8

    Téma

    8

 
×
Čtete:
2016/6
Radiohead: Po stopách mystéria

Rozhovor

Saul Williams

Rock for People hrozí hackerský útok

Rozhovor

Garbage

Zajímavé jsou chyby

Průvodce

Hard Rock Cafe

Madonna proti církvi i Hitlerovi

Televize

Videorama

Enface

Sun Kil Moon

Namyšlený sprosťák?

Rozhovor

Kovadlina

žádná debilní hierarchie part

Jackie Crash

Zebrahead

Nein! Scheisse! Nech ten autobus!

Art

7 nej pop punkových obalů

Příběh

Rodriguez

záhadná ikona revolty

Songstory

Ego

Žijeme len raz

Rozhovor

Suzanne Vega

Věřím na osudové okamžiky

Portrét

Paul McCartney

5 neznámých tváří Brouka

TOP

Druhé housle

10 zpěváků, kteří začínali jako křoví

Rozhovor

Kodaline

Zajímají nás skuteční lidé

Story

Roxette

Konec popové legendy

Insider

Vojtěch Lindaur

Lucie je pro holčičky!

Rozhovor

Protomartyr

Moc chlastám, kouřím a jsem tlustej parchant

Ženský element

Meghan Trainor

Úspěch skrze boky

Kvíz

Headliner test

Heavy

Natvrdo

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

ANOHNI – Hopelessness

Transgenderová vize beznadějného světa

Recenze

Recenze 2. 6. 2016

Duel

Eddie Stoilow

Jupiter

SMS REC

SMS Recenze

Naživo

Mumford&Sons

Euforie napříč arénou

Naživo

AC/DC

Axl to ustál

Naživo

Mika

Duhový kabaret radosti

Naživo

Noc lovců

hon na jedinečnost

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Červen

Festivaly 2016

Červenec

Festivaly 2016

Srpen – Září

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.