Píseň i klip jsou geniální a spolehlivě na mě zapůsobí jako očišťující sprcha, kdykoli si je pustím. Jakmile se někdy v polovině její hudba „rozklene“, mizím v jejím vodopádu a skoro ztrácím smysly. A když dívka v klipu tančí, osvobozená, skáče, tak to zažívám skoro extázi.

Těžké vybrat úplně nejoblíbenější píseň, ale je to asi tahle z alba The Division Bell. Ze všech mužů na celém světě má pro mě David Gilmour ten nejpřitažlivější hlas. A tady se to navíc skoro celé line v c moll a do toho zvuk kostelního zvonu... Ano, je to High Hopes, nejoblíbenější i názvem.

Za všechny, které to dokážou, vybírám Temple of Love. Ta písnička se navíc mantricky opakuje, takže po chvíli jejího poslechu mám energie jako jaderný reaktor. Obecně má na mě tento vliv hlubší, temnější a dynamická basová kytara.

Těch je hodně, ale tohle je pecka. Ze Seleny se vyklubala pěkná dračice. A moc šikovná. Obecně chápu, že se teenagerům líbí.

Je to sice jen mezihra na albu Honeymoon, ale ta skladba v kombinaci s hlasem interpretky a obsahem v textu ve mně z nějakého důvodu vyvolává ten nejhlubší smutek. Možná je to tím zvukem volající velryby, který je v písni přítomen.

Takové jsou všechny, které si zrovna oblíbím. Aktuálně je to tahle píseň z filmu Jánošík – Pravdivá história. Slova, kde Pavel Habera moc krásně zpívá „Zelený strom je zoťatý, dnes to zaplatím, z dvoch strán stoja láska a smrť, ty ma neodsúď“ – to mě fakt dostává.

Píseň ze stejnojmenného alba mě překvapila hodně. Především tím, jak se Radůze podařilo v písničce zachytit ty nejniternější momenty spirituální cesty, o kterých jsem si do té doby myslela, že jsou nesdělitelné. „Jako by led se rozhořel...“

Bylo mi osm let, když jsem tuhle písničku našla na desce a pustila si ji. Byla pro mě zjevením a myslím, že tenkrát se zrodila moje vášeň pro pop a rock. Náboj té písničky mě nesl a někam vystřeloval, pouštěla jsem si ji pořád dokola a s vařečkou coby mikrofonem jsem koncertovala u sestřenic a bratranců v domě v Záhlinicích u Hulína z 1. patra nad zahradou. Bez obecenstva samozřejmě, což ale můj stav vůbec nijak neumenšovalo. Neopakovatelný, úžasný prožitek.

To byl nejlehčí úkol. Pro mě je to nejtupější píseň všech dob. Něco neskutečného. Ale dalo by se čekat něco jiného od tvůrce, který se jmenuje PSY?!

Tenhle „Not a Love Song“ z roku 1983 se mi ani za léta neomrzel a spolehlivě mě pobaví za všech okolností. Možná ještě víc klip k němu. A vtipná je i coververze Fanánka Krysy snad ji lapnou. Tahle píseň má humor zkrátka v genetickém kódu.

Moderátorku a novinářku Danielu Drtinovou asi netřeba nijak blíže představovat. Pro ženskou polovičku tandemu publicistického projektu DVTV je hudba životním motorem. „Poslouchám ji pořád – doma, v autě, z cédéčka či počítače. Díky ní přežívám a držím se pět metrů nad zemí,“ tvrdí. Které písně miluje a které naopak nenávidí?

Daniela Drtinová

Z chlapů mě nejvíc přitahuje Gilmour

Text Michael Švarc

foto Jakub Ludvík