Titul nejlepší vokální kapela světa není v případě Pentatonix ani trochu přehnaný. Pražské vystoupení americké pětky mělo potřebnou popovou šťávu a především bylo technicky dokonalé.

text Michael Švarc

foto Marek Holoubek

Pentatonix

Jen hlasy stačí

Forum Karlín, Praha, 9. 6. 2016

Ukázalo, že dobrý koncert ještě stále dělá z větší části solidní zpěv a energie do něj vložená, nikoli vizuální vata kolem. A hlasy v ten večer skutečně hrály prim, kterému světla a občasné projekce jen sekundovaly, aby splnily nezbytný scénografický aspekt každé show. Jako plus se musí vypíchnout také kvalitní nazvučení, i díky němu zněl koncert prakticky jako studiová nahrávka. I přes bezchybnou intonaci neměli naštěstí zpěváci tendence upadat ke sterilitě, ale zachovali svému vystoupení duši.

Koncert byl od začátku správně našlápnutý, měl velmi ostrý drive a kapela dobře dávkovala autorské songy, které prokládala svými nejznámějšími covery nebo mashupy – třeba průřezem tvorby Michaela Jacksona. Publikum samozřejmě až přehnaně freneticky reagovalo na každou známější písničku, která se do zblbnutí omílá v rádiu. Nelze mu to však vyčítat. Pentatonix se stali virální senzací díky YouTube už

před několika lety a právě generace, pro kterou jsou YouTube a sociální sítě denní rutinou, tvoří fanouškovskou základnu této vokální formace. Většinou se tudíž jedná o dospívající.

Vystoupení haprovalo pouze v místech, kdy se Pentatonix pokoušeli o jakousi společnou a synchronizovanou choreografii. Nejenže působili trochu jako devadesátkový boyband, ale paradoxně ztratili i na synergii, kterou se jim podařilo vybudovat, když se nesnažili o přílišnou stylizaci a byli na pódiu jako individuality.

Skutečnou třešničkou na dortu byla předposlední autorská píseň Light in the Hallway, která měla skoro chrámový nádech. Pentatonix při ní odložili mikrofony na zem a zpívali téměř akusticky. Celé Forum Karlín utichlo a naslouchalo jedné výjimečné kapele, která se jim ten večer postarala o nevšední zážitek.