Definitivně mu hráblo, tvrdí jedni. Natočil nejlepší desku své kariéry, oponují druzí. Ambiciózní epos Orfeus pražského rappera Jamese Colea probouzí u fanoušků vášnivé emoce. Jak si album povede v našem duelu? Na kterou stranu se přikloní Jarda Konáš a Ondřej Horák?

James Cole

Orfeus

Cole zase dokázal projít výraznou proměnou. „Je to jiný,“ bude asi nejčastější začátek konverzace o Orfeovi. Výrazná je temná poloha téměř všech skladeb s výjimkou pár odlehčených od druhé půlky, a i tam jsou cítit kontrasty. Snová, až éterická Girl in a White Dress může klidně jen vyjadřovat osvobozující pocit vteřinu poté, co si proženete kulku hlavou. Jednoznačným tématem alba je rozmanitost, slyšíme prvky soulu a funku, ale i Rammstein nebo Nine Inch Nails. Cole se vyřádil a sám se musel ve studiu hodně bavit. Jestli to ale pobaví i fanoušky, záleží na jejich ochotě přistoupit na experimentální hru.

Překvapivě dost rapperů soustavně mluví o své lásce k tvrdé kytarové hudbě. Především ti ze staré pražské školy a především Vladimir 518. Tomu se ale podařilo hutný kytarový riff pouze „propašovat“ do skladby Smíchov–Újezd. Kytarovo-rapový projekt Indyho a kapely Clou dopadl spíš úsměvně. James Cole ale hutně kytarové album bez skrupulí natočil, a navíc vůbec směšné není. Spíš je zábavné. Titulní Orfeus, Grace a další písně připomínají staré Faith No More a další progresivní metalové projekty devadesátých let. V roce 2016 to rozhodně není taková pecka jako tehdy, ale ten boom efekt tu je stále. I když z trochu jiného důvodu.

Jednoznačně překvapí angličtina, která na desce dominuje. V česky zpívaných (ano, zpívaných) písních je to typický Cole, ale anglické texty už se bohužel nevyhnuly jistým obratům, které jsme slyšeli stokrát. Hodně se staví na kontrastu, například explicitní lízání zadnice střídá romantická touha po obejmutí. Antickou mytologii střídá porno i Zjevení svatého Jana. A ono to funguje. Obraznost i humor tu jdou divákovi vstříc vnitřním démonům navzdory. Jen ta angličtina je nejdřív pěst na oko a pak už plyne jedním uchem dovnitř a druhým ven.

James Cole vždy patřil k technicky nejlepším rapperům na české scéně, průměrné nikdy nebyly ani jeho texty. Ty dokáže po večerech a capella přednášet jako básně, inspirativní je i jeho blog poezie. Skokem do neznáma jsou ale anglické texty, které na Orfeovi převažují. Točí se kolem ohraných témat a používají univerzální motivy jako „I fell in love with you,“ takže žádnou Kate Tempest nečekejte. Což je ale ve výsledku asi plus, erudovanou anglickou poezii by v tuzemsku asi málokdo ocenil.

Upřímně, pro mnohé bude poslech Orfea hraničit s masochismem. Vydržet desku na jeden zátah vyžaduje trochu trpělivosti a hroší kůži, opakovaný, soustředěný poslech kvůli článku je téměř atentát na recenzenta. Velkou otázkou je, kolik z nové tvorby dokáže James Cole přenést na koncertní pódia, protože s výjimkou vyložených klubovek Démon nebo Porno movie star zní skladby jako podklad na sřídačku artových filmů a splatter béček. Což nic nemění na tom, že je Orfeus sebevědomá deska pečlivého experimentátora.

Není snadné Orfea vidět jako celek a ještě těžší je ho tak pochopit. Tam někde vzadu v hlavě se pořád ošívá otázka: Proboha proč!? Nicméně, na albu kytarové skladby fungují vedle syntetických a čeština přirozeně plyne vedle angličtiny. James Cole by mohl dostat bod za odvahu, možná to ale bylo spíš sebevědomí. Zdravé. Orfeus je silná umělecká výpověď, což albu ubírá na poslechovosti. Není to lehká deska. James Cole spolu s Yardou Helešicem a Ristem Skolovskim natočil desku, která spojuje zdánlivě nespojitelné. Vzali kočku a psa, hodili je do pytle a dlouho s ním třásli. Výsledkem není kočkopes, ale potrhaná zvířata, která v tom pytli spolu musela žít. Jsou unavená a šťastná.

Pokud se bavíme v rovině posouvání hranic a autorské svobody, je Orfeův přínos absolutní a nezpochybnitelný. Cole si prostě dělá, co chce. Nejde ovšem o žádnou anarchii pro efekt – novinka má pevný tvar i koncept. Je třeba vypíchnout také prazvláštní koktejl hostů a spolupracovníků. O produkci se postaral Yarda Helešic i o generaci mladší Nèro Scartch z Mydy Rabycad, za mikrofonem se kromě Vladimira 518 a Ektora protočili i Oto Klempíř nebo Aneta Galisová z Prague Conspiracy. Výše zmiňovaní se potkávali možná na afterparty Andělů, ale na jedné desce si je dokázal představit málokdo. Cole to zkusil a klaplo to na výbornou.

Jeden by čekal naprosté zmatení rapových fanoušků, kteří povětšinou prahnou po jednoduchých heslech a gestech týkajících se základních potřeb člověka, jako jsou sex nebo jídlo. Populární jsou také povídání o velkém egu a respektu. To vše obložené co „nejprogresivnějšími“ beaty. Jenže Orfeus přinesl do rapové scény chaos, který nepamatují ani diváci Esa, když v televizi poprvé uviděli Chaos. Odliv fanoušků se ale z nějakého důvodu nekoná a fans si na internetu libují, že poprvé viděli psychometalovou show. Bod za to, že James Cole rozšířil obzory jinak dost konzervativnímu publiku a sám to obohacení s grácií ustál.

Ano, ta deska je úlet. A tím by se klidně dalo téma bláznivosti uzavřít. Cole je mistr nikoli převleků, ale přímo rolí. Jeho stylizace do mytického hudebníka vyšla tak z poloviny, protože tady se sestupuje jen do temnot, žádný návrat z nich není, byť Eurydika se na desce také objeví. Ale komu by to vadilo? I výprava do podsvětí je zábava. Skáče se mezi žánry, jazyky i hosty a Cole připomíná principála černého cirkusu lynchovských figurek.

Daniel Ďurech se úplně zbláznil. To je první věc, která člověku probleskne hlavou, když Orfeus začne hrát. James Cole nikdy neměl problém si sám ze sebe utahovat. K.O. Kru i Super Croo byla účelově přehrocená a šokantní rapová póza, na což mnoho lidí dlouho nemohlo přijít. Včetně autora těchto řádků. Jistá šílenost byla nalita do základů projektu Kapitán Láska, a přestože za úlisným pilotem stojí stejný tým jako za Orfeem, co se týče bláznovství, oproti aktuální desce je to lehký odvar. Pokud Vladimir 518 natočil v roce 2008 Gorila vs. Architekt jako svého druhu experimentální album, Orfeus lze označit minimálně za metaexperiment. Stačí naslouchat manickému šeptání v angličtině a budete chtít drogy Jamese Cola zkusit taky. Nebo vlastně spíš ne, nebudete.