text Jarda Konáš

foto warner music, profimedia

Planta nikdy nešlo přehlédnout a nejde to ani dnes. Dříve byl hlasitý, sebevědomý, extravagantní, dnes má zase okolo sebe auru hudební legendy. Stejně intenzivně ale sám vstřebává okolní svět do sebe. Byl vždy vnímavý pozorovatel, téměř mytický sentinel, a své dojmy překlápěl do textů. Do Kashmiru promítl poznatky z Maroka a Marrakéše, Immigrant Song zase reflektuje Plantovu

zkušenost z Islandu, kde pro Led Zeppelin vymýšleli studenti náhradní vystoupení poté, co byl původní koncert zrušen kvůli stávce strážců pořádku. Někdy do svých textů míchal prvky z Tolkiena, jindy z antické mytologie. Při skládání Black Dog se inspiroval psem pobíhajícím kolem studia, což je neuvěřitelně fádní kontrast k věhlasu skladby. U Planta zkrátka nikdo neví, o čem bude skládat příště

U britských rockerů není taková vzácnost, že často sledují fotbal a vášnivě fandí klubům od Premiere League po regionální přebory. Jako kluk chodíval Plant trénovat na pažity celku West Bromwich, ale nikdy to, na rozdíl od třeba Roda Stewarda, nedotáhl do závodní formy. Ani po startu divoké hudební kariéry však na fotbal nezanevřel a stal se velkým fanouškem celku Wolverhampton Wanderers.

„Trochu jsem kvůli tomu riskoval manželství,“ komentoval kdysi své nadšení. „Když jsme v roce 1974 vyhráli ligový pohár, trvalo mi tři dny, než jsem se dostal z Wembley domů do Worcestershire.“ Dnes je viceprezidentem svého oblíbeného klubu, sem tam si oblékne černooranžový dres a vyběhne s borci na trávník, aby zahájil výkop nebo kopl čestnou penaltu.

Robert Plant je celý život fascinován Walesem. Z regionálních legend a pohádek čerpal inspiraci pro své texty, celá třetí deska Led Zeppelin vznikla v Bron-Yr-Aur, chaloupce uprostřed velšského venkova. Zároveň je velkým fandou tamní historie a promítá do společných setkání.

ní část svých filantropických aktivit. Podílel se například na vztyčení sochy prince Owaina Glyndwra a proslýchá se, že sponzoroval Keltské muzeum ve městě Machynlleth, které o princův odkaz pečuje. Je také členem spolku Glyndwrových nadšenců a účastní se společných setkání.

„Čelíme celosvětové mezinárodní katastrofě. Mluvit o ní je jedna věc, něco udělat druhá. Nacházíme se v pozici, kdy je primární udělat vše, co můžeme, abychom pomohli.“ Těmito slovy v loňském prosinci komentoval své angažmá v projektu The Long Road, kompilační desce vydané na podporu britského červeného kříže. Nejde o žádný nárazový populismus, Robert Plant patří mezi umělce, kteří zastávají konzistentní postoj už dlouhé roky bez rozdílu, odkud zrovna

uprchlické vlny proudí. Je velkým propagátorem world music, zapojil se do rozvoje a šíření festivalu WOMAD, který se zaměřuje na kulturu a umění napříč národy a kontinenty. Naposledy se Robert Plant angažoval v polovině června v rámci projektu The Boat We‘re In, celostátní několikadenní akce na podporu uprchlíků. Svůj speciální set však zrušil, neboť se v době vystoupení musel účastnit soudního sporu o původu písně Stairway to Heaven.

V době zpěvákova vystoupení v Plzni mu budou zbývat tři týdny do osmašedesátých narozenin a je paradoxní, že velkou část hudebních cen začal sbírat až v posledních letech. Nejen že je dnes považovaný za hudební šlechtu, on se šlechticem stal doopravdy. 10. července 2009 jej princ Charles povýšil udělením titulu rytíře-komandéra Řádu britského impéria. Kromě toho se Robert Plant těší i mnoha dalším oceněním. Je zajímavé, že za celou dráhu s Led Zeppelin získal stejný počet Grammy, kolik v roce 2009 za sólové album Raising Sand, které natočil

s Alison Krauss – pět malých gramofónků. Navíc LedZep dostali sošky až za vstup zásadních desek do síně slávy, během aktivní kariéry byli na cenu nominováni jen jednou, a to za debut. Dvojice Plant–Krauss získala jednu Grammy už rok předtím a na konci devadesátých let si sošku převzal Plant za opětovnou spolupráci s Jimmy Pagem za nejlepší rockové vystoupení. Plant se pravidelně umisťuje vysoko v anketách o nejlepší zpěváky, je ale paradox, že doteď nebyl nominován do Rock‘n‘rollové síně slávy. S Led Zeppelin je v ní od roku 1995.