| Buddy Guy | Joshua Redman | | Branford Marsalis | Kurt Elling |
Bluesbar
Jazz & blues
Zní to vlastně docela bláznivě, řekneme--li, že tento měsíc slaví narozeniny muzikant, bez kterého by – podle vlastních vyjádření – nikdy nebyl Jimi Hendrix „tím“ Jimim Hendrixem. Ale skutečně, největší ikona elektrické kytary Buddyho Guye oddaně obdivovala a nenechávala si to pro sebe. A Buddy Guy je či byl idolem i pro dlouhou řadu dalších šestistrunných celebrit z obou stran oceánu: pro Erika Claptona, Jeffa Becka, Keithe Richardse, Stevieho Raye Vaughana. O zástupech těch „bezejmenných“ nemluvě. Ostatně, na o lecčems vypovídajícím a celkem respektovaném žebříčku 100 největších kytaristů všech dob, který sestavil časopis Rolling Stone, obsadil Buddy Guy pěkné třicáté místo. Kromě toho není pochyb, že po loňské smrti B.B. Kinga je právě Buddy Guy zcela nepochybně mediálně a i mimo okruh skalních fanoušků žánru nejznámějším představitelem blues.
Buddy Guy
|Výročí měsíce|
foto: Derrick Santini
Však ale také na sobě Buddy Guy pracoval a sláva, jdoucí naštěstí ruku v ruce s kvalitou, mu nespadla do klína zničehožnic. Přestože je považován za vůdčího představitele chicagského blues, jež má kořeny v deltě Mississippi, sám pochází z Louisiany, kde se začal učit na kytaru. V jedenadvaceti se ovšem přemístil do centra bluesového dění Chicaga, kde se celkem rychle uchytil jako především studiový hráč zejména pro klíčové místní vydavatelství Chess, a tak Guye slyšíme jako kytaristu, ale občas i baskytaristu, na nahrávkách největších bluesmanů té doby: Muddyho Waterse, Howlin´ Wolfa, Little Waltera, Sonnyho Boye Williamsona či Koko Taylor. S většinou z nich absolvoval i koncertní šňůry a vystoupení v chicagských klubech. To byla všechno 60. léta. Vlastní sólovou
kariéru sice Buddy Guy nezanedbával, ale přece jen s ní tolik slávy nenadělal, ani jeho nahrávací produkce není z té doby nijak bohatá. Jeho skutečná kariéra velké hvězdy se rozjela vlastně až v 90. letech, kdy za album Damn Right, I‘ve Got the Blues dostal svoji první Grammy. Což je cena, která následně minula jen málokteré z jeho alb, celá řada prozatím byla zakončena letos na jaře, kdy obdržel svůj sedmý „gramofonek“ za zatím poslední album Born to Play Guitar.
Hvězdnost Guyova jména má pro nás, jeho české fanoušky, jedno velké minus. Honoráře tohoto mistra jsou pochopitelně na úrovni odpovídající jeho laťce ve světě. A ta, přes mnohé pokusy různých českých promotérů, zatím vždycky byla až příliš vysoká.
Jazz & blues
Festival Prague Proms každoročně vozí do hlavního města mimo jiné i velmi zajímavé osobnosti z jazzové oblasti. Letošní ročník není výjimkou. Žánrově nejzajímavější hvězdou přehlídky je americký saxofonista Joshua Redman, který vystoupí se svým kvartetem (kromě kapelníka Kevin Hays – piano, Joe Sanders – kontrabas, Jorge Rossy – bicí) v divadle Hybernia v pondělí 11. července.
Jazzová hvězda na Prague Proms
|Koncert měsíce|
foto: Jay Blakesberg
Sedmačtyřicetiletý Joshua Redman je zástupce absolutní světové jazzové špičky. Jeho záběr je velmi široký, vztah k jazzu nasál od otce, známého saxofonisty Deweye Redmana, chladným jej ale nenechává ani rock či klasická hudba. Odrazovým můstkem k jeho hvězdné kariéře byla však cena Thelonia Monka, kterou získal v roce 1991. Krátce nato vydal na cenu Grammy nominovaný eponymní debut. A od té doby, dá se říci, pobyt ve studiu střídá jen s cestováním
po turné, jak se na aktivního profesionála na vrcholu sil sluší a patří.
Tři projekty, ve kterých Joshua Redman figuruje, byly nominovány na ECHO Jazz 2016 Award a Redmanova skladba Friend or Foe soupeřila na letošních cenách Grammy v kategorii o nejlepší jazzové improvizované sólo. To je snad dostatečným potvrzením, že tenhle koncert bude z letošní jazzové nabídky v Česku patřit k těm nejlákavějším.
Jazz & blues
Fenomenální saxofonista a zajímavý skladatel Branford Marsalis se na novém albu se svým kvartetem setkal s neméně vynikajícím jazzovým zpěvákem Kurtem Ellingem. Výsledkem je mainstreamová deska nejvyšší kvality. Taková, od které sice nelze čekat nově otevřené obzory nebo snad převratné změny na jazzové scéně, ale jež ukáže, že klasické jazzové hraní (a v tomto případě i zpívání) může stále chytit za srdce.
Branford Marsalis Quartet: Upward Spiral
|Album měsíce|
foto: Palma Kolansky
Výběr repertoáru je, dalo by se říci, až postmoderní. Takže tu znějí absolutní klasiky od Gershwina (There‘s a Boat Dat‘s Leavin‘ Soon for New York) a Sinatry (I‘m a Fool to Want You), Jobimova bossa nova (Só Tinha de Ser Com Você), ale také úprava Stingovy písničky Practical Arrangement z jeho posledního alba The Last Ship (nepamětníkům připomeňme, že začátky Stingovy kariéry jsou úzce spojeny s angažmá
Branforda Marsalise v jeho doprovodné kapele, takže toto spojení má hlubokou logiku) a písničky Cassandra Song a The Return (Upward Spiral) napsali přímo na texty Kurta Ellinga instrumentalisté kvarteta, v prvním případě sám kapelník, v druhém pianista Joey Calderazzo. Který je mimochodem velmi podstatnou osobností nahrávky, jejíž perlivá i uvážlivá hra výborně doplňuje Marsalisovy výboje.
Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou.
Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies.
Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.