text Václav Trávníček

foto Michala Rusaňuková

Klenoty

vylovené z jezera

Republic of Two jsou zpět s novou deskou a Headliner je u toho. Ukázky ze čtvrté studiovky pražských dělníků indie folku Back to the Trees vám přinášíme v exkluzivní (před)premiéře včetně třech celých skladeb a s příjemným bonusem: Jiří Burian s Mikolášem Růžičkou nás vzali k sobě do kuchyně a prozradili, kterak nové songy vznikaly. Jak zní naživo, můžete posoudit už 28. července na speciálním koncertě na Střeleckém ostrově, který Headliner spolupořádá.

Burian: Naše písničky vznikají různě. Některé jsou skoro hotové už v momentě, kdy je jeden z nás přinese, a ten druhý dopíše jen pár slov. Jádro Under the Waterfall jsem napsal celé sám, ale první verze mi přišla nevýrazná. Mikolášovi se líbila a dohecoval mě, tak jsme ji spolu na břehu jezera u Třeboně dodělali. Text je o nešťastné lásce, o tom, když tě žena opustí a žádná další už nebude jako ona. V písničce, stejně jako v dalších na desce, s námi zpívá Huyen Vi Tranová, kterou může někdo znát ze Superstar.

Růžička: Už když jsem Under the Waterfall od Jirky poprvé slyšel, byla to pro mě hotová věc. Proto je můj zásah do téhle pecky naprosto minimální. Byla složená a zaranžovaná tak čistě a hezky, že nebylo potřeba k ní nic dodělávat. Jenom jsem napsal text do své sloky a pak přehrál Jirkovo syntetické piano mým živým. Za mě super otvírák desky.

Růžička: U tohohle songu si představuju příběh o tom, že tvoji milovanou bytost kdosi unese někam pryč a ty se ji snažíš přivést zpátky, aby jí bylo zase dobře. Hudební základ přišel ode mě, ale s Jirkou jsme harmonicky překopali refrén a upravili aranže. Feeling mi vyloženě evokuje situaci někde na poušti, kdy si jdeš pro tu svoji princeznu.

Burian: Někdy se mi stane, že se napojím na Mikyho a píšu jako by za něj. Na druhé desce The End of War jsem takto měl písničku Fortune. Myslím, že Mikoláš to má někdy podobně, byť o tom možná neví. Pro mě je jeho text k songu Caravan zadostiučinění. Kdysi jsem řešil problém sekta versus přítelkyně a nikdy jsem neměl koule o tom napsat píseň. Tak to Miky udělal za mě a já se jenom svezl ve druhé sloce. Proto je pro mě Caravan jeden z nejsilnějších momentů desky. A také hodně devadesátková písnička.

Růžička: Song jsem přinesl do kapely už skoro hotový. Jirka se melodicky a textově postaral o bridge a na konci nahrál super kytarová sóla. Spolu jsme udělali beat, který tu cinkačku ještě víc oživil. Najednou dostala zvuk celé kapely a hodně ožila.

Burian: Miky možná trochu paradoxně přinesl v podstatě optimistickou písničku, které jsem dodal melancholii. Bridge je smutnější než celý zbytek songu. Jedna z nejtvrdších a nejrychlejších věcí Republiky, kvůli jejímu konci.

Burian: Když mě napadne skladba, nechám ji být a čekám, jestli se mi dostane do hlavy zpátky. Když ano, hned si ji nahraju. My Serenade se mi dlouhou dobu vracela každý den, pořád mi zněla v hlavě. Miky dodělal druhou sloku. Pro mě to byl můj osobní hit loňského léta. Když deska vzniká, máme první verzi hotovu už rok předem. Písničky posloucháme s našimi ženami a v mém případě už i s dětmi. A z téhle se stal rodinný mazlíček na tři akordy. Napsal jsem ji u Mikyho doma, když ještě bydlel na Letné.

Růžička: Jeden z adeptů na singl. Ze začátku jsem měl tu písničku moc rád, pak u mě spadla. Přišlo mi, že ve srovnání s ostatními je to odrhovačka. Zpětně musím říct, že na desku hrozně dobře zapadla. Z té spousty songů, co Jirka za poslední dobu přinesl, mi nejvíc evokuje jeho někdejší kapelu Southpaw. Je dobře, že takovou věc máme. My Serenade je dobře napsaná písnička, která má na naše poměry dokonce i rádiové předpoklady.

Růžička: Jeden ze songů, který se produkcí a aranžováním nejvíc změnil. Původně to byla docela pomalá písnička, skoro až do country. Jiřík k ní udělal beat s basou, takže se z ní stala víc elektronická záležitost. Textově je o vztahu dvou lidí, o tom, že nechceš, aby s tebou někdo manipuloval. Nebudeš skákat, jak někdo píská. Lidi někdy po druhých strašně moc chtějí, mají velká očekávání a nejsou schopni je akceptovat takové, jací jsou. Je to trošku naštvaný song. Tematicky trochu pokračování Pillow z první desky.

Burian: Album procházelo několika fázemi, dost jsme tentokrát vyhazovali. Pamatuju si na moment, kdy jsem tuhle písničku pouštěl své ženě za deště na vinicích na Moravě. Mělo to hrozně hezkou reakci. Žena je mi v tom velkým rádcem. Hodně na ni dám, je to můj nejbližší člověk. Původně se písnička jmenovala Freezing a přemýšleli jsme, že bude otvírák alba.

Burian: Song, který měl být už na předchozí desce Silent Disco. Podobně jsme to v minulosti měli s písničkou The End of War, kterou jsme zamýšleli dát na první desku Raising the Flag. Nakonec jsme s ní počkali, a dokonce po ní pojmenovali druhé album. Jsem hrozně rád, že máme takový song – svižný, skoro až taneční. Líbí se mi Mikolášovo grandiózní, zeppelinovské, možná až tarantinovské sólo na konci. Textově i hudebně zapadá do konceptu nahrávky a aranžérsky je docela vtipná. Baví mě, když má v sobě kapela skrytý humor. Ten náš je úplně jiný než třeba u projektu Kapitán Demo.

Růžička: Podobnou emoci jako Back to the Trees u mě vyvolala skladba Move na první desce. Paradoxně je to věc, na kterou se na koncertech všichni chytají. Nikdy jsem nechápal, proč to tak je. S Jirkou jsme si uvědomili, že po Move je těžké hrát cokoli dalšího, protože jde o naši nejsvižnější skladbu, která fanoušky baví. Takže teď máme konečně něco, co po Move můžeme hrát! Pozitivní věc s nadhledem, poměrně přímočará, ale dobře postavená. Díky za každý takový song.

Růžička: Pro mě je to taková beatlesárna. Vznikla u klavíru, což je na ní hodně znát. Hezky se mi to zpívalo, mělo to pro mě hezkou polohu. Tak jsem na automatu udělal jednoduchý beat. The Healer je pomalejší, houpavá věc. Možná jsem ji psal původně pro Piano, ale hned bylo jasné, že je to větší popík, který se hodí spíš pro Republiku.

Burian: Když mi ji Miky pouštěl, hrozně mě dostal refrén. Zase si vybavím moment u Mikoláše doma na Letné, kde jsem na té písničce pracoval. Od té doby se dost posunula. Je to pro mě moc hezká Mikolášova poloha se sedmdesátkovým feelingem. Dobře funguje, i když ji hrajeme jen ve dvojici.

Burian: Tenhle song jsem napsal v zenu. Hned po cvičení mi melodie vlítla do hlavy. Slova mě napadla, když jsem jel do Dejvic na OSA. Je to pro mě bratrská písnička k Yntellygent Song od Southpaw. Hodně pracuju s marihuanou. A pak mám období, třeba rok, kdy žiju zdravě, čistím se a dávám si od té rostliny pauzu. Riverbed je o meditaci, pocitu, kdy je člověk ve svém prostoru a žádné negativní vlivy na něj nemůžou. Mikoláš tomu dal kus ze sebe a tím se písnička ještě víc zvedla. Když přichází finále songu, vždycky to se mnou pohne.

Burian: Tuhle píseň jsem napsal v takovém zvláštním stavu na jedné party po koncertě Kapitána Demo v Plzni. Byli jsme v nějakém klubu a mně v hlavě pořád hrála hudba a různé smyčky. Odešel jsem na toaletu a z dálky slyším DJe, jak hraje nějaký taneční track se stejnými čtyřmi akordy jako má Sirens. Okamžitě mi k nim přilétl refrén. Pak najednou zmizel, zkoušel jsem si ho doma v kocovině nahrát, ale nešlo to. Písnička se mi vrátila až ve chvíli, kdy se mi narodil můj druhý syn Alvin. Stál jsem v tom koridoru porodnice, kde se převlékají tatínkové, a vnímal, jak se v mi hlavě všechny ty vlivy míchají. Další hodně osobní song.

Růžička: Ze začátku jsem Sirens neuměl moc prožít. Pořád jsem ji nechápal, zdála se mi děravá, prázdná, nečitelná... Moc jsem nevěděl, co chtěl Jirka říct. Ale pak jsem si ji pustil podruhé, potřetí... Je to jiné, takovou věc bych od Jirky nečekal. Něco jako Cold Hands, Warm Hearts z předchozí desky Silent Disco. Dnes je pro mě Sirens jeden z nejsilnějších songů na desce i včetně konce, ve kterém všechno splývá dohromady a graduje. Strašně zajímavá skladba, klenot desky.

Růžička: Pokračování tématu bezpodmínečnosti ve vztahu. Klidně si běž, jestli chceš. Ale když odcházíš, ještě se otoč, jestli to celé pro tebe mělo nějaký smysl. V životě se ti může stát, že někoho strašně miluješ, a on tě nechce. Je dobré to pochopit a nezanevřít na něj. Potlačit ego a dát tomu maximum s vědomím, že to děláš dobrovolně, protože to sám chceš. Ve vztahu si dobrovolně dělíš svůj prostor s někým druhým. Co dostáváš, zároveň dáváš. To je pro mě motto, které žiju ve vztahu, který mám.

Burian: Já v tom vidím i jinou rovinu. Muzikanti v našem věku, kteří nemají jiné povolání, se musí naučit vydělat peníze, aby vůbec mohli nějak fungovat. Kolikrát musí dělat věci jako byznys. Častokrát se stává, že se to v tvé hlavě přetočí, až pak už nejsi schopen vnímat ten koncert jinak než jako kšeft. Tento song je pro mě vykřičníkem, kdy si uvědomím, že na prvním místě jde přece vždycky o hudbu. Je důležité rozlišovat vydělávání peněz a umění, ale je strašně těžké to vybalancovat. Hudebně je pro mě Volunteer jeden z nejzajímavějších songů na desce. Mikyho moment na klávesy je pro mě absolutní killer.

Burian: Původně byla tahle skladba jenom instrumentální, evokovala mi něco jako manéž, cirkus. Poslouchal jsem ji cestou k Emmě Smetana v autě a někde u Mánesu mě napadla melodická linka k refrénu. Nic jsem s tím nedělal, ale pak jsme se k písničce vrátili a dodělali ten refrén, který je podle mě jeden z nej­exstatičtějších, co vůbec máme. Miky se postaral o druhou sloku a aranže. Dneska jsem tu písničku poslouchal ve vaně a přišlo mi, že je to normálně singlovka. Takový song jsme také nikdy neudělali. Když jsme vydávali debut Raising the Flag, nenapadlo by mě, že se někdy můžeme dostat až k takovémuto zvuku.

Burian: Miky ji přinesl jako hotovou věc. Když ji poslouchám, jsem na něj pyšný a jsem rád, že mám vedle sebe takového songwritera. Otevíráme jí často koncerty, protože krásně připraví atmosféru. Když jedu někdy krajinou za Prahou, pouštím si ji jako takový filmový soundtrack. Uzavírá kruh a celou desku.

Růžička: Typický lovesong o radosti, že máš vedle sebe někoho, o koho se rád postaráš v dobrém i ve zlém. O tom, vážit si chvíle, kdy je to hezké, protože se všechno může změnit během vteřiny. Jde o moment, který je třeba si užít teď a tady. Jirka udělal super konec, ten japonskoidní riff, já přidal klavír. Po celé desce příběhů pro mě Fleeting Glance znamená uklidnění na závěr.

Nemáme rádi nový trend, kdy kapely uvolní čtyři věci před deskou, a pak už jen doplní zbytek vatou. Z toho přece nemůže mít nikdo požitek jako dřív

Kapele oceněné Andělem za Objev roku 2010 se na novém albu podařilo shromáždit tucet silných skladeb, které mají ambici zařadit se v budoucnu na její pomyslné „best of“. Výrazný materiál vznikl v posledních dvou letech. „První verzi desky máme obvykle hotovou rok předtím, než vyjde. Stejné to bylo u Back to the Trees. S písničkami jsme strávili loňské léto na cestách, poslouchali je v autě a průběžně je dodělávali,“ přibližuje vznik alba Jiří Burian. Skupina se od svého debutu Raising the Flag výrazně posunula především v aranžích a v případě novinky i ve zvuku. „Všechna dosavadní alba míchal Ecson Waldes. Zvuk byl vždycky skvělý, ale znáte to. Když někomu pošlete svoje písničky na mix, je to, jako když děti vypravíte na víkend k prarodičům. Když se vrátí, jsou ostříhané a mluví úplně jinak. Takže tentokrát si vzal mix na starosti Mikoláš a dopadlo to přesně tak, jak jsme chtěli. Myslím, že jsme vystoupili z očekávatelného zvuku,“ těší Buriana.

Zárodky jednotlivých skladeb dostávaly finální podobu na chalupě Jiřího otce u Rousínova a především na břehu jezera u Třeboně. „To jsou pro mě vždy jedny z nejhezčích časů, když se ve všem tom shonu dokopeme k tomu, že se sebereme a odjedeme na tři dny někam na chalupu. Ládujeme tam do sebe různé podpůrné látky a tvoříme. Když teď písničky poslouchám, vždycky si na ty chvíle vzpomenu,“ svěřuje se Burian. Album s fotografií Tchaj-wanu, kterou z mrakodrapu pořídila fotografka a herečka Andrea Kerestešová, prý neplánovaně vzniklo jako pocta hrdinům, na kterých oba muzikanti vyrůstali. „Byli to Beatles, Coldplay, U2 nebo The Smiths. I proto se deska jmenuje Back to the Trees, tedy něco jako zpátky ke kořenům. Toto jsou totiž naše hudební kořeny,“ vysvětluje Růžička.

Podobně „dozadu“ skupina hledí i co se týče promoaktivit kolem desky. Z té totiž neplánuje žádný singl. „Celá deska bude jeden velký singl. Shodli jsme se na tom, že nemáme rádi ten nový trend, kdy kapely uvolní třeba čtyři věci před deskou, a pak už jen doplní zbytek vatou. Z toho přece nemůže mít nikdo požitek jako dřív,“ zamýšlí se Růžička. „Máme v plánu udělat co nejvíc klipů, ale nechceme žádný song speciálně vypíchnout. Naší ambicí bylo připravit silnou desku od začátku do konce pokud možno bez jediného slepého místa,“ uzavírá Burian.

Jak se to kapele podařilo, můžete posoudit sami.

Republic of Two představují písně z nové desky Back to the Trees.