Síla otcovství, prospěšnost drog a kult krále
bez koruny

Ve dvanácti si myslel, že na to dělat hip hop, je ještě moc brzy. Pak ale slyšel hitovku Jump od stejně starých Kris Kross a prostě si řekl, že to dokáže taky. Dneska je Adamu Svatošovi (Kato) sedmatřicet, má zásluhy na popularizaci českého rapu, uznávaný projekt Prago Union, tříměsíční dceru, novou desku a dvacet minut zpoždění. „Čekáš tu dlouho?“ ptá se, když na Želivárně naskakuju do šedé Audi a DJ Maro nabírá směr Brno. Přesně tam totiž vyrážíme na koncert. A samozřejmě taky fotbálek.

Skladba o „městské hromadné depresi“ je z nového alba Smrt žije.

Když už pár minut ze zadního sedadla upřeně pozoruju dvojici Kato–Maro, zmocňuje se mě pocit úlevy. Kluci z Prago Union nakonec fakt neodjeli na brněnský mejdan Žabovřesky Allstaarz beze mě. Upřímně, i to byl totiž jeden ze scénářů, co mi varovně problikával hlavou, když jsem ještě v době předběžně naplánovaného odjezdu čekala na zprávu, kam mám vlastně dorazit. Nedochvilnost se zapomnětlivostí mají totiž v Katově pověsti už roky stejné místo jako cit pro hru se slovy a pokora. „No, je pravda, že lidi si na něj kvůli té nedochvilnosti vlastně dost stěžují, ale my už spolu umíme fungovat dobře. Oba předem rovnou počítáme s tím, že budeme mít zpoždění a je potřeba rezervovat si na všechno víc času. Když ale jde o něco fakt důležitého, většinou to klapne,“ vypráví o svém

parťákovi, jehož si mnozí vybaví také jako Depha z legendárního Chaozzu, Maro. Právě on před sedmi lety nahradil v Prago Union dalšího z členů Chaozzu – Skuplu.

Vlastně je asi docela blbost se na silnici vracet, když mě pak prvně chytnou a budu zase tam, kde předtím

Název alba Smrt žije je takové české Carpe diem.

V autě nám na plné pecky vyhrává Radiožurnál. „To kvůli dopravnímu zpravodajství. Jinak si s sebou nosím výbavičku. Pokaždé něco jiného ze svojí sbírky. Tohle je na dnešek,“ říká Kato a podává mi štos alb, kde najdu

Většina lidí bere Mara automaticky jenom jako koncertního DJ, který rapperovi hlasově vypomůže nebo pustí beat. S každou minutou strávenou v jejich společnosti je mi ale víc a víc jasné, že tahle spolupráce rozhodně nestojí jenom na faktu, že Maro umí během show perfektně zaskrečovat. „Je moje zrcadlo. První, komu pouštím beaty a ukazuju rozdělané písničky. Dává mi zpětnou vazbu, které rozumím, stal se oázou v bouři všech textů, a i když o sobě často pochybuju, on je přesně ten kámen, o nějž si můžu hodit laso,“ vyšvihne Kato poklonu sympaťákovi s kšiltovkou, který se během pár let stal jednou z jeho nejbližších osob. „No, popravdě už se totiž Katovi nebojím cokoli říct, takže mu můžu dát hodnotnou reflexi. Myslím, že je dobře, že někoho takového má a není sám,“ říká zamyšleně DJ.

Maro ohlašuje pětiminutovku na benzínce a kromě občerstvení si Kato odnáší také časopis o autech, jehož redakce se příliš neliší od zrušeného Autocaru, kde si dříve přivydělával nějakou tu kačku, stejně jako

třeba D.I.T.C nebo Slum Village. Rapper si v autě DJskou úlohu zatím může užívat naplno, protože i když už není v zákazu řízení, za volant se mu moc nechce a radši se po ulicích prohání na kole. V průměru mu to hodí asi třicet kilometrů denně. „Na kolo nejde vlézt jen tak osm dní v roce, kdy bylo minus osmnáct. Jinak se dalo, i když měl člověk na řasách rampouchy. Zatím prostě nějak nebyla potřeba si ten řidičák dodělávat a hlavně jsem neměl zbytečných deset tisíc, co bych za něj jen tak mohl vyhodit. Vlastně je asi i docela blbost se na silnici vracet, když mě pak prvně chytnou a budu zase tam, kde předtím,“ naráží Kato na to, že si prostě občas rád potáhne z jointa marihuany.

Nejsem podvodník nebo úplnej zevl, ale přece ode mě nemůžou čekat, že jim tam položím tři čtvrtě milionu. No a tak jsem prostě zmizel

vymýšlením sloganů v reklamkách. Dneska už ale nastálo nedělá nikde. „Makám externě pro pár kámošů, kteří pochopili, jak to mám s časem. Stejně jsem kvůli svým příchodům a odchodům akorát demotivoval spolupracovníky. Všechno bylo sice vždycky odevzdané včas a dobře, ale to, co se dělo mezi tím, už je horší. V době práce na desce jsem třeba odešel na oběd a už se nevrátil. Zůstali mi teda jenom ti šéfové, kteří vědí, že je nepodělám a chápou, že muzika je pro mě na prvním místě,“ vypráví Kato a dodává, že koncerty mu v téhle době taky alespoň něco vydělají. Že by vehementně zvládal mořit své dluhy, prý ale zase nehrozí.

Smrt žije. Tak proč ne my?

„Tak něco jsem osekal, ale nebylo to úplně tím, že bych si na to vydělal. Rozprodalo se, co mi připadlo, vlastně ještě ani nepřipadlo,

v rámci rodiny. Ale pořád spíš ještě čekám na zázrak,“ říká tak trošku smutně rapper. Jeho největším strašákem je „průser“, co si vyrobil, když tenkrát tvořil album Dezorient Expres, kdy se vždycky našly důležitější věci, jaké poplatit, než nájem. S majiteli tehdy moc nekomunikoval, a navíc ještě okamžitě začal dřít na další desce. Nakonec dostal Kato příkaz k vystěhování, což také poslušně udělal, ale byt nikomu osobně nepředal.

„Nevím, jestli to do dneška ještě někdo počítá, ale podle mě, když ti napíšou, aby ses odstěhoval, je to jasný důkaz, že tam už nebydlíš. Dokonce vyměnili zámek a nechali mi vzkaz, že pokud bych se tam chtěl dostat, mám si přijít pro klíč k nim. Stydím se za to, ale snažil jsem se to vyřešit,“ říká Kato, který nejprve pronajímatelům donesl devadesát tisíc a pak ještě padesát, což byl z celkové částky sice pakatel, ale snahu jevil i o splátkový kalendář. S jeho návrhem ale

Prago Union v akustické verzi s kapelou Champion Sound.

vyběhli, protože tahle varianta je prý možná jen v situaci, kdy už je dluh menší než padesát tisíc. „Tenkrát to ale bylo tak patnáctkrát tolik. Nejsem podvodník nebo úplnej zevl, ale přece ode mě nemůžou čekat, že jim tam položím tři čtvrtě milionu. No a tak jsem prostě zmizel. Já snahu měl, ale oni už mi nedali příležitost,“ uzavírá.

Najíždíme na dálnici a Kato strká do přehrávače ještě nevydanou desku Prago Union Smrt žije, která vznikala v jeho studiu Strojovna. „Je to takové Carpe diem po česku. Smrt žije, tak proč ne my,“ vysvětluje. Auto burácí a oba se soustředí na mouchy, které by ještě mohli vypilovat. „Na tuhle skladbu jsme včera točili klip, upozorňují mě na hitovku, kterou budou hrát i dnes. „Musíme ji ale během cesty ještě trošku natrénovat,“ usmívají se. Když skončí poslední pecka, Kato se pootočí dozadu. Čeká na můj názor.

To, že kouzlo hry se slovy je na nové desce stále strašně obrovské, mě popravdě vůbec nezaskočilo. Album, co má v názvu smrt, je ale překvapivě tím nejpozitivnějším a nejčistším, co jsem od Prago Union slyšela. „Super, přesně o to nám šlo,“ říká potěšeně Kato a Maro dodává: „Taky jsme na Adama tlačili, aby to tak bylo. Možná ten svěží závan pozitivity přineslo i jeho otcovství.“ Oproti optimismu je novinkou i množství hostů, kdy si Prago na mikrofon pozvali Resta, MC Geye a svůj part si odbyl i LA4. „Nemám na desce hostovačky proto, abych ukázal, s kým se znám nebo můžu spolupracovat. To, proč tam ten člověk je, má pro mě pokaždé důvod. Ta osoba mě prostě musí

Dneska si stejně ani neumím představit, jak lítám po pódiu a křičím Policiééé, policiéééé

Verbální atentát patří mezi
koncertní klasiky.

Prago pyčo!

I přesto, že na beatech se každý v jedné pecce podíleli i Maro, Radimo nebo třeba Flip z rakouské legendární hiphopové formace Texta, většinu věcí si už klasicky dělal Kato sám. „No, já totiž chci dělat takovou muziku, jakou chci poslouchat. Je těžké najít někoho, kdo ti bude kontinuálně dodávat beaty, co tě budou bavit, a provokovat v tobě potřebu něco říct. Sem tam se to stane, ale není nikdo, kdo by to dělal vždycky, když potřebuju. Ale samozřejmě budu rád, když se to změní a já se budu moct soustředit jen na to, co říkám,“ přiznal Kato.

bavit až tak, že ucítím zvědavost, co by nás mohlo společně napadnout. Třeba s Restem jsme si hodně sympatičtí. Vždycky, když se vidíme, rádi pokecáme. Dřív než nová Prago deska vlastně mělo vzniknout naše společné album, ale jsme oba hrozní zevlové. On vlastně ještě větší než já, a to už je co říct,“ usmívá se Kato, který si za svoje hostování prý nikdy od nikoho peníze nebere, jen vybírá místo a čas.

Penzionek, který už toho asi spoustu zažil, otevře stejně charakterizovatelná paní a po počátečním rozčarování z našeho počtu a následném vysvětlení, že já se do pokoje opravdu nechci dostat načerno a spát tady nebudu, se objeví náznak úsměvu, který ale hned zase mizí. „Né, že mi tady budete

Dáváme další benzínkovou pětiminutovku. Bereme bagety, Kato si balí „cigaretku“ a Radiožurnál hlásí nehodu. Trošku se tak motáme po objížďkách, ale vzduch teplého večera a lahodných výparů kouzlí atmosféru „na pohodu“. Za chvíli jsme na místě. Je asi kolem desáté, když se ocitneme v klubu Mersey. Hned po otevření dveří míjíme několik místňáků s tričkem „Prago pyčo“, kteří si okamžitě začínají ukazovat. Po zjištění, že chlápek, který má Prago Union „na starost“, právě vystupuje, opouštíme dvoupatrový miniklub a odcházíme se ubytovat o dva vchody vedle.

Pecka s Kurtem v podání Kata a Skuply.

kouřit, mám po celém baráku snímače,“ zastrašuje dvojici. „A ty nás pak když tak sejmou?“ ptá se Kato. Paní domácí, zjevně překvapená z jeho odpovědi, nereaguje a slova nalezne až v chvíli, kdy si to rapper suverénně štráduje po schodech do dalšího patra. „Ježišmarjá, nelezte mi tam, proboha,“ rozkřikne se. „Jo ahá, vy mě chcete vynést?“ odpovídá jí pobaveně Kato. Paní už pak jen mumlá něco o tom, že pokoj mají dole, předvede záchody, opíše občanky a mizí. Kato s Marem pak řeší, jestli si vezmou peníze předem, jelikož se jim prý už párkrát stalo, že s placením byly problémy. „No, občas si pořadatel vezme větší sousto a pak se mu na to nevydělá. Na jedné akci jsme se museli lidí do mikrofonu ptát, kde majitel bydlí, jelikož během vystoupení zmizel, a pak ho ještě tahat z postele. Nakonec jsme si na něj ale ani nesáhli,“ vypráví Kato zážitky. Když si pak hodí sprchu a přečte pár stran z knihy Milovaný vůdce, odcházíme zpět do klubu.

Tam se zatím nastřádala dost silná fanouškovská základna, a to i přesto, že v Brně dva týdny nazpátek Prago Union odehráli v rámci Bezdrátové šňůry dvě vyprodaná show s kapelou Champion Sound. „Obojí má něco do sebe. Když hrajeme sami, víc komunikuju s publikem, a s klukama z Champion Sound mám zas větší pohodu, protože musím dělat míň věcí,“ vysvětluje Maro, jak se cítí s kapelou za zády.

To Kato už je ve druhém patře mezi „prostým lidem“, kam za ním okamžitě přijdou dva hoši a ptají se, co pije. Po pár minutách to samozřejmě končí u fotbálku, a jelikož má večer skluz, je jasné, že Kato se odsud jen tak nehne. Párkrát mám taky tendence vyzvat ho k souboji, ale když vidím jeho léty vypilovanou techniku, nechám raději svou taktiku tančících hráčů na někdy jindy. „Neumím prohrávat. Takže většinou prostě furt vítězím, ale pamatuju, že v Českém Těšíně byla jedna dvojice, se kterou jsme hráli asi dvě a půl hodiny a ve finále to dostali na remízu. Oni se totiž podle mě lidi trošku bojí a říkají si: Jé, já hraju s Katem, ale to nemůžou. Musí se soustředit na balónek, jelikož to je nepřítel. Ne ten, proti komu hraješ,“ vypráví rapper o své léta známé zálibě. No a má pravdu. Na místních klucích je vidět respekt, se kterým se jim mírně třesou ruce, když si uvědomí, komu se právě chystají vstřelit gól.

Klapačky nosit nebudu, jelikož s nimi hrozně šišlám. Já bych se to nakonec asi i naučil, ale když si je nandáš, zakrývají celé horní patro, kde je sedmdesát procent chuti

To, že Kato není žádná primadona, ale vidíte už na první pohled. Postává u různých partiček, fotí se s obdivovatelkami, vypráví o muzice a každého, kdo za ním přijde, si vyslechne, i když rozhodně nepatří mezi celebrity, které se v přehnané pozornosti vyžívají. „Respekt a sláva jsou totiž úplně jiná věc. S Chaozzem bylo celé šílenství založené právě jen na tom „to je on“, a ne „to je ten, co dělal tamto“. Pokud mě lidi budou respektovat za hudbu, kterou vytvářím, tak ať klidně přijdou. Neberu to tak, že za mnou chodí a říkají stejné věci. Vím, že je to jejich příběh a pamatuju si na sebe, když jsem v mládí mohl prohodit pár slov s rapperem, kterého jsem si vážil. Byl to pro mě posun a já se snažím nezpronevěřit se a vracet to. Teď už se mi ale nepříjemné příhody nestávají,“ říká.

Je to dobře slyšet, Lucko?

Od dob Chaozzu se ale nezměnil jen přístup lidí k němu, ale i on sám. Jak přiznává, byl tenkrát dost rezolutní, aniž by vlastně věděl proč, a na spoustu věcí postupně změnil náhled. „Zároveň i styl, kterým jsem mluvil, byl jen popis. Větší nadčasovost skýtá, když chodíš kolem, říkáš, co si myslíš a necháváš posluchače, aby si to domysleli sami,“ vysvětluje Kato, který na spoustu věcí přišel, až když si dal s Chaozzem pauzu na neurčito. Prago pro něj proto bylo přirozené pokračování. „Ostatní si měli rozmyslet, jestli je opravdu muzika tím, co chtějí dál dělat,“ vypráví Kato o skupině, jejíž oživení je už evidentně mrtvá otázka.

Přesto se ale přemýšlelo o sérii živých koncertů s kapelou k příležitosti letošního dvacátého výročí od vydání jejich první desky. Kato, který doteď dodělával nové album, ale moc volného času ani energie na přípravu tohohle projektu neměl. „A ani nevím, jestli budu, protože i když jsou všichni kluci z nápadu nadšení, tak bych to nakonec stejně zase musel dělat všechno sám,“ říká zadumaně. Hlavní prý je, aby zbyla energie a chuť chtít něco zahrát naživo, kterou ale u ostatních členů Chaozzu rozhodně nevidí. „Oni jen čekají, s čím přijdu a všem řeknu, co mají dělat,“ povzdechne si. Na nové desce Kato dokonce trošku naivně plánoval i společnou pecku, ve které by si každý řekl, co zrovna dělá a čím se živí. „Já i slíbil, že jim s tím klidně pomůžu, kdyby potřebovali, ale samozřejmě to nakonec neproběhlo. Já neměl na to, abych je do něčeho nutil,“ říká trošku smutně rapper.

To, že prakticky celou dobu fungování Chaozzu psal všechny pecky sám, ho ale nikdy nemrzelo, jelikož zjistil, že má rád věci pod kontrolou. „Chybělo mi ale nadšení. Když někomu přinesete hotové texty i muziku pod nos a chcete po něm jen to, aby se naučil svoji sloku a on to stejně ani pořádně neudělá, je něco špatně,“ zopakoval rapper léta známý důvod pauzy Chaozzu, která měla trvat do té doby, než mu ostatní členové dají impuls, že na situaci chtějí něco změnit. To se ale dodnes nestalo. „Dalo se to čekat a je to tak v pořádku. Dneska si stejně ani neumím představit, jak lítám po pódiu a křičím: Policiééé, policiéééé. Prostě jsme se dali dohromady hodně mladí, nikdo nevěděl, co je to rap, ani co chce. Jen u mála z nás to byla muzika,“ naráží Kato na fakt, že jedině Bass zůstal hudbě věrný a dělá DJ. Například takový Rusty má s touhle branží už společného akorát to, že v hudebním vydavatelství Universal pracuje jako vrátný.

Přesto, že Prago Union je prakticky stejně Katův sólový projekt, za kapelu se podle svých slov trošku schovává. Ne v tom smyslu, že by si snad nestál za tím, co říká, ale snaží se vyvarovat kultu osobnosti. „Název kapely skýtá větší prostor pro nějakou legendu. Protože co je zajímavého na Adamu Svatošovi. Já jen tlumočím, co ze mě promlouvá. Myslím, že svět hlavně ještě není na MC Adama Svatoše úplně připraven,“ směje se v backstagi na pohovce.

To napěchovaný klub Mersey se na něj evidentně připravil dobře – na baru. Okolo dvanácté se tak na záchodech rozjíždí

strkanice mezi dvěma hipstery, jedna z dam se v předklonu vedle umyvadla chlubí složením svého večerního degustačního menu, místní patnáctiletí koloušci mě i přes očividný šestý měsíc těhotenství zvou na whisky a z davu se ozývá chroptivé „Eeeeeej, Prago pyčo“. Když Maro s Katem nastoupí na pódium, začíná tak naprosté šílenství. „Ten je krásnej, podívej, to tričko mu strašně sluší,“ hodnotí téměř v extázi Katův svršek s nápisem „zmetek“ mladá blondýnka. Prago Union rozjeté Mersey zavalují hity jako Pecka s Kurtem nebo Verbální atentát a i dvě hitovky z nového alba jsou přijaty vřele. „Je to dobře slyšet, Lucko?“ ptá se Kato do mikrofonu a ještě jednou to opakuje. Zvedám palec nahoru a on spokojeně pokračuje. Na lidech v Mersey je vidět, že je úplně jedno, jestli by tady Prago hráli jednou týdně nebo jednou za rok. Přišli by stejně. Už jen podle toho sborového „Prago pyčo“, když sál vyvolával dvojici zpět na přídavek.

Ukaž, zavoláme starýmu

Je zajímavé, že přestože Kato ještě stále nemá zuby, o které už dávno přišel kombinací dědičných vad a špatné životosprávy, je mu během show rozumět úplně skvěle. Když tak nad tím přemýšlím, vlastně líp, než když mluví. Dlouho totiž trénoval, jak kombinace písmen vyslovovat, aby zněly tak, jak mají. Ono když se totiž sejdou slova, v nichž se to hemží s a š, je to docela zabíračka. „Nejde ani tak o jednotlivá písmena, ale o jejich souznění. Jedna věc je, jak ty to říkáš, druhá zas

Kdyby měl dnes Kato běhat po pódiu a křičet Policie, Policie, připadal by si prý dost divně.

jak to vychází ven a jak to slyší lidi. No a to funguje i psychologicky. Když chceš někomu něco říct, musíš to podat jazykem, kterému rozumí. Takže se soustředím hlavně na to, co mi jde z huby, a ne tak úplně sám na sebe,“ objasňuje mi pomůcky při vyslovování.

Jelikož má Kato obrovský úbytek kosti, žádný doktor zatím není takový pankáč, aby mu zuby zkusil napevno nasadit. Nikdo totiž netuší, co by tenhle pokus vyvolal. „Budu si muset počkat, až mě dožene technologie, klapačky totiž nosit nebudu, jelikož s nimi hrozně šišlám. Já bych se to nakonec asi i naučil, ale když si je nandáš, zakrývají celé horní patro, kde je sedmdesát procent chuti. A to já si nenechám vzít. Radši si zatím odpustím kousnutí do kedlubny nebo jablka a až najdou způsob, jak mi kost doplnit v takové míře, v jaké mi chybí, tak do toho klidně půjdu,“ říká.

Najednou hodiny ukazují pět minut po jedné ranní. Vlak v půl druhé rozhodně nestíhám a s Katem bych ještě potřebovala probrat pár otázek. „Tak to doděláme ráno. Ukaž, zavoláme starýmu, že přijedeš zítra,“ snaží se smlouvat Kato, který mi chce evidentně utéct pařit fotbálek. Jelikož reakci „starýho“ si umím živě představit a život ve mně už měl živé hudby akorát, snažím se rappera přemluvit. „Tak mi dej chviličku,“ říká Kato a mizí. Potom už není úplně lehké ho najít, takže když kolem druhé stojím před klubem a nevím, co dál, vynořující se Marův obličej vnímám jako spásu. Ten se po mé otázce, jestli svého parťáka neviděl, chápavě usměje. „Akorát jsem dostal zprávu, že stojí

„Myslím na to, ale nakonec jí to stejně musím vynahrazovat. Snažím se být přítelkyni oporou tím spíš, že mám tuhle práci, která skýtá nástrahy. A že jich není málo. Každopádně abych já měl nějaké nápady, musím se toulat po nocích. Chápu, že z pohledu toho druhého to vypadá, že obrážím po

u fotbálku, tak jdeme pro něj.“ Kato už je zase v zápalu boje, když mu Maro sděluje, že jde spát a připomíná mu náš rozhovor. „Hlavně ho nenech odejít na jiný fotbálek, to by byl průser. To zvládneš, neboj. Hodně štěstí,“ loučí se se mnou a podává mi klíče, které mám Katovi předat. Ten nakonec překvapivě rychle opouští svůj fotbalový tým a vydává se se mnou do backstage. Je asi kolem třetí ráno a mě jako první nenapadne jiná otázka, než jestli v téhle chvíli jako novopečený otec nepřemýšlí nad tím, že by měl být raději doma s dcerou Jasmínkou.

Pro hodně interpretů je totiž jednodušší být králem svého malého světa než se královsky postavit k tomu velkému

městě bary se ztracenými existencemi a vracím se domů nad ránem. No, a ono to tak vlastně i je, jelikož musím hledat příběhy. Nejde pořád rapovat jen o tom, jak jezdím na koncerty,“ rozpovídá se Kato o tom, jak je těžké skloubit otcovství a život rappera.

Lipo je v pohodě

Většina párů si právě na začátku rodičovství dává alespoň v duchu určitá předsevzetí, co dítěti dovolí, k čemu ho budou vést nebo jaké priority mu budou vštěpovat. Sedmatřicetiletý umělec chce ale všemu nechat volný průběh. „Jsem totiž možná víc vykulenej než ona. Jak se říká, že člověku proběhne život před očima, než zemře, tak já si myslím, že to je právě jeho dítě, protože když se na něj dívá, vzpomíná si na situace, kdy byl ještě taky mimino a dávno už na ně zapomněl.

No a najednou má možnost do tohohle života nějak pozitivně zasáhnout a s tím je potřeba k tomu přistupovat, ne s nějakými svými mindráky,“ svěřuje se s tím jediným, co by chtěl ve výchově dodržovat.

Z Katových slov i chování je na první pohled zřejmé, že nepatří mezi testosteronové macho rappery ani mezi ty, kteří žijí ve své bublině a nevnímají, že pro okolí jsou spíš k smíchu. „Pro hodně interpretů je totiž jednodušší být králem svého malého světa než se královsky postavit k tomu velkému,“ říká a dodává, že v poslední době nepřišel na chuť vlně, kterou nastartoval Lipo. „Lipo je v pohodě. To je básník, co dělá rap, BPM byli taky dobří, ale myslím, že jedni z těch, co mě nebavili, byli Atmo Music, ale nerad bych se zmýlil. Celkově mi totiž vadí hudba, která nikam nic neposouvá a je to jen papouškování anglických věcí po česku, což

Drogy mi pomohly zahodit ego. Zabít ho a nechat si ho jen pro případy, kdy je k něčemu. Jako když přijdeš do nové práce, kde se potřebuješ zorientovat, nepodělat se z toho a začít fungovat

Kato je nejskromnější král českého rapu, jaký kdy byl

Víte tady ještě o něčem,

kde to žije?

Ještě předtím, než vypnu diktafon, nedá mi se nezeptat na bouřlivé roky v Chaozzu,

tady už stokrát bylo. Ale každý děláme, co můžeme. Taky jsem byl šestnáctiletý, co sežral všechnu moudrost světa. Nikoho nesoudím, jen mi vadí, že do toho lidi často nedávají sami sebe,“ říká trošku rozhořčeně Kato, pro něhož je hudba něčím, co mu pomáhá existovat. Už dvakrát prý dokonce dělal desku s tím, že je jeho poslední, ale zpětná vazba fanoušků byla tak silná, že se rozhodl u toho zůstat. „Nic, čím bych byl lidem prospěšnější, jsem nikdy neudělal,“ říká polohlasně Kato a v ruce žmoulá prázdnou skleněnou lahvičku od nealka, co se válí všude po stole.

„V té době mi pomohlo pár lidí, které jsem potkal, a paradoxně také drogy, jež definovaly to období. Pomohly mi totiž zahodit ego. Zabít ho a nechat si ho jen pro případy, kdy je k něčemu. Jako když přijdeš do nové práce, kde se potřebuješ zorientovat, nepodělat se z toho a začít fungovat. Tehdy ty koule musíš vytáhnout,“ vypráví Kato o momentu, kdy začal přemýšlet jinak.

Kromě toho, že se dnes snaží být prospěšný sobě i svému okolí, nemá ale nějaká velká přání. „Nevím, jestli jsem teď vůbec schopen říct, co vlastně chci. Ale asi by se to ani moc nelišilo od ostatních lidí. Rozhodně nejde o slávu, ale spíš o to tou svojí maličkostí přispět alespoň malinký prd. Jenom žiju svůj

které v jednom z rozhovorů přirovnal k jízdě na horské dráze. „No jo, tehdy jsem byl ten, co sedí v tom vozíčku, dneska jsem tím vozíčkem a až se stanou tou dráhou, tak beru dráhu,“ říká se smíchem Kato. Pak ale zabrousíme i k trošku problematičtějšímu období okolo třetí desky jedné z komerčně nejúspěšnějších českých skupin devadesátých let. To bylo totiž pro Kata zlomové jak v experimentování s drogami, tak v urovnávání si pohledu na svět a v postoji k němu.

Kato
a Prago Union

život. Baví mě muzika, tak ji dělám a zkouším neplýtvat časem svým a ani časem těch, co si ji poslechnou,“ uzavírá.

V klubu už se všechno sklízí, poslední páry se ruku v ruce vymotávají ze dveří a já si vlastně ani nevšimla, že už asi dávno nehraje hudba. Koukám na mobil – půl čtvrté ráno. „Tak ať ti to dobře dopadne s tím tvým břichem. Zvládneš dojet?“ ptá se Kato. Podáváme si ruku a já přikyvuju. Když pak procházím kolem dvou znuděných vyhazovačů, ještě zpovzdálí zaslechnu jeho natěšený hlas: „Víte tady ještě o něčem, kde to žije?“ Je jasné, že ani nad ránem pro Kata noc ještě nekončí a vydává se sbírat příběhy, které si možná poslechneme na další desce. Když tak postávám u brněnského

Hlavního nádraží, někdy mezi sledováním bitky romského páru o mobilní telefon a skupinky mladíků močících na výlohu asijského bistra, se mi vybaví komentář pod jedním článkem o Prago Union. Píše se tam, že Kato je nejskromnější král českého rapu, jaký kdy byl. A já myslím, že každý, kdo na něj vydrží čekat, nemůže říct nic jiného.