Obě formace přesvědčily, že čeština má zvuk a čím upozaděnější je na domácí scéně, o to silněji tne do živého.

text Veronika Ondečková

foto Matěj Porteš

Role, Dalekko

Czeching na Vltavě

Ponton pod mostem Legií,
Střelecký ostrov, Praha, 8. 6. 2016

Tradice hudebních dostaveníček pod taktovkou Headlineru se pomalu rozrůstá a její druhé letošní vydání se zařadilo mezi ty nejvydařenější. Počasí bylo jako na objednávku a přizváním indiepopových skupin Role a Dalekko se skvěle naplnilo předsevzetí ukázat naděje domácí scény s důrazem na silné stránky, které spolu sdílejí.

Poté, co se kvůli dešti zrušil koncert Schwarzprior s Násilníkem, a shoegazový večírek s Manon Meurt operativně přesunul do přilehlého klubu FAMU, se místo dění konečně vrátilo zpět na Střelecký ostrov, kde mu to sluší nejlépe. A tentokrát to na sluncem zalité palubě Pontonrestu bylo o to příjemnější, že si zachovalo atmosféru malebného secret spotu, kde to žije tak akorát, aby se každý mohl nerušeně soustředit na muziku nebo se bavit s přáteli.

Jasným programovým průsečíkem se stal současný pop s českou tváří. Role

v obsazení dvě kytary, bicí a spousty krabiček nechali publikum unášet v pádivém rytmu, u kterého se nešlo ubránit synchronizovanému pokyvování hlavou, a skrze naléhavé melodie s niternými texty navodili příjemný pocit osamocení mezi všemi. Na Střelák přivezli kus té nejčistější špíny z garáže a s větrem ve vlasech vypadali, že jsou na Pontonu jako doma. Podobný dojem zanechali i navazující Dalekko, kteří mírnější povahou svých skladeb a líbeznými aranžemi pro změnu zajistili prvek zklidnění a okouzlili ty, kterým je bližší méně alternativní přístup.

Každá z účinkujících kapel nabídla odlišnou energii, citlivou prací s texty ale obě přesvědčily, že čeština má zvuk a čím upozaděnější je na domácí scéně, o to silněji tne do živého. Pointa je proto nasnadě: potřebujeme víc svébytně pročeských kapel jako jsou Role a Dalekko.