Paul McCartney přišel, viděl, zvítězil. Ale úplně stejně se mohli cítit i návštěvníci koncertu.

text Jarda Konáš

foto Karel Šanda

Paul McCartney

Esence kvalitních písní

O2 arena, Praha, 16. 6. 2016

Před začátkem pražského vystoupení hodně lidí brblalo ohledně vysoké ceny lístků. Zbytečně. Jejich koupě se vyplatila do poslední koruny. Paul McCartney totiž předvedl jeden z nejlepších koncertů letošního roku. Lze to konstatovat, i když máme teprve červenec.

Dalo se čekat, že exbeatle předvede kvalitní set. Britský hudební perfekcionalismus podtržený nezpochybnitelným statusem legendy byl lákadlem sám o sobě, ale zpěvák, kterému chyběly dva dny do čtyřiasedmdesátých narozenin, hrál s nasazením, díky jemuž mládl s každým taktem. S výjimkou několika zakolísání ve vyšších polohách zpíval přesně a hlas měl v kondici, jako kdyby se psal letopočet několik dekád nazpět. Hudba především, tak mohlo znít krédo celého koncertu. Což zdůraznil McCartney hned v samém začátku. „Tohle je jediná výměna kostýmu, kterou dnes uvidíte,“ řekl po odložení saka. A humor mu vydržel po celou dobu, i když hrál téměř tři hodiny. Bez přestávky a bez předskokana. S brilantně sehranou kapelou střídal jeden hit za druhým a málokdy se vidí tak skvěle sestavený setlist jako v případě tohoto koncertu. Měl gradaci i místa pro

odpočinek, došlo na šlehání ohňů i zapalovače, resp. svícení mobily. Zazněly skladby sólové, hrané s Wings i s Beatles. Pravda, publikum se při novějších kouscích moc nechytalo a na sedačkách šlo pozorovat lidi opírající si znuděně hlavu nebo konverzující se společníky, ale jakmile došlo na klasiku, každý ožil jako mávnutím kouzelného proutku.

McCartney kontaktu s publikem hodně pomáhal sám – bylo vidět, že se pečlivě připravil. Téměř mezi každou písní prohlásil něco česky. Schválně, kdy naposledy jste viděli hvězdu světového formátu, aby před vyprodaným stadionem uváděla písničku roztomilou češtinou: „Tahlé budé trochů elechroniská, tuhlé jsem slošíl pro chamarádá.“?

Z koncertu mnozí odcházeli plni nadšených dojmů. Ale nade všemi se klenul jeden, který tak nějak všichni tuší a bude platit i nadále. McCartney je skladatel, jakých se rodí několik za generaci. Jeho tvorba, to je ryzí popová esence. Říct vše ve dvou minutách a ještě tak, aby si to člověk pobrukoval po prvním poslechu, to je velké umění. A slyšet to umění naživo je zážitek, na jaký se nezapomíná.